Proč se děti bojí školy?

Vstávat každý den brzy ráno, učit se a dělat domácí úkoly, to není pro každé dítě zrovna zdrojem nadšení. Někdy ale děti prožívají při odchodu z domova skutečnou, nefalšovanou hrůzu, a to už je za hranicemi toho, co je normální.

Lucinka chodí do čtvrté třídy. Každé ráno, už celé tři měsíce, se odehrává stejný boj.

Probouzí se dávno před tím, než zazvoní budík, a s hrůzou čeká, až bude muset vstát. Snídaně se skoro nedotkne a stěžuje si, že je jí špatně. Kéž by tak aspoň dneska nemusela do školy! Vůbec nepomáhá, že ví, že na dnešek není hlášená žádná písemka. Maminka dělá, co může, aby ji uklidnila, ale Lucinka stejně každé ráno odchází do školy se svíravým pocitem úzkosti….

Možná to znáte z vlastní zkušenosti, možná ze zkušeností někoho známého. I když to na první pohled může vypadat jako přehnané, dětí, které se do školy opravdu bojí chodit, je stále víc. Nejde jen o normální lenost, strach z písemky, na kterou se nepřipravily nebo jiné běžné starosti školního života. Jde o děs ze školy a situací, které se s ní pojí, který dítěti bere radost ze života, ochromuje ho a někdy ho i vede k záškoláctví.

Epidemie strachu?

Situace dospěla tak daleko, že odborníci už mluví o skutečné epidemii strachu ze školy.

Dokonce lze najít i údaje, podle kterých se výuky bojí až dvacet procent dětí. V jedné rozsáhlé studii v sousedním Německu se ukázalo, že s hrůzou odchází do školy každé třetí dítě. Přesná čísla ovšem k dispozici nejsou.

Je to možná proto, že strach ze školy a také záškoláctví, které s ním souvisí, můžeme defi novat různými způsoby. Existuje diagnostický systém ICD-10, ve kterém jsou uvedeny nejrůznější typy fobií. Specifi cký strach ze školy mezi diagnózami není. Proto také neexistují žádné ofi ciálně definované symptomy, podle kterých bychom mohli strach ze školy jednoznačně diagnostikovat.

Aby toho nebylo málo, nikdo vlastně pořádně neví, které děti jsou jen normálně úzkostné a které prožívají opravdu vážný problém. Patří tam děti, které se pořád trápí tím, že by mohly dostat špatnou známku?

Děti, které se bojí, že selžou? Anebo jenom ty, které se bojí natolik, že do školy vůbec nechtějí chodit? A pak jsou tu ještě takové děti, které mají sice velký strach, ale přesto do školy jdou…

Je jasné, že abychom mohli mluvit o skutečné hrůze ze školy, musí být zátěž, které je dítě vystaveno, subjektivně opravdu extrémní. Stejně tak se asi všichni shodnou na tom, že příčiny jsou na straně školy. Takže abychom to shrnuli: o strachu ze školy mluvíme v případě, že všechno, co je spojené s vyučováním a se školou, je pro dítě natolik hrozivé, že svůj strach nedokáže samo překonat, a budeme-li ho nutit, aby školu navštěvovalo, musíme počítat s psychickými nebo psychosomatickými reakcemi.

Ne každé dítě, které se bojí odchodu do školy, trpí strachem ze školy jako takové. Může mít také školní fobii, která není podmíněná situacemi ve škole, ale tím, že se musí odloučit od rodičů. Je to prostě strach z odloučení.

Jak poznáme opravdový strach ze školy?

Jenže jak poznat, že má vaše dítě skutečnou hrůzu ze školy? Děti vyjadřují své problémy jinak než dospělí. Některé bolí břicho, některé nemohou usnout nebo je budí děsivé sny. Jindy si stěžují třeba na bolesti hlavy, chce se jim zvracet, a dokonce jsou takové děti, které začnou trpět poruchami příjmu potravy. Objevit se mohou i jiné příznaky stresu: neklid, okusování nehtů, nesoustředěnost nebo se dítě může bezcílně zabývat zástupnými činnostmi - jídlem nebo vyhledáváním sporů.

Děti jsou někdy natolik v zajetí úzkosti, že už se ani nedovedou soustředit. To se projeví na jejich výkonu ve škole. Mohou trpět depresí, mohou být bez energie nebo stažené do sebe. Některé děti se chovají z našeho pohledu trochu zvláštně. Snaží se tvářit, že jsou v pohodě, a často provokují tím, že se tváří, jako kdyby je škola a povinnosti vůbec nezajímaly. Jsou protivné a agresivní. Můžete namítnout, že takové chování je celkem typické a vůbec neznamená, že by mělo dítě hrůzu ze školy. To je pravda. V našem případě jsou ale popsané symptomy extrémní.

Kdy bychom měli jako rodiče zbystřit? Třeba když má vaše dítě velký strach z nároků, které na něj škola klade. Když vám připadá před písemkou opravdu neobvykle rozrušené nebo ustarané.

