Budeme psát spojitě, či nespojitě?

Poprvé za dobu výuky psaní se budou mocí žáci učit psát zcela novou nespojitou formou české školní předlohy.

Autorkou této myšlenky a zároveň i tvůrkyní nové psací předlohy je MgA. Lancová. Už tato skutečnost, že s návrhem učit děti psát zcela jinak, přichází absolventka uměleckého studijního programu, vyvolává mezi pedagogy diskusi. Můj pohled na tuto novou skutečnost je grafologický. Pokusím se tedy nastínit, co všechno z tohoto úhlu pohledu nová podoba psací formy - písmo COMENIA SCRIPT - s sebou přinese.

Tato forma je koncipována jako nespojité písmo. Tzn., písmenka ve slově se již nenavazují - nespojují, řadí se vedle sebe v podstatě volně tak, jak v klasickém tisku či při psaní na počítači. Důvodem je přiblížení se procesu tvorby psaní reálnému světu, protože s ručně vytvořeným písmem se dnes snad už jen kromě podpisů setkáváme velice zřídka. To je ale bohužel jediný fakt, který jako důvod této zásadní reformy ve výuce psaní mohu přijmout.

Psaní není pro žáky prvních ročníků základní školy jen kladením písmenek. Děti se učí vnímat a zachycovat slovo jako základní sdělný celek. Učí se jej dělit, učí se vnímat jeho části jako předpony, kmen, přípony a koncovky. Zásadní je zvládnutí rozlišení jazykovědných pojmů předložka a předpona. Důležité je vnímání slova jako mluvnického celku, který podle daných pravidel dělíme - při ručním psaní se nemůžeme spolehnout na ve většině případů spolehlivé počítačové procesory, které "za nás" slova na konci řádku dělí, aniž bychom museli zdvihnout oči od klávesnice.

Položme si obligátní otázku - JAK SE UČÍ DĚTI PSÁT VE SVĚTĚ? - a podívejme se do amerických základních škol. Ne snad s cílem kopírovat americkou kulturu, ale proto, že právě tato kultura je poskládaná z celé řady složek, resp. z historické směsice všech, co kdy do USA přesídlili.

Malým Američanům je předložena vícedílná učebnice psaní. Dva svazky jsou základní, v nich se žáci seznamují postupně s písmem nespojitým a potom se všichni (stejně jako u první varianty) učí psát spojitě. Důvod pro prioritu nespojitého písma je podobný jako jsem naznačil výše: lepší konfrontace naučeného stylu psaní s okolním světem. Písmo spojité má druhou výukovou pozici jen z důvodů didaktických - nikoliv z důvodu menšího významu. Americké spojité psací písmo je daleko tvarově a tahově složitější než česká forma. Mnohdy některá písmenka (např. B, R a T) působí až archaicky. Přesto jsou vyučována, přesto je děti musí zvládnout. Co je důvodem? Důraz na rozvoj jemné motoriky a smyslu pro kontinuitu jazyka, které je nutno zvládnou právě v mladším školním věku. Nepodaří-li se to v tomto kritickém období, nejsou už nikdy dokonale zvládnuty.

Podíváme-li se na rukopis spontánně vytvořený absolventy americké školy, kteří jsou již v mladším dospělém věku, zjistíme, že jim znalost obou předloh amerického písma nebrání vytvořit si osobité písmo přejímací dominantní znaky z obou forem tak, jak kterému pisateli vyhovuje. To je běžné i u české populace.

Pro ověření těchto názorů jsem si provedl malý výzkum mezi studenty Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Nadpoloviční většina respondentů (53 %) vnímá i dnes jako přirozené spojité psaní, i když zároveň více jak tři čtvrtiny (84 %) dotázaných odpověděli, že písmo nespojité je pro ně čtivější. Pro zajímavost: 73 % odpovědí průzkumu bylo napsáno spojitě!

Jaký k tomuto tématu zformulovat závěr? Rozhodně by děti v prvních ročnících základní školy měly být seznamovány i s písmem spojitým. Přimlouvám se i pro jeho druhou výukovou pozici. Nelze jej zcela opustit. Vyjdeme-li z myšlenky Stevena Pinkera (PINKER, S. Jazykový instinkt. Praha: Dybbuk, 2009), kdy jazyk a psaní považuje za odraz našich kontinuálních mentálních procesů probíhajících v našem mozku, nemůžeme považovat spojité písmo jen za jakýsi grafický archaický fenomén. Píšu-li spojitě, rozmyslím si koncept celého slova předem, pracuji s prostorem, který pro jeho napsání mohu využít, plánuji a pracuji s energií potřebnou k napsání celého slova. To, co slovo symbolizuje, vnímám jako souvislý celek patřící do nějaké kontinuity. Vnímám i části slova, pracuji s nimi nyní i při skladbě jiných slov a v jiné souvislosti. Jazyk prožívám, vnímám, vytvářím si ke sdělovanému vztah. Nemá-li budoucí generace být jen "chodícím počítačem", musí si schopnost spojitého psaní v určité míře zachovat a uchránit.

Autor působí kromě jiného na PF UJEP i jako lektor kurzů grafologie pro učitele.