Mámo, táto, jezdíme ekologicky?

Vyměnit chemické čisticí prostředky za “ekovéry“, pít vodu z kohoutku místo balené reklamní, mít čtyři odpadkové koše místo jednoho - to všechno chce samozřejmě své, ale v podstatě to tolik nebolí. Prubířský kámen ekosnažení představuje způsob, jakým se dopravujeme po světě: doprava do práce, do školy, za zábavou.

Co dýcháme a co jíme?

Doprava je v současné době založena na spalování. Ať už pálíte fosilní paliva nebo řepku, smrdí to. Ve spalinách z motorů bylo zjištěno kolem 160 látek, málokterá zdraví prospěšná. V roce 1990 měla doprava na svědomí 5% celkových emisí oxidu uhličitého, v roce 2008 už přesáhla 15%. Průměrný Čech ho každoročně vyprodukuje přes dvě tuny, přičemž největšímu rozvoji se těší ty nejméně efektivní druhy dopravy - osobní a nákladní automobilová. Další látka zmiňovaná v souvislosti s dopravou je benzen, jímž bývá zamořeno okolí benzinových stanic a připisuje se mu riziko vzniku leukémie. No a jak známo, auta také práší a prach na sebe váže například těžké kovy nebo polycyklické aromatické uhlovodíky. Ty kontaminují půdu a vodu až do vzdálenosti 200 metrů od silnice, kde právě zlátne lán pšenice na váš budoucí chléb. (Zkuste vystoupit z auta, utrhnout si hrst obilí u rušné silnice a zaklepat s ním. Ale nedělejte takové pokusy často, protože dlouhodobá expozice prachu zkracuje očekávanou délku života.)

Co říkáte? Neslyším!

Zatímco v roce 1990 bylo nadměrným dopravním hlukem zatíženo 1,8 milionu našich občanů, v roce 2005 už to byl každý pátý člověk.

Postižení velkých měst a oblastí v okolí hlavních silničních tahů si vyžádalo intenzivní boj proti hlučnosti, např. “ztišení interiéru“ pomocí nových typů oken nebo výstavbu protihlukových stěn. Což je taky pěkné kontroverzní téma: zatímco výstavba betonové zdi je především docela lukrativní zakázka, výsadba dvou řad stromů třeba spojenými silami občanů plní daleko více funkcí - stromy účinněji regulují hluk, listy zadržují prachové částice. O estetické funkci a případném tmelení lidského kolektivu netřeba mluvit.

Biopaliva nejsou záchrana

Ze začátku se jevila jako spásná alternativa k palivům fosilním. Díky globalizovanému světu tak máme možnost jezdit na bionaftu z rostlinných olejů vypěstovaných na plantážích z vyklučeného pralesa v Brazílii či Indonésii (podle vládních údajů přišla jen Indonésie o 2 miliony hektarů tohoto neuvěřitelně rozmanitého ekosystému). Kýženými rostlinami se osévají takzvané marginální plochy, které při pohledu “zespoda“, tedy očima místních obyvatel té dané oblasti, vůbec nejsou okrajové, jsou to políčka, která doposud živila jejich rodiny. Jinde zase jde o poslední zbytky původní přírody opominuté intenzivním hospodařením, z hlediska ochrany přírody extrémně zajímavé.

Lety hodně mimo

Letadla produkují více škodlivin než ostatní dopravní prostředky. Proto je paradoxní, že na leteckou dopravu platí mimořádné daňové úlevy.

Za letecké palivo kerosin se neplatí spotřební daň z minerálních olejů, letecké palivo pro mezinárodní linky je také osvobozeno od DPH a samotná přeprava cestujících má sníženou sazbu DPH (5%.).

Toto zvýhodnění pochází ze 40. let minulého století. Kdyby kerosin podléhal stejné spotřební dani jako motorová nafta, přišel by si stát jen v roce 2001 na 1,4 miliardy korun.

Lepší alternativy?

Kolo je přece tradiční záležitost. Uděláte něco pro své zdraví a na mnoho míst se jím dostanete rychleji než autem nebo veřejnou dopravou. Jde o nejlevnější možné vozidlo a odpadají problémy s parkováním - na jedno parkovací místo se pohodlně vejde 12 bicyklů. Když si odpustíte jedno auto, totéž množství surovin vám dovolí sestavit si neuvěřitelných 70 jednostopých ekologických dopravních prostředků.

Veřejná doprava je především ve městech perfektní alternativou k osobnímu automobilu. Je méně energeticky náročná, relativně nehlučná a hlavně - jela by v každém případě, takže je věčná škoda ji nevyužít.

Když už to nejde jinak než autem, nabízí se car-sharing, kdy jeden vůz využívá více členů skupiny. Vyplatí se především lidem, kteří za rok najezdí méně než 12 tisíc km.

Pokud se bez vlastního auta neobejdete, ohlídejte si při koupi jeho spotřebu a emise. Informujte se o alternativních pohonech, existují hybridní kombinace spalovacího motoru a elektromotoru, plyn, palivové články, rostlinné oleje, vodík. Jezděte ekonomicky - když pojedete plynuleji a pomaleji, snížíte spotřebu zhruba o čtvrtinu. Klimatizace je zbytečně energeticky náročná, zkuste zase jednou nechat vlasy vlát ve větru.

Když musíte stát déle než minutu, vyplatí se vypnout motor.

No a chodit pěšky je nejstarší známý způsob, jak se dopravovat z místa na místo. Poetičtější duše si mohou přečíst známý esej H. D. Thoreaua “Chůze“, věcnější povahy nechť vyrazí jen tak. Těch dvacet minut, které půjdete s dětmi do školy pěšky, pozorujíce společně věci kolem a kopajíce do kamínků, bude určitě stát za to.

Nepochybně se o svých dětech v takových chvílích dozvíte víc než mezi uspěchaným “připoutej se“ a “zabouchni pořádně, miláčku!“

Autorka je překladatelka, máma a maceška. Žije v ekologicky uvědomělé domácnosti přímo pod chladící věží jedné z našich největších tepelných elektráren.