Účelové chování

Dobrý den,potřebovala bych poradit, jak se chovat k dítěti, které nám bylo asi před rokem přivedeno do rodiny.Jedná se sice o dospělého člověka,je mu 22 let,vpodstatě je ale dítětem.Je to přítel mé dcery,sblížili se spolu při jejím koketováním s drogami ap. Naše rodina s ním navázala přátelství, má nás rád.V současnosti jej jezdíme navštěvovat do vězení.Svou původní rodinu zpočátku vychvaloval, ale postupem času se dovídáme opak.Jeho rodinu nezajímá.Lhal nám ve spoustě věcí a když jsme zjistili pravdu,vysvětluje to tak, že celý život má obavu, že nikoho a nic nemá a tak se to takhle naivně snaží udržet. Nevím, jestli se i toto dá nazvat jako účelové chování.Nikdy jsem se s podobným problémem nesetkala a proto by mně pomohla nějaká vhodná literatura nebo rada.Nevíte o nějaké poradně ap. v okolí Brna? Chtěla bych mu zkusit porozumět. Děkuji.