Patří sem i nápadná stydlivost a příliš velká uzavřenost.

Může se zdát, že strachem ze školy trpí dívky mnohem častěji než chlapci. Odborníci by mohli dodat, že v testech, které měří míru úzkosti, na tom dívky bývají opravdu hůře. Je-li to tak doopravdy, to je otázka. Je klidně možné, že dívky jednoduše svůj strach ochotněji přiznají, zatímco kluci se snaží chovat jako „chlapi“ a nechtějí, aby o jejich strachu někdo věděl.

Proč to dojde tak daleko?

Jak je to ale možné? Co způsobuje, že děti se bojí tolik, až se jim chce zvracet? Příčiny zřejmě leží ve dvou oblastech. První z nich jsou nároky na výkon, které děti nemusí unést, a druhou oblastí jsou sociální situace, ve kterých se ocitají.

Děti se bojí toho, že musí podat výkon, většinou proto, že je škola přetěžuje, anebo také proto, že mají starost, že nedokážou splnit očekávání svých rodičů. Mohou se tak děsit chvíle, kdy se jim někdo bude vysmívat nebo dokonce toho, že propadnou. A mnozí rodiče k tomu strachu ještě v dobré víře přispívají líčením hororových scénářů jejich budoucího života, jestli nepřinesou na vysvědčení jedničku z matematiky.

Ne každé dítě je nadané. Jenže jsou rodiče, kteří to pochopitelně nechtějí vidět. Jako se tonoucí chytá stébla, drží se takoví rodiče své představy o budoucím lékaři nebo inženýrovi. Vinu za neúspěchy ve škole připisují nepřejícímu učiteli, a neúměrně chválí dítě i za podprůměrné výkony. Zaměří se na údajné silné stránky svého dítěte, s buldočí zarputilostí vyžadují, aby dítě splnilo cíle, které jsou často za hranicemi jeho možností. Pro dítě z toho není úniku. Má snad přiznat, že je toho na něj moc? Muselo by se vypořádat s pocity viny.

Vždyť by zklamalo maminku a tatínka. Nebo si má vymýšlet a lhát? Ale i to nakonec vyvolává pocity viny, protože to s ním přeci všichni myslí dobře. To je potom nejlepší do té školy raději vůbec nejít a vyhnout se tak problémům alespoň na čas.

Někdy jsou děti prostě přetížené

A co přetěžování ve škole? Tady je příčin mnoho. Některé děti trpí třeba některou z poruch učení - čtení, psaní nebo počítání jim dělá daleko větší problémy, než by odpovídalo jejich nadání. Když se na to nepřijde včas, může dítě školu doslova protrpět. Nějakou formu poruch učení bychom údajně našli u 5 až 20 % dětí. Někdy může být za selháváním ve škole i zdravotní problém, kterého si nikdo nevšiml. Třeba nedoslýchavost nebo špatný zrak. O neschopnosti se soustředit nebo řečové vadě, kvůli které se dítě stydí přihlásit nebo odpovídat na otázky, nemluvě.

Někteří rodiče mají na děti přehnaně vysoké nároky a ve svém zápalu si neuvědomují, že dítě možná není až tak nadané, jak si namlouvají. V ohrožení jsou zejména děti průměrné, ale velmi pilné a svědomité. Díky disciplíně a píli sice nosí domů dobré známky, ale samy rychle zjistí, že ostatní spolužáci zvládají školu s daleko větší lehkostí. To je může deprimovat a vyvolávat v nich pocit přetížení. Nakonec se prostě mohou začít bát školy.

Přesto ale většinou strach ze školy nevyvolává jen trvalé přetížení. Obvykle jsou to jednotlivé situace, kterým je dítě vystavené. Určitě každého napadne, že hlavní příčinou strachu ve škole je zkoušení. Děti se ze všeho nejvíc bojí toho, že budou muset počítat na tabuli před celou třídou nebo třeba samy zpívat. Klasickou situací nahánějící hrůzu je rozdávání písemek nebo vysvědčení na konci roku. Někteří učitelé si libují v tom, že výsledky jednotlivých žáků hlasitě komentují před celou třídou. Když není dítě zrovna jedničkář, může se bát toho, že se ztrapní, anebo si o něm ostatní budou myslet, že je hloupé.

Násilí, šikana, ale i špatný kolektiv

Škola může děsit děti i z jiného důvodu, než je tlak na výkon a obědy ve školní jídelně. Násilí a šikana, zesměšňování a nadávky jsou stejně stresující jako situace, kdy se dítě ocitne na okraji kolektivu. Je zajímavé, že riziko mobbingu s věkem klesá.

Možná proto, že potenciální oběť je sebejistější a dokáže se lépe bránit.

