Racochejl žije dál v televizi

Výtvarníkem knižní i televizní podoby byl, stejně jako u většiny Šalounových dětských knížek, Zdeněk Smetana, večerníčky namluvila Jiřina Bohdalová.

Setrvat u obvyklého tvrzení, že Šalounovy příběhy mají blízko k atmosféře knih Václava Čtvrtka, není přesné. Skřítek Racochejl více než předešlé pohádky ukazuje, že Šaloun buduje na dvojích základech: na okouzlující fantazijnosti dětského světa, který má vlastní logiku, řád i úskalí, a na pokorném a nadšeném objevování možností češtiny.

Prvních třináct příběhů Skřítka Racochejla vydalo v loňském roce (s vročením 1998) studio Via Lucis. Soubor dějově odpovídá první odvysílané řadě televizních večerníčků. Série animovaných pohádek má v současnosti už tři řady čítající úhrnem devětatřicet dílů. Srovnáním knižní a televizní podoby vyvstávají tištěné příběhy jako komornější a poetičtější, strukturovanější a rozvitější.

Ilustrace Zdeňka Smetany z knihy Emila Šalouna Skřítek Racochejl

Šalounova poetika – v 90. letech díky souboru vydaných knih výrazně vstupující do kontextu české autorské pohádky – není novátorská použitými atributy a postupy. Formálně je to poetika velmi konzervativní. Obvyklá je lokace, z moderní pohádkové – tedy oné čtvrtkovské – tradice čerpá jen v budování charakterizace postav. Šalounův přínos naší pohádce tkví zejména v kultivaci vyprávěcích postupů. Jako jeden z mála autorů současnosti kreativně rozvíjí zdánlivě odcházející klasický pohádkový kánon.

Sledovat Racochejla od chvíle zrození z kropenatého vajíčka v mechu v Černém lese přes boj o vlastní bydlo a pokusy s létáním až k otvírání jara znamená vstoupit do hájemství laskavosti, pokory, ale i tajemství, jež není slušno odhalovat. (rem)