Alergie na postýlku

Vážená paní doktorko, jako řada ostatních maminek jsem se rozhodla obrátit se na vás s dotazem. Přečetla jsem všechny otázky se spaním, ale žádný nebyl přesně o nás, tak vám píši. Se spaním našeho Adama nebyly celkem žádné problémy až do doby zhruba měsíc zpátky. Byl zvyklý sám usínat v postýlce jak přes den, tak na noc - s dudlíkem, ale sám. Najednou bez zjevného důvodu nechtěl večer do postýlky (po všech obvyklých činostech a rituálech), ale stačilo na něj chvilku mluvit a uklidňovat ho (tedy, musela jsem to dělat já, manžel neměl úspěch) a zhruba za 2-3 minuty spal.
Každý den to bylo lepší a lepší až skoro vůbec neprotestoval. Přes den nebyl žádný problém, chodil do postýlky i sám. Asi před týdnem jsme se rozhodli dát dudlíku sbohem a tehdy začal náš problém. Na usínání bez dudlíku si zvykl, ale nechce za žádnou cenu usnout v postýlce ani když je na smrt unavený. Když ho vezmu na ruku usíná téměř okamžitě, při zpětném uložení se okamžitě vzbudí, velmi pláče a dožaduje se vyndání ven. Zkouším to několikrát, někdy se mi podaří ho na několikátý pokus uspat, ale zase trvá na tom, že musím být v místnosti, jinak se budí a znovu pláče. Když ho dám samotného do naší postele usíná též okamžitě. Večer se opakuje ta samá scéna, takže ho někdy uspáváme na ruce a úplně tvrdě spícího dáváme do postýlky. Ráda bych proto věděla jak máme postupovat, zda přes den nechat spát jinde než v postýlce a večer trvat na usínání v postýlce, což je velmi nervově náročné a také bych v něm nerada vypěstovala ještě větší averzi na postýlku tím, že ho nechám plakat do vyčerpání. Nevím jestli si nezvykne na naši postel a do postýlky ho dostaneme o to méně. Nebo ho dávat do postýlky i přes den a čekat jestli se to časem samo nezlepší. Žádná špatná událost se mu v postýlce nestala, tak nevíme, co je špatně a také která varianta je z hlediska dtské psychiky lepší. Prosím, poraďte. Děkuji Eva