Některým dětem může vadit i to, že ve třídě vládne nepohoda. Děti spolu nedrží, moc se nekamarádí a možná že si navzájem příliš konkurují. Svou vinu na tom mívají učitelé, kteří si nevšímají sporů, a někdy děti mezi sebou příliš srovnávají a vysmívají se slabším žákům. Nikoho nejspíš nepřekvapí ani to, že strachem ze školy trpí děti citlivější, které jsou samy o sobě úzkostné, nejisté a výrazně závislé na matce. Paradoxně ve škole se často chovají úzkostně a nejistě, zatímco když přijdou domů, změní se v dominantní malé tyrany, kteří si vybíjejí agresi na rodičích a na sourozencích.

Nejen osobnost dítěte přispívá ke vzniku strachu ze školy. Nesmíme zapomínat ani na vnější vlivy. Strach ze školy se často objevuje ve chvíli, kdy se dítě vrací do školy po dlouhé nemoci nebo třeba i po prázdninách. Také změna školy nebo přestup do jiné třídy, které jsou coby změna samy o sobě stresorem, mohou být příčinou, že dítě začne odmítat chodit do školy. Dalším stresovým faktorem je rozvod rodičů, onemocnění nebo i úmrtí někoho z blízkých.

Příliš obětaví rodiče

Nejen násilí ve škole, šikana ze strany učitele nebo skryté poruchy učení, ale také přílišná snaživost rodičů dětem neprospívá. Když rodiče děti příliš rozmazlují, vychovávají je v nepatřičném pocitu, že jsou naprosto dokonalé a nejlepší, srážka s realitou pak bývá krutá. Najednou jsou tu děti bystřejší, nadanější, a k tomu, aby člověk docílil dobrého výsledku, musí se překvapivě docela snažit. Za těchto okolností je jasné, že křehké sebevědomí založené na nekritické a přehnané chvále musí utrpět.

Navíc rodiče, kteří o své děti příliš pečují a ochraňují je, bývají sami příliš úzkostní a nejistí a někdy se ani nedokážou prosadit proti přáním a nárokům svých dětí. Stačí, aby si dítě postěžovalo na to, že ho bolí břicho, a bez námitek ho nechají doma. Ne jeden, ale rovnou několik dní, s úzkostí ho sledují a opečovávají.

Jenže co s tím?

Jak už bylo řečeno, hlavní příčiny strachu ze školy leží přímo ve způsobu výuky. Co s tím mohou udělat učitelé?

Učitelé by měli jasně upozornit, z čeho budou v příští hodině zkoušet, kdy se bude psát písemná práce (dávají jistotu), a pomáhá i to, když při hodnocení výkonů žáků použijí alespoň částečně slovní hodnocení místo známek. Žáci si tak daleko snáz představí, v čem by se měli zlepšit a v čem jsou třeba dobří.

Jestli máte podezření, že právě vaše dítě trpí přehnaným strachem ze školy, určitě nic nezkazíte, když se obrátíte na pedagogickopsychologickou poradnu. Tam vám pomohou si ujasnit, na co je vaše dítě nadané, a také kde jsou případně jeho slabiny, v čem by bylo vhodné mu pomoci. Jen tak se dá zjistit, jestli není dítě na základní škole z nějakého důvodu přetížené.

Někdy pomůže slevit ze svých ambicí a přeřadit dítě třeba z gymnázia na jinou střední školu, která by mu víc vyhovovala.

Takový krok může být pro dítě a pro rodiče zvlášť z počátku hořkou pilulkou. Jenže pokud strach dítěte plyne opravdu z toho, že je přetížené, je to to nejsmysluplnější, co můžeme udělat. Souvisí-li strach dítěte ze školy třeba s šikanou nebo násilím, i tady je dobré se obrátit na odborníky. Někdy pomůže jen přestup na jinou školu.

Škola vždy přináší i napětí

Upřímně řečeno, škola, kde by se žádné dítě nikdy ničeho nebálo, je nejspíš utopie.

Takový cíl je nesplnitelný. Určitá míra obav ke škole samozřejmě ve snesitelné míře patří. Děti musí podávat výkony a vždy je tu nebezpečí, že se jim něco nepovede. Učit dítě doma není ani snadným ani úplně nejlepším řešením. Dítě se tak naučí vyhýbat se problémům a ty se časem můžou naopak zhoršit.

Děti by měly pochopit, že určitá míra strachu k životu patří. Jen tak se mohou naučit, jak s ním zacházet, jak se jím nenechat omezovat natolik, aby musely přestat dělat věci, které je baví.

Děti jsou přitom odkázány na pomoc dospělých. Ta může mít různé podoby, ale rodiče by měli v první řadě přestat vyvolávat v dětech pocit, že škola je jen místo, kde se mají děti bavit, takové pokračování školky.

Děti si mají ve škole užít i zábavu, samozřejmě, ale mají se naučit také o něco usilovat, snažit se, vytrvat, zasloužit si úspěchy, vydržet určitou zátěž, napětí, a zvládnout i nepříjemné situace. V dospělém životě z toho mohou jen těžit.