Otázka
Odpověď
Vývoj 13m dítěte
18.9.2001 22:25:19 Eva, dcera 13 měsíců
Vážená paní Blanko,
ráda bych se zeptala na Váš názor. Naše dcera se narodila ve 33. týdnu, avšak úplně v pořádku, bez komplikací, v inkubátoru pobývala pouze kvůli teplu. Od narození jsme s ní cvičili V. metodu, chodili jsme na neuro. i na rehabilitaci. Závěr každého vyšetření ale je: psychicky odpovídá skutečnému věku, pohybově opožděná. Holčička je velmi zvídavá a od 8 měsíců nás oslovuje (táta, děda, atd.), ale je asi i velmi tvrdohlavá a zřejmě na její vývoj měl i vliv pobyt v inkubátoru, protože se jaksi "drží zpátky" jako když musí mít každý zážitek pod kontrolou. Cvičení vyloženě stornuje. Začne příšerně křičet, celá ztuhne a zapře se a oči zoufale upře na mě. Výsledek pak je, že nechce cvičit ani doma. A pokud z tohu udělám hru, pak se přestane snažit sama, jako by si myslila, že pohybovat se může jen se mnou ... Proto jsme cvičení načas přerušili a mně se zdá, že pokračuje stejným tempem kupředu, tedy pomalu, ale jistě a hlavně sama. Myslím, že je nejdůležitější jí teď tu znovunalezenou radost ze samostatného pohybu nebrat (i když teprve teď, po 2 měsících plazení, začíná lézt po čtyřech, příp. se pokouší stavět). Pí. doktorka nás však nutí znovu na rehab.. Co si o tom myslíte Vy?
Děkuji předem.
ráda bych se zeptala na Váš názor. Naše dcera se narodila ve 33. týdnu, avšak úplně v pořádku, bez komplikací, v inkubátoru pobývala pouze kvůli teplu. Od narození jsme s ní cvičili V. metodu, chodili jsme na neuro. i na rehabilitaci. Závěr každého vyšetření ale je: psychicky odpovídá skutečnému věku, pohybově opožděná. Holčička je velmi zvídavá a od 8 měsíců nás oslovuje (táta, děda, atd.), ale je asi i velmi tvrdohlavá a zřejmě na její vývoj měl i vliv pobyt v inkubátoru, protože se jaksi "drží zpátky" jako když musí mít každý zážitek pod kontrolou. Cvičení vyloženě stornuje. Začne příšerně křičet, celá ztuhne a zapře se a oči zoufale upře na mě. Výsledek pak je, že nechce cvičit ani doma. A pokud z tohu udělám hru, pak se přestane snažit sama, jako by si myslila, že pohybovat se může jen se mnou ... Proto jsme cvičení načas přerušili a mně se zdá, že pokračuje stejným tempem kupředu, tedy pomalu, ale jistě a hlavně sama. Myslím, že je nejdůležitější jí teď tu znovunalezenou radost ze samostatného pohybu nebrat (i když teprve teď, po 2 měsících plazení, začíná lézt po čtyřech, příp. se pokouší stavět). Pí. doktorka nás však nutí znovu na rehab.. Co si o tom myslíte Vy?
Děkuji předem.
V její náručí
