„Hlavně, ať děti nevysedávají u počítače,“ říkají mnozí rodiče považujíce čas strávený u počítačových her za promarněný.
Nové studie ovšem ukazují, že hraním PC her se děti učí mnoho věcí a rozvíjejí si dovednosti, které bychom nepředpokládali: například ochotu pomoci. Tedy alespoň některými z nich.
Jak podpořit občanskou odvahu, tedy schopnost zasáhnout například, když vedle mne v metru šikanují malého kluka? Na tuto otázku hledali psychologové i politici dlouho odpověď. Sociálními psychology přetřásanou historkou byla vražda mladé Američanky před jejím domem, které z pohodlí svých bytů přihlíželo nejméně 35 spoluobčanů a nikdo nepřišel pomoci. Nicméně nyní se výzkumníkům z univerzity v Mnichově podařilo tuto sociální dovednost zdvojnásobit. Probandi seděli s výzkumnicí v místnosti, kam se vřítil domnělý expřítel (ve skutečnosti komplic výzkumnice) a snažil se ji za velkého křiku násilím vytáhnout z místnosti. Sledovali, jestli proband zasáhne a zda se bude snažit ženě pomoci. Došli k závěru, že ochota pomoci závisí na tom, čemu se osoba posledních deset minut před událostí věnovala. Když probandi hráli na počítači nějakou obyčejnou hru, pomáhali jen ve 22 procentech. Pokud ovšem hráli hru City Crisis, která má výrazné prosociální zaměření, přišlo jich už 56 procent pomoci. V této hře hráč vysvobozuje obyvatele z hořících domů a pomáhá policii při dopadení pachatelů.
Otázkou ovšem bylo, jestli „prosociální“ chování, které hra na chvilku zvýší, posléze zase „nevyprchá“, stejně náhle jako se objevilo. Dlouhodobé studie ale ukazují, že efekt není jen krátkodobý. Ve dvou japonských studiích bylo dokázáno, že čtyři měsíce po hraní her, byli studenti stále ještě „ochotnější“. Platí to ale i v opačném příkladu - o válečných hrách, které dlouhodobě zvyšují agresivitu.
Co se jiného kromě ochoty pomoci v prosociálních hrách můžeme hraním naučit? James Rosser, profesor z Beth Israel Medical Center v N ew Yorku, se ptal chirurgů, jaké jsou jejich zkušenosti s hraním počítačových her. Tušil, že manuální zručnost nutná k ovládání joysticku nebo rychlému překlapávání kláves koreluje s chirurgickou šikovností. Jeho probandi mu proto museli i ukázat, jak jsou zdatní v manévrování a střílečkách. Svým průzkumem dokázal, že rutinní hráči (kteří hrají více než tři hodiny týdně) dělali u obtížných chirurgických operací o 37 procent chyb méně a byli o 27 procent rychlejší, než ti, co o hraní PC her neměli ani páru. Na výsledky to mělo daleko větší vliv, než délka praxe nebo vzdělání lékařů!
Teoreticky hry oproti učebnicím a frontální výuce nabízejí nesporné výhody. Neprezentují pouze text a obrázky, ale i zvuk a pohyb. Navíc zprostředkovávají prožitek. Díky interaktivitě se přizpůsobují tempu dítěte a jeho schopnostem, což je velká výhoda. Učitel, i když se snaží výuku individualizovat, tak se mu nepodaří nikdy takovéto napasování obtížnosti docílit. V ideálním případě je počítačová hra postavena na principu, že hráč si musí vytvořit strategii, jak problém vyřešit, vyzkoušet ji a zjistit tak, jestli jeho hypotéza byla správná. Díky okamžité zpětné vazbě počítač ohromě motivuje, což se o školním vyučování nedá říci vždy. Krom toho se dá obsah teoreticky napasovat téměř na cokoliv. Děj se může odehrávat v historickém období, které je předmětem výuky, nebo třeba v pralese, kde se student seznámí se zdejší flórou. Například ve hře Immune Attack vytvořené týmem amerických vědců se simuluje lidská reakce organismu při napadení infekcí. Hráči po této hře vědí o imunologii vše možné, co by si jinak ze školy těžko odnesli. Z těchto závěrů přirozeně vzniká snaha vytvořit PC hry, které by se mohly zapojit do vzdělávání.
Přesto je až překvapivě složité počítačové hry ve výuce s úspěchem používat. Americké ministerstvo školství testovalo 16 různých počítačových her, které by měly dětem pomoci s počítáním a čtením. Do projektu se zapojilo 132 škol. Jedna část škol se programu účastnila po dobu jednoho roku a druhá ne. Když se výsledky v roce 2007 zveřejnily, bylo to obrovské zklamání. Zavedení počítačových her do výuky nepřineslo uvedeným školám oproti druhé skupině vůbec žádnou výhodu.
Těhotenství |
Dítě |