Asi jsem naivní, možná se Vám už také stalo a uvažujete o tom jinak, ale pro mě to, co se dnes stalo, bylo naprosto nepředstavitelné.
Jeli jsem se svým tříletým synem Michalem ráno do školky metrem. Míša miluje metro, i kdybychom zaspali, musíme vždycky sedět alespoň pár minut na nástupišti, kde pozoruje přijíždějící soupravy. Ačkoli je Michal hyperaktivní a vypadá to i na lehčí Aspergerův syndrom, ráno byl klidný a ještě trochu rozespalý. Vedle nás si sednul pán kolem pětačtyřiceti, zavalitější postavy. Michal se v metru naklonil ke dveřím a svojí nohou zavadil o pánovo lýtko, nedalo se mluvit o tom, že by ho kopnul, spíš se ho prostě dotknul a ani ho neušpinil. Zahlédla jsem, jak se pán zachmuřil, tak aby byl klid, naklonila jsem se k synovi a upozornila jsem ho, aby dával pozor. Za chvilku jsem postřehla, že se Míša na sedadle vrtí a otáčí se k oknu, aby se podíval ven, chtěla jsem ho tedy zvednout ze sedačky s tím, že si ho vezmu k sobě, aby pán zase nebyl naštvaný. Jenže Míša zase asi zavadil o pánovu nohu (spolucestující mi pak řekla, že to bylo jen jemné, že ho nekopnul) a pán nelenil a vší silou mu jednu plácl na zadek. Míša byl v tu chvíli už natočený ke mně a vůbec netušil co se děje – byl z toho strašně vyděšený.
Co byste udělali vy? Strašně jsem si v tu chvíli přála, aby vedle mě seděl můj manžel, protože ten by pánovi prostě jednu vrazil. V první chvíli jsem to i já málem udělala, ale jsem v pátém měsíci a vedle mě stál můj vyděšený syn a sledoval to. Nechala jsem ruku zvednutou a zeptala jsem se pána, zda ho mám taky praštit, zda se mám taky začít chovat jako on. Hodně jsem se mírnila, abych na něj nezačala křičet, ale vynadala jsem mu, co se do něj vešlo - alespoň doufám. Nebylo jsem sprostá, ale přiznávám, že jen kvůli Míšovi. Každopádně si myslím, že to nemělo smysl, jelikož pán se zřejmě nezmění. Navíc mě zarazilo, že ačkoli to viděla spousta lidí, pouze jedna starší paní se na dotyčného obořila, ostatní dělali, že nic neviděli.
Už se nám stalo, že Míša někoho skutečně kopnul (ne schválně) a já jsem mu „vynadala“. Navíc nemám nic proti tomu, když se na něj dotyčný sám obrátí a vyhubuje mu, naopak se k němu ještě přidám a dám mu za pravdu. A kdyby to Míša někdy udělal schválně, tak mu sama naplácám. Nicméně tohle na mě bylo moc.
Jak mám svého syna vychovat, když se lidi okolo takhle chovají? Pokusila jsem se mu to vysvětlit, ale jak ho znám, bude se mi ještě několik nocí budit a bude si to celé promítat znovu a znovu. Jak může vůbec cizí člověk vztáhnout ruku na moje dítě a jak je možné, že to nikoho okolo nezarazí?
Těhotenství |
Dítě |