Otázka
Odpověď
Re:Ultrazvuk
15.12.2000 Zuzana Štromerová
Milá paní Evo,
Váš dopis ve mě vyvolává velmi rozpačité pocity.
Ten první : copak Vy považujete pohled na obrázek za první komunikaci s miminkem? A co si představujete, že byste viděla? UZV fotografie není stejná jako fotografie normální. Jsou tam vidět nějaké obrysy, ale lépe čitelná je jen pro cvičené oko. Pro Vás jako matku toho miminka je přeci mnohem cennější, že je vnímáte a že ono vnímá Vás. Je spousta způsobů, jak s miminkem navázat kontakt a vůbec k tomu nepotřebujete techniku. Stačí Vaše ruka položená na bříško, můžete si se svým děťátkem povídat, zpívat mu. V poslední době se stále více do popředí dostává názor, že příliš časté ultrazvukové vyšetření škodí. Že to dětem nedělá dobře. Některé maminky to samy pociťují, jiné ne, ale zkoumá se to. Tedy můj názor je : nedávejte ultrazvuku takovou váhu. Jsou i jiné komunikační možnosti.
Druhý můj pocit je asi takový:
Dostala jste se do klasické situace, kdy těhotná žena s miminkem v bříšku,coby lidská bytost, zůstala hned na posledním místě. Jako by se jí ta záležitost ani netýkala. Prostě to není její věc, ona tam v podstatě těm odborníkům překáží. Zeptal se Vás vůbec někdo, zda souhlasíte s tím, aby tam v té místnosti bylo tolik lidí? Vysvětlil Vám vůbec někdo o co v tom vyšetření vůbec jde, po čem pátrají, co hledají a jaký byl výsledek? Asi ne.
A není to, bohužel, ojedinělý jev. Hodně mě to zlobí. Není to ani trochu etické.
Třetí pocit:
škoda, že jste nereagovala. Že jste se nechala vehnat do té role "nepřekážejte, ať se můžem podívat". Chování zdravotníků hodně závisí na tom, jak ho budou přijímat klienti nebo pacienti a nebo budoucí maminky.
Fakt je, že člověk má často dojem, že je proti té hoře důležitosti a odbornosti úplně malinký a že snad ani nemá právo se ozvat. Ale není tomu tak. Domnívám se, že by bylo bývalo dobré, abyste ze své pozice na lůžku něžně ale určitě pevně požádala o to, aby buď natočili monitor tak, abyste SVÉ děťátko viděla nebo aby Vám (ne těm medikům) ústně bezprostředně popsali, jak to na tom obrázku vypadá, jak ten drobeček roste, jak se hýbe, jak mu tluče srdíčko a podobně. Nestalo se tak. Vy se tím teď už netrapte. V životě se může stát, že přijdete o víc než jen o jednu ultrazvukovou fotku.
Spíše se začněte těšit, že už už ucítíte první pohyb, že budete moci pozorovat, kdy vaše miminko pospává a kdy žije aktivně svůj život před narozením. Tyto vjemy jsou mnohem cennější než UZV fotografie.
A taťka také nemusí přijít zkrátka. I on může miminku poslat pozdrav pohlazením po bříšku, i on na něj může mnluvit. Mnohé maminky říkají, že jejich ještě nenarozené miminko reaguje jinak na jejich dotek a jinak na
dotek taťky. Ale to Vás ještě čeká.
Příjemné těšení Vám přeje
Zuzana Štromerová
Váš dopis ve mě vyvolává velmi rozpačité pocity.
Ten první : copak Vy považujete pohled na obrázek za první komunikaci s miminkem? A co si představujete, že byste viděla? UZV fotografie není stejná jako fotografie normální. Jsou tam vidět nějaké obrysy, ale lépe čitelná je jen pro cvičené oko. Pro Vás jako matku toho miminka je přeci mnohem cennější, že je vnímáte a že ono vnímá Vás. Je spousta způsobů, jak s miminkem navázat kontakt a vůbec k tomu nepotřebujete techniku. Stačí Vaše ruka položená na bříško, můžete si se svým děťátkem povídat, zpívat mu. V poslední době se stále více do popředí dostává názor, že příliš časté ultrazvukové vyšetření škodí. Že to dětem nedělá dobře. Některé maminky to samy pociťují, jiné ne, ale zkoumá se to. Tedy můj názor je : nedávejte ultrazvuku takovou váhu. Jsou i jiné komunikační možnosti.
Druhý můj pocit je asi takový:
Dostala jste se do klasické situace, kdy těhotná žena s miminkem v bříšku,coby lidská bytost, zůstala hned na posledním místě. Jako by se jí ta záležitost ani netýkala. Prostě to není její věc, ona tam v podstatě těm odborníkům překáží. Zeptal se Vás vůbec někdo, zda souhlasíte s tím, aby tam v té místnosti bylo tolik lidí? Vysvětlil Vám vůbec někdo o co v tom vyšetření vůbec jde, po čem pátrají, co hledají a jaký byl výsledek? Asi ne.
A není to, bohužel, ojedinělý jev. Hodně mě to zlobí. Není to ani trochu etické.
Třetí pocit:
škoda, že jste nereagovala. Že jste se nechala vehnat do té role "nepřekážejte, ať se můžem podívat". Chování zdravotníků hodně závisí na tom, jak ho budou přijímat klienti nebo pacienti a nebo budoucí maminky.
Fakt je, že člověk má často dojem, že je proti té hoře důležitosti a odbornosti úplně malinký a že snad ani nemá právo se ozvat. Ale není tomu tak. Domnívám se, že by bylo bývalo dobré, abyste ze své pozice na lůžku něžně ale určitě pevně požádala o to, aby buď natočili monitor tak, abyste SVÉ děťátko viděla nebo aby Vám (ne těm medikům) ústně bezprostředně popsali, jak to na tom obrázku vypadá, jak ten drobeček roste, jak se hýbe, jak mu tluče srdíčko a podobně. Nestalo se tak. Vy se tím teď už netrapte. V životě se může stát, že přijdete o víc než jen o jednu ultrazvukovou fotku.
Spíše se začněte těšit, že už už ucítíte první pohyb, že budete moci pozorovat, kdy vaše miminko pospává a kdy žije aktivně svůj život před narozením. Tyto vjemy jsou mnohem cennější než UZV fotografie.
A taťka také nemusí přijít zkrátka. I on může miminku poslat pozdrav pohlazením po bříšku, i on na něj může mnluvit. Mnohé maminky říkají, že jejich ještě nenarozené miminko reaguje jinak na jejich dotek a jinak na
dotek taťky. Ale to Vás ještě čeká.
Příjemné těšení Vám přeje
Zuzana Štromerová
V její náručí
