tisk-hlavicka

Buďte v práci odolnější proti stresu

Začněme třeba tím, že místo chyb na sobě budeme hledat pozitiva.

Duševně odolní lidé dokážou lépe zvládnout práci pod tlakem, snáze se dokážou rozhodnout, méně je trápí obavy ze selhání, a navíc se zpravidla v životě cítí spokojenější. K vyšší míře odolnosti se však můžeme vypracovat všichni - začněme třeba tím, že místo chyb na sobě budeme hledat pozitiva.

Největší evropský průzkum podniků zaměřený na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, který loni proběhl v 31 zemích, ukázal, že jedním z nejvážnějších problémů manažerů i zaměstnanců je stres. Proto se do středu zájmu dostávají tipy na trénování odolnosti. Britský psycholog Peter Clough z univerzity v Hullu, který se dlouhodobě věnuje problematice zvládání psychické zátěže, tvrdí, že duševní odolnost lze trénovat, i když stále samozřejmě zůstanou mezi jednotlivci velké individuální rozdíly. Zvlášť odolní jedinci jsou schopni pod tlakem rozvíjet svou houževnatost, vnitřní motivaci a mají větší šanci uspět v tvrdších konkurenčních podmínkách. Lidé méně odolní ve stejných situacích snadněji podléhají negativním účinkům stresu, pocitům vlastní nedostačivosti, strachu ze selhání. Jejich výkonnost, soustřední i motivace klesají, dostavuje se pocit frustrace, neuspokojení z práce. Přestože existují propracované individuální i firemní tréninkové programy duševní odolnosti, britští odborníci Peter Clough a Doug Strycharczyk, ředitel společnosti AQR, ltd., která poskytuje služby v této oblasti, doporučují i tipy, které může vyzkoušet každý sám.

Přemýšlej o třech pozitivech!

„Zvládneme-li za den, řekněme, devadesát pět větších či menších úkolů, devadesát uděláme dobře a pět špatně, na konci dne se nám určitě právě tahle pětice honí hlavou,“ konstatuje Doug Strycharczyk. Pokud jsme zvyklí přesně tímto způsobem každodenně uvažovat, časem začneme sami sebe vidět jako člověka, který není schopen nic udělat správně - přitom objektivně viděno, v naprosté většině úkolů jsme úspěšní. K reálnějšímu sebeobrazu pomůže vcelku jednoduché cvičení. „Najděte si večer chvíli, kdy se v klidu zamyslíte nad třemi věcmi, které se vám ten den rozhodně povedly,“ doporučuje Stracharczyk a dodává: „Když jsem se s touto technikou setkal poprvé, byl jsem poněkud cynicky skeptický, ale přesvědčil jsem se, že opravdu funguje, vytváříte si pozitivnější sebeobraz.“ Ony tři pozitivní věci mohou být z pracovní i soukromé oblasti, nejdůležitější je korigovat původní nadmíru kritickou představu o sobě.

Používejte vizualizace

Vizualizaci používáme bezděky mnohokrát denně. Stačí, že se vyučující zmíní o tom, že zítra bude test, a studentům okamžitě naskočí v hlavě patřičný (zpravidla „katastrofický“) obraz budoucí situace. Podobně reagují lidé v zaměstnání. „Není-li člověk sám od sebe dost pozitivní, objeví se mu jako první negativní představa,“ říká britský odborník. Snad v každém oboru a v každé zemi se negativní obrazy téměř automaticky pojí například s informací o kontrole vedení. Stává se vám, že v duchu vidíte, jak do vaší kanceláře po ránu přichází manažer, má zase špatnou náladu a okamžitě začne kritizovat a hledat na vaší práci chyby? V souvislosti s plánovanou strategickou poradou vás napadne, že se vaše oddělení ruší a pracovníci, včetně vás, budou propuštěni? Zkuste si v klidu sednout a představit si, jak celý děj probíhá a jak končí dobře. Podrobně si takovou pozitivní situaci nanečisto prožijte. Pokud se tuto techniku naučíte pravidelně používat, mohou pozitivní prožitky vizualizace zanechat ve vašem mozku podobnou stopu, jako byste situace prožívali reálně. „Vizualizace je technika velmi užitečná i pro koučování, ale mezi kouči je stále nedoceněná,“ říká Peter Clough.

