12.6.2004 0:16:20 Veronika, Martínek 3,5, Tomášek 14m
Držím palce všem
Ahoj
Máme dva kluky a za sebou 2 amniocentézy. Naštěstí to dopadlo dvakrát dobře. Souhlasím s tím, že 20. týden, kdy mimi kope a je vidět je strašně pozdě. A pro klid ani moc nepomůže, že to jednou už dopadlo dobře. Taky jsme přemýšleli, jestli je větší odvaha si postižené dítě nechat, nebo nenechat. Ale pokud už je starší dítě, hodně by ho postižený sourozenec ovlivnil. Náš mladší Tomášek měl "jenom" vykloubené nožičky, a Martínek musel zvládat čekárny, cesty k doktorům, nervózní rodiče, brášku, který se pořád choval, protože balení nožiček mu hodně vadilo. A to jsme věděli, že je to otázka několikaměsíců, maximálně pár let...
Co se týká maminky při odběru a po něm - každý to vnímá jinak a pokaždé je to jiné. Poprvé jsem skoro ani nepoznala, kdy do nás tu jehlu píchli, podruhé to bolelo a ještě za týden jsem měla pocit namožených svalů. Poprvé mi gynekolog nedal magnézium, na nic mě neupozornil a po 3 dnech mi tak ztvrdla děloha, že jsem dostávala kapačky s magnéziem nekolik dní. Podruhé mi, jiný gynekolog, dal magnézium preventivně už několik dní dopředu a potíže jsem neměla.
Amniocentéza je náročná psychicky víc než fyzicky, vydržte, a věřte tomu, že to dobře dopadne. Já sama bych při třetím těhotenství chtěla odběry co nejdřív, bez výsledků krve, stejně by mě to čekalo a aspoň bych to za sebou měla dřív. Já i celá rodina.
Veronika
Odpovědět