Re: Mám problém s rodiči

Milá Radko, když jsem si přečetla tvůj příspěvek, zděsila jsem se.. jak je možné, že ti tvoji rodiče tolik ubližují? Potom jsem trochu zavzpomínala i zapřemýšlela a docházím (bohužel) k závěru, že tvůj problém není zdaleka tak ojedinělý. Nemusím chodit daleko. U nás to bylo trochu jinak - vím zcela jistě, tak jako ty, že mě moji rodiče milují, nefunkční od počátku až dosud je jejich vztah. Tedy citově - vím, že se mají rádi, ale bez problémů si dovedou říct věci, které bych se styděla opakovat - "bezvadné" je, že jak maminka oplácí tátovi stejnou mincí, jedná s ním tímto způsobem i moje mladší sestra (bez respektu, drze, sprostě....). To, že mě má táta rád, jsem pochopila až ve 22-ti letech, když jsem se po měsíci vrátila z jedné daleké cesty. Prostě neumí projevovat city, maximálně mi vynadat.... (tehdy mi padnul kolem krku - byla jsem v šoku tři dny...). Nikdy to nebylo takové jako u vás - to přiznávám. Prostě jsem se rozhodla, že v mém manželství to bude jinak. (V prvním se mi to nepodařilo - manžel byl také pěkný sprosťák a ve své mladistvé naivitě a vzteku jsem mu oplácela stejnou mincí - nikam to nevedlo - vlastně ano - k bleskovému rozvodu). Takže jsem začala znovu a načisto. S člověkem, o kterém jsem věděla, že je velice slušný. A máme osm let hezký vztah. Dnes máme dva super kluky, ale o tom jsem psát nechtěla. Spíš o tom - jak to řeším teď - začne-li se ke nám děda chovat nějak neslušně (stačí, aby zvýšil hlas) - žijeme v jednom baráku - okamžitě balím děti a odcházím do svých místností s tím, že u toho nemusím být. Na hádky rodičů reaguji slovy - hlavně, že se máte rádi..... Prostě jsem se naučila to ignorovat - není to vůbec jednoduché, ale důležité je vydržet a nehádat se... a rozhodnout se, že můj vztah a dětství mých dětí bude jiné a tohle rozhodnutí dodržet (to je někdy také těžké - přece jen geny občas zapracují). Tuším (protože u nás je to opravdu trochu jiné), že tvá situace je dost hrozná a bude vyžadovat hodně sebezapření, ale nenech se otrávit. Super pocit je, když mi manžel řekne (zpravidla po nějaké hádce mých rodičů), že snad nejsem jejich.... Chachá - taková jsem hodná, slušná holka. Teď si samozřejmě dělám trochu legraci, ale na druhé straně mám velkou radost z toho, že se mi podařilo vybudovat citovější vztah. P.S. - naše děti - zachránily manželství mých rodičů před zřejmě totálním krachem.... alespoň to tak vypadá. Třeba se ti také poštěstí. V každém případě budu držet pěsti.