Důležitou prevencí pracovního stresu je rozdělení velkých úkolů do jednotlivých fází, kroků a vytyčení termínů pro jejich splnění.

Někdy myslete méně

Když zmačkáte papír do kuličky a od svého psacího stolu ho bezmyšlenkovitě hodíte do koše, je mnohonásobně větší pravděpodobnost, že se trefíte, než když vám někdo předem řekne, že za úspěšný hod vyhrajete milion. „Spousta věcí je velmi jednoduchých, když na ně nemyslíme. Často přemýšlíme příliš mnoho, a tak moje práce bývá učit lidi přestat o některých aspektech přemýšlet,“ vysvětloval na loňském workshopu pořádaném společností Team Doug Strycharczyk. Jakmile se při určité činnosti začnete soustřeďovat na to, že nesmíte udělat chybu, spolehlivě ji uděláte. „Když prezentujete svůj projekt, když učíte nebo vystupujete na veřejnosti, nejhorší je zkoumat svou činnost ve chvíli, kdy ji děláte. Plánujte předem, rozebírejte a hodnoťte potom, ale nezastavujte se v půli akce, abyste se zamysleli nad tím, jak se vám to daří,“ doporučuje psycholog Clough.

Nedělej si starosti, nemysli na to - tak zní obvyklá rada, kterou je ovšem pro většinu z nás těžké splnit. „Pokoušet se vyhnout myšlenkám na konkrétní věc nás stojí hodně energie. Můžeme toho dosáhnout v podstatě dvěma způsoby,“ dodává psycholog. První možností je udržet si na krátkou dobu prázdnou mysl, což vyžaduje trénink (například jógu, meditaci), nebo prostě cíleně myslet na něco jiného, „obsadit místo“, kde by se usídlily nežádoucí myšlenky, nějakými jinými. „Pracoval jsem s olympioniky, kteří jsou schopni udržet si prázdnou mysl dvě minuty, většina z nás tu schopnost nemá, proto je lepší naplnit mysl pozitivními myšlenkami, aby se tam negativní nedostaly,“ shrnuje Clough.

Je mnoho způsobů, jak kontrolovat vnitřní dialog a získávat kontrolu nad úzkostí. Patří k nim například relaxační techniky, nácvik hlubokého dýchání, cvičení tai-či - univerzální recept pro všechny ale nenajdeme. Pro úzkostné, uzavřené jedince Peter Clough doporučuje až primitivní techniku: „Dejte si gumičku na zápěstí, a když máte negativní myšlenku o sobě, tou gumičkou se štípněte. Chvilku o tom přemýšlejte, ale ne příliš.“ Nejdůležitější je v pravý čas negativní myšlenku prostě zastavit, aby nerozjela kolotoč pochybností a výčitek, který už znáte a který vaše sebevědomí sráží ještě níž.

Postupné cíle

Podle zkušenosti britských odborníků velké množství zaměstnanců má problémy se správným stanovením cílů, resp. s rozdělením projektu, jehož se účastní, na menší, dílčí úkoly s postupnými termíny. A tak jsou-li například součástí týmu pracujícího na projektu, který může trvat léta, cítí se zahlceni prací, „padá“ na ně jeden obrovský pracovní úkol. Důležitou prevencí pracovního stresu je právě rozdělení velkých úkolů do jednotlivých fází, kroků a vytyčení termínů pro jejich splnění. „Příliš velké sousto“ hned vypadá menší, navíc je jednodušší pozitivně vnímat úspěchy dosažené v dílčích fázích.

Negativní pocity se obvykle dostavují i v situaci, kdy je plnění úkolů spojené s častým vyrušováním. „Pokud jste zabraní do práce a někdo vás vyruší tak, že přestanete pracovat a pak musíte začít znovu, bývá těžší úkol dokončit - takovou přestávkou se dá přijít až o 30 procent výkonu,“ tvrdí britský psycholog. Za optimální považuje udržet pozornost při plnění úkolu tak po 40-50 minut.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.