Kuřáci za školou

Devět z deseti kuřáků si poprvé zapálilo dřív, než oslavilo osmnáctiny. Výjimkou ale nejsou ani o hodně mladší děti - podle zkušeností odborníků začínají experimentovat už ve 12 letech. V Praze je situace nejhorší, lze tu narazit už na desetileté kuřáky-nedočkavce. Svou roli v tom hraje anonymita velkoměsta, snadný přístup ke kuřivu (více než 80 % školáků ve věku 9 - 12 let v průzkumu uvedlo, že vědí, kde ho sehnat) i k finančním prostředkům a lhostejnost okolí. Pokuřuje-li partička školáků v parku, kolik kolemjdoucích se odhodlá je oslovit či napomenout? Malé kuřáky ani jejich rodiče nejspíš vůbec neznají, tak proč si pálit prsty a riskovat (dost pravděpodobnou) nevybíravou odpověď?

Kuřákem na základce, kuřákem navždy

Závislost na tabáku se dnes považuje za nemoc (má kód F17). Současný světový stav je označován za epidemii, která se nevyhýbá ani mládeži - kouří víc než 40 % mladistvých ve věku 15 - 18 let. Na rozdíl od mnoha jiných „mladických nerozvážností“ ale z kouření většinou nevyrostou. Cigareta je bude doprovázet po velkou část života, a pokud se někdy rozhodnou přestat, budou s ní muset svést krutý boj. Čím dřív totiž kouřit začneme, tím silnější návyk si vypěstujeme. Nezralý mozek propadá závislosti na nikotinu (stejně jako všem ostatním závislostem) rychleji než ten dospělý; u dítěte či teenagera může vzniknout už po měsíci občasného „zapálení si“. Nikotin má navíc často roli startovací drogy - zvyšuje riziko přechodu k dalším návykovým látkám.

Kuřácký gen není všechno

Náchylnost ke kouření je geneticky podmíněná. Existuje gen, který řídí tvorbu bílkoviny, na niž se v našem mozku váže nikotin. Bílkovina je vlastně určena k vazbě látky zvané acetylcholin, která má (kromě jiného) za úkol nabudit nervové buňky. Nikotin ale dokáže náš vlastní acetylcholin úspěšně nahradit, zaujmout jeho místo. cholin Kromě „kuřáckého genu“, za který nemůžeme, ale po nás naše děti „dědí“ i životní styl - a ten už ovlivnit lze. Děti kuřáků sahají po cigaretě prokazatelně častěji než ty z nekuřáckých rodin. Cigaretový dým jim nepáchne a kouření považují za normální.

Oba rizikové faktory - gen i věk - se přitom významně doplňují. Kuřák, který zdědil od rodičů sklon k nikotinové závislosti a začal kouřit dřív než v sedmnácti, čelí až pětinásobně vyššímu riziku vzniku těžké závislosti.

Proč naše děti vlastně kouří?

Přes všechny kampaně, omezení a hesla („normální je nekouřit“) je cigareta pořád lákavým atributem dospělosti a nezávislosti. I tady se projevuje potřeba chybějících přechodových rituálů: tím, že si zapálí, se dítě (podle svých představ) stává dospělým. Pro nesmělého a nejistého teenagera je cigareta báječnou sociální berličkou: Je s čím si hrát, co držet v ruce, cigareta může fungovat jako příležitost k seznámení nebo téma k hovoru. V partě, která vykuřuje za školou, je v podstatě nemožné nekouřit. A opustit partu??? To je ještě horší!

Rodičovské výčitky ani sankce nefungují

Není přece nic snazšího než si zapálit tajně za bukem, zatímco vy ztratíte možnost o kouření se svým dítětem mluvit. Je ale v pořádku, když vyjádříte svůj názor - bez dlouhého kázání, ale jednoznačně. Stanovte jasné hranice, důrazně se ohraďte proti tomu, aby dítě kouřilo doma nebo ve vaší přítomnosti (je to hnusné a smrdí to). Apely na ochranu zdraví asi nebudou mít u školáků moc velký účinek, zmiňte se ale o tom, jak žluté mají kuřáci zuby a jak jim páchne z pusy při líbání. Podobné řeči ovšem nepůsobí příliš autenticky, když máte doma závěsy nasáklé kouřem a permanentně plný popelník. Dospívající si často kouřením zvyšují sebevědomí. Dopřejte tedy svému potomkovi i jiné způsoby, jak zvýšit vlastní atraktivitu mezi vrstevníky. Neobvyklý sport, pěkný mobil, zajímavý účes... Když mu to udělá dobře, přispějte mu klidně i na leopardí vzor na hlavě. Postarejte se, aby měl možnost provozovat aktivity, které ho baví a zajímají. Nuda je přímá dálnice k návykovým látkám všeho druhu. Je také dobré mít přehled o jeho kapesném a rozumně ho regulovat. ~