Je třesení miminkem týrání?

Naše půlroční dcerka občas pláče tak, že se až zalyká. Jednou jsem s ní nechtěně trochu zatřásla, když jsem ji vyndávala z postýlky - skoro okamžitě se zklidnila. Zkusila jsem zopakovat jemné zatřesení a hned potom pochování víckrát a zdálo se mi to jako šikovný způsob. Kamarádka mě ale nedávno ostře osočila, že své dítě týrám. Může být takové lehké zatřesení opravdu považované za týrání, když pak dcerku konejším a chovám?
Jaroslava D., Klatovy

V situacích, které popisujete, se hovoří o takzvaném syndrom třeseného dítěte (angl. Shaken Baby Syndrome), o kterém se u nás zatím nehovoří tak často, aby byla dostatečně poučena i laická veřejnost. Nejde o to, že by vás někdo podezíral z nedostatku lásky a péče nebo vám podsouval úmysl svému děťátku ublížit za to, že pláče.

Třesení je ale velmi riskantní ze zdravotního hlediska, v důsledku silného třesení dítětem může totiž dojít ke zranění hlavy. Vzhledem k tomu, že tělesná stavba kojenců je k tomuto typu poškození mnohem více náchylná, naprostá většina obětí jsou děti mladší jednoho roku. Zranění způsobují nejčastěji rodiče či osoby, které dítě opatrují. Častou příčinou je právě frustrace, stres a bezmoc, když se nedaří plačící dítě utišit. Pokud se s dítětem neurvale třese, hlavička nekontrolovatelně rotuje, protože dětské krční svaly nejsou ještě dobře vyvinuté a nedokážou poskytnout hlavě dostatečnou oporu. Tyto násilné pohyby tak „třesou“ dětským mozkem uvnitř lebky dopředu a dozadu, někdy poté dochází k poškození cév a nervů nebo natržení mozkové tkáně. Děti, které takové zacházení přežijí, se pak v životě mohou potýkat s řadou poškození (například ztráta zraku, sluchu, epilepsie, opožděný vývoj, snížený intelekt, poruchy řeči, učení, soustředění, ochrnutí).

Z psychologického hlediska se u třesení uplatňuje podobný mechanismus jako později bití. Je to v podstatě užití fyzické síly jako odpověď na „zlobení“ (stále přetrvává představa, že „hodné“ miminko spinká a hezky jí, „zlobivé“ miminko hodně pláče a je k neutišení), je to potrestání dítěte za jeho nevhodné chování. A nebudeme si namlouvat, že při vykonávání „normálního“ tělesného trestu, jako je facka nebo rána přes zadek, rodič vždycky ví, co dělá a jaký je jeho výchovný záměr, a že mnohdy nejedná v afektu, který je typický pro třesení dítětem. U rodičů praktikujících tělesné tresty sice panuje jakési povědomí, že hlavě dítěte se mají vyhnout, ale to je ošidné pravidlo, protože k syndromu třeseného dítěte většinou dochází v situaci, kdy se dítě drží v podpaží a třese se jeho celým tělem.

Autorka pracuje v sociální oblasti. Donedávna působila v krizovém týmu pohotovostní psychiatrické služby v USA.