Otázka
Odpověď
Nevlastní dcera - odlišný pohled mne a partnera
26.3.2009 12:57:00 Iviku - nevlastní dcera
Dobrý den,
již rok bydlím s partnerem v jeho bytě. Jsem svobodná bezdětná. Partner je rozvedený a má z minulého manželství dceru (10 let), kterou si bere domů 2x týdně odpoledne a přes noc. Když jsme se seznámili nedokázala jsem si ani představit jaký to může přinášet problémy.
S partnerem na sebe máme málo času a jeho dcera mi od jisté doby "překáží". Vím, že je to ode mne sobecké, ale cítím to tak. Ze začátku to bylo lepší, její přítomnost mi moc nevadila a někdy jsem ji i uvítala. Ale od té doby, co na mne začal přenášet za ni odpovědnost a začal mne zasazovat do role matky v rodině, mi vadí.
Nechci, aby u nás byla když není partner doma (jde se bavit s kamarády) a necítím povinnost se o ni starat (když se může bavit on, proč bych já se starala o jeho dítě?!). To ale on nechápe a vyčítá mi to. Tím, že podle něho prostě musím, že je to normální, to mi vadí víc a víc. Chápu to, že s ní musím počítat jako součást jeho života, ale je to snad jeho dítě. Moje pomoc by měla být pouze dobrovolná a myslím, že by mě k ničemu neměl nutit.
Nejhorší je, že mne má ráda. Chce mi dávat pusinky a mazlit se. V poslední době jsem ji začala trochu ignorovat (samozřejmě ve slušné formě) a době když je u nás se snažím odcházet. Brát si ji domu když není partner doma odmítám. Toto ale není řešení.
Prosím o radu. Když o problému s někým mluvím, tak mi většinou řekne - do toho jsi s tím šla a miluješ ho, tak to musíš brát všechno. Ona vyroste a nebude k vám chodit. Buď ráda, že Tě má ráda.
Ještě byh ráda zmínila, že jinak máme celkem krásný vztah.
Předem děkuji
Iviku
již rok bydlím s partnerem v jeho bytě. Jsem svobodná bezdětná. Partner je rozvedený a má z minulého manželství dceru (10 let), kterou si bere domů 2x týdně odpoledne a přes noc. Když jsme se seznámili nedokázala jsem si ani představit jaký to může přinášet problémy.
S partnerem na sebe máme málo času a jeho dcera mi od jisté doby "překáží". Vím, že je to ode mne sobecké, ale cítím to tak. Ze začátku to bylo lepší, její přítomnost mi moc nevadila a někdy jsem ji i uvítala. Ale od té doby, co na mne začal přenášet za ni odpovědnost a začal mne zasazovat do role matky v rodině, mi vadí.
Nechci, aby u nás byla když není partner doma (jde se bavit s kamarády) a necítím povinnost se o ni starat (když se může bavit on, proč bych já se starala o jeho dítě?!). To ale on nechápe a vyčítá mi to. Tím, že podle něho prostě musím, že je to normální, to mi vadí víc a víc. Chápu to, že s ní musím počítat jako součást jeho života, ale je to snad jeho dítě. Moje pomoc by měla být pouze dobrovolná a myslím, že by mě k ničemu neměl nutit.
Nejhorší je, že mne má ráda. Chce mi dávat pusinky a mazlit se. V poslední době jsem ji začala trochu ignorovat (samozřejmě ve slušné formě) a době když je u nás se snažím odcházet. Brát si ji domu když není partner doma odmítám. Toto ale není řešení.
Prosím o radu. Když o problému s někým mluvím, tak mi většinou řekne - do toho jsi s tím šla a miluješ ho, tak to musíš brát všechno. Ona vyroste a nebude k vám chodit. Buď ráda, že Tě má ráda.
Ještě byh ráda zmínila, že jinak máme celkem krásný vztah.
Předem děkuji
Iviku
V její náručí
