Re: Mám problém s rodiči

Milá Radko,popadni manžela za ruku / co na to všechno říká on ? / a odejděte někam, alespoň o ulici dál. Třeba o chlebu, ale bez těch výčitek a napomínání. Poohlédni se po okolí po rodině, kde to klape. Po přátelích, kteří to s dětmi umí , kteří to umí dát svým blízkým najevo, že je mají rádi,a uč se od nich. I to, co se tobě nedostávalo a co jsi nezažila ,se dá naučit, pokud máš ráda.Budeš mít velký hendikep , až se ti narodí děti, nebudeš umět, jak různorodě se dá projevit něha a péče, jak moc může vydržet máma.... Já jsem také měla maminku dost netrpělivou , a moc lásky mi neprojevovala. Byly jsme bez tatínka, který umřel a občas k nám chodili " strýčkové ".
Dnes jsem za vodou, je mi 37 , mám dva kluky, a hodně věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí jsem se naučila od kamarádek, které měly štěstí na laskavé mámy.Třeba taková prkotina.. Když se můj starší syn vzbudil po odpoledním spaní dřív než se mi hodilo , nebyla jsem na něj naladěná, a byla jsem nevrlá a netrpělivá, co všechno jsem ještě chtěla stihnout. Pak jsme byly na chatě na dovolené s kamarádkou a dohromady s pětidětmi.A kamarádky holčička se vzbudila po celý týden vždy ve chvíli , kdy se nám to nejméně hodilo./ Konečně jsme zasedly ke kafi, nebo chtěly rozehrát hru s těmi většími dětmi.../ Ale ať bylo na práci co bylo, má kamarádka se doširoka usmála, a přívítala to naježené a počůrané miminko, jako by ho neviděla bůhví jak dlouho, a nesmírně se na ně těšila .Vyšlo to vlastně nastejno, protože stejně už byla vzhůru, tak co.Ale holčička musela do života vstávat každé odpoledne s pocitem, že je nejmilovanější bytost na světě. A tak je to se vším. A co se týče kritizování od maminek, dodnes neudělám nic dobře. Ale na to nedej, vaše maminka dohání teď, o zameškala. Má smůlu. sama píšeš, že víš, že tě má ráda, jen to neumí dát najevo. umí, ale tím blbým a ponižujícím způsobem. Nejspíš jako dítě asi taky nic jinýho nepoznala, než okřikování a hněv.třeba byla nešťastná, nebo i je, kdo ví, proč si zlobu vylévá na tobě. Ale ať má důvod jký chce, to není tvoje starost, ty si to nemusíš nechat líbit. Ale to, že už jsi velká , jim můžeš dát najevo zase jen " velkým " způsobem. Scény, alergické reakce a naschvály nic nevyřeší .A jen je utvrzuješ v přesvědčení, že jsi ještě velké dítě.A pro ně dítě zůstaneš do smrti. S tím nikdo nic nezmůže. Oni se nezmění .narovnatse musíš ty. A pokud pochopíš a prokoukneš jejich hru na rodiče co poroučí a děti, co poslouchají . Můžeš ji buď hrát a myslet si svý, a nebo, pokud tě moc uráží a bolí, dát najevo, že takhle hrát nebudeš. Zkus opravdu nějakou dobrou poradnu, v každým okresním městě je bezplatná a na každým okrese je adresa sídla poradny. Nenech si zbytečně ubližovat, možná, že s pomocí nějakého psychologa poznáš, že tě spousta věcí bolí zbytečně,a že lze hodně vecí si nepřipustit. Držím palce .