Pro Lenku

Svoje příspěvky na téma manželských trojúhelníků bych chtěla uzavřít tím, že si stále stojím za svým názorem, a to je že se mi příčí jakým způsobem se dala Lenka dohromady se svým manželem. Jenže už se stalo, takže nemá smysl to tady rozebírat do nekonečna. Co má smysl, je dle mého to, že si tyto příspěvky přečte někdo kdo potřebuje radu a komu pomohou se zamyslet. Takže tu nebudu brečet nad tím co se stalo v minulosti a soustředím se na dnešek a na budoucnost. Nevím Lenko, jestli ti budu schopna dát nějakou radu jak zvládnout tři děti, ale pokusím se napsat co mi radí můj selský rozum. Myslím, že je nejenom potřeba spravedlivě vyčlenit dětem jejich domácí povinnosti, ale je také důležité mezi ně rozdělit čas kdy se jim ty nebo tvůj manžel budete věnovat. Každému z těch tří podle jeho/jejích potřeb. Pro ty dva starší je to skutečně těžký čas - ztráta maminky, puberta, nový domov, atd. Možná se ti bude zdát, že ti dva starší nemají na nějaké povídání nebo sbližování náladu. Musíš je přesvědčit, že ti mohou věřit, že tam pro ně budeš, když tě budou potřebovat a že je máš ráda takové jací jsou. Bud´ tolerantní a bud´ k nim upřímná. Zajímej se o to co je baví, co by chtěli v životě dělat. Neboj se jim svěřit svoje přání, otevři se jim. Děti, a to nejen v tomto věku, potřebují stabilitu domova, pevný bod, místo kam mohou kdykoliv přijít když je jim ouvej. Tobě i dětem přeju, aby vám to fungovalo.

Pro ostatní - já teda chlapem být nechci. Nemáme to my ženské lehký, ale mužský si zase tolik nepokecají. :-)))