Logoped, psycholog nebo maminka

Náš syn (3,5 roku) začal mluvit dost brzy - v osmi měsících říkal "mama", v 1,5 roce mluvil v rozvitých větách, atd. Dnes mu ale čím dál méně rozumíme. Nemám na mysli tvorbu "vlastní řeči", ale výslovnost. Některé hlásky zprvu vyslovoval nepříliš zřetelně, ale časem se "vypracoval" na jejich značné zkomolení. Pravděpodobně je to moje chyba, čekala jsem, že správnou výslovnost postupem doby pochytí, leč opak byl pravdou. Nedávno jsem si s ním začla hrát na školu - číst říkanky - konkrétně zaměřené na L a I. Místo L totiž "obáukuje" a jeho I zní jako E. Další problematické hlásky (R a Ř) ještě odkládám - opět si myslím, že na jejich správné zvládnutí má ještě trochu času. Nedělám ale v jeho případě zase chybu? Můj konkrétní dotaz ale směřuje trochu jinam. Syn je poslední dobou strašně "potrhlý" a já jsem ráda, je-li vůbec ochoten při učení spolupracovat. (např: "Řekni LODIČKA." "GODITKA,BOBITKA,BOBATKA...:-D") Takže váhám: máme navštívit logopeda, nebo nejdřív psychologa? Nebo dokáže logoped poradit nějaké psychologické "fígle" při učení? A vůbec - nedělám z toho příliš velkou vědu, nestačila by zatím naše domácí "škola"? Pokud by stačila, můžete nám poradit nějaké "osnovy"? Předem děkuji, Markéta