Re: Mám problém s rodiči

Vážený Dalibore,
jsem ráda, že se ozval taky nějaký muž. Váš příspěvek je rázný, ale vyvolává spoustu otázek. Co to je být naprosto nezávislý? Materiálně i citově? Sama za sebe nemám pocit, že jsem na rodičích nějak závislá, pokud pomineme společné bydlení - to, připouštím, určitá závislost je, ale nemůžu se z ní vymanit ze dne na den, to snad chápete. Materiálně na nich rozhodně závislá nejsem, protože si všechno financujeme sami a na společných věcech jako je inkaso se každý podílíme stejným dílem. A citová závislost? Víte, ať se ke mně chovali a chovají jakkoliv, musím si to vyřešit především sama v sobě - to jsem si uvědomila na základě těchto našich diskuzí. A nechci to řešit tak radikálně, že by moje děti neznaly svoje prarodiče jeno proto, že jsem je vymazala ze svého života.
Zmiňujete se také o životní závislosti. Co tím myslíte? A dále - závislé na rodičích jsou děti ... I když mi bude padesát a jim přes sedmdesát, tak budu pořád jejich dítě, s tím nic nenadělám.
Nemyslím si, že s námi naši rodiče jednají tak jak jednají proto, že se chováme jak děti. Oni to prostě jinak neumí.

Radka