tisk-hlavicka

Mámo, táto, učitelko, čtěte mi!

26.7.2010 Ivana Lacinová Rodina a škola 28 názorů

Když v mateřské škole začínám v září s pravidelným poledním předčítáním knih, velmi často slyším: „To znám, to mám doma na DVD.

Někdy se také dozvím: „Tuhle knihu mám doma.“ A na otázku, kdo ti ji čte, je většinou ticho. Jistě, stále existují rodiny, kde dětem čtou, většinou však jen do doby, než dítě začne samo zvládat základy čtení. Málo dětem čteme, a bohužel to platí i o mnoha školkách.

S argumentem, že dětem poskytujeme umělečtější a dokonalejší zážitek, jim pouštíme různé zvukové nosiče. Čím je dítě mladší, tím obtížněji rozumí hlasu z nahrávky, který hovoří standardní rychlostí a nemůže na rozdíl od živého předčitatele reagovat pohotově na konkrétní situaci. Všichni dobře známe některá nesmyslná slova, která se nám v dětství uložila do paměti většinou z televize nebo z rozhlasu. Víte např. co jsou to nudaje? (Statistika nuda je…)

Předčitatel má kromě zvládnutí srozumitelného a plynulého čtení i další odpovědnost. Je prostředníkem mezi spisovatelem a dítětem. Když dítě ještě neumí číst, tak se k němu žádný tištěný literární text nedostane jinak než naším předčítáním. A přímý kontakt s předčitatelem je navíc pro malé dítě ničím nenahraditelný. Vzniká v něm cenný vztah ke čtoucí osobě i ke knihám. Je to snad málo?

Klasické, nebo moderní?

V 80. letech minulého století řešila předškolní výchova problém, jak vybírat z široké nabídky klasických autorů a autorů moderních. Zda máme právo zatajovat před dětmi moderní autorské texty, i když se nám příliš nelíbí a jsme zvyklí na klasiku. Tyto dříve sporné texty se v mezičase klasikou staly, nebo upadly v zapomnění. Dnes často kolem sebe pozoruji, že se učitelky ani příliš nad výběrem knih nezamýšlejí. Literární výchova se v mateřských školách nestačila zabydlet a byla opět zrušena. Se zánikem literární výchovy v mateřských školách patrně skomírá i její odnož ve školách vzdělávajících učitelky. Orientace čerstvých absolventek pedagogických škol v dětské literatuře a knižní produkci nakladatelství vydávajících knížky pro děti je většinou nedostatečná. Při pohledu na pulty knihkupectví ve většině menších měst, kde je také menší poptávka po kvalitních knížkách pro nejmenší, rozumím prvorepublikovým snahám různých spolků a sdružení bojovat za kvalitní dětskou literaturu. Že by nás v budoucnu čekal podobný zápas?

Od Erbena k mámě, která má mísu

Ve své mateřské škole čtu předškolákům nejméně půl hodiny každý den. Pokud dětem pravidelně čteme, mohou být předškolní (šestileté) děti schopny vnímat a chápat poměrně náročné texty. Poslouchají vybrané texty Andersena, rozumí pohádkám Josefa Lady, ale i Jaromíra Erbena.

Tato schopnost chápat i náročnější předčítaný text přece přechodem do školy nezmizí. Děti by dál byly schopny přijímat stále složitější literární díla. Důraz je však kladen na výuku samostatného čtení a začínat se musí od jednoduchých textů, přestože porozumět mohou textům již poměrně náročným. Na předčítání není v prvních letech školní docházky dost času?

Ze zkušenosti s vlastními dětmi i z návštěv v první třídě vím, že průměrné dítě umí text slabikáře po třetím čtvrtém opakování z paměti. Pak již text nečte, ale hádá po paměti, co tam je. Čas na četbu by tedy dle mého bylo kde ušetřit.

Setkání s encyklopedií budí touhu umět číst

Skupina dětí vydrží se mnou velmi dlouho prohlížet encyklopedii zvířat a vyžaduje čtení textu pod obrázky, pokud je zvíře zaujme nebo jej neznají. Nejčastější otázka zní: „Co je tam napsáno?“ A odtud je již jen krok k tomu, aby se děti začaly samy zajímat o písmena. Těší mne, že vychází množství nejrůznějších dětských obrázkových encyklopedií. Když dítě naučíme, že kniha je nositel informací, bude je chtít z knihy získat.

Hry s písmeny

Nejdříve děti zaujmou písmena, z nichž se skládá jejich vlastní jméno. Osmdesát procent dětí mezi pátým a šestým rokem umí tiskacími písmeny podepsat svůj výkres. Některé děti, ale již jen malá část, se pokusí napsat ještě několik dalších písmen např.: pro maminku, tátovi, jako věnování obrázku. Tím však pokusy dětí o záznam většinou končí. Jsme-li na vznik této spontánní situace připraveni, můžeme dětem nabídnout další možnosti, jak si hrát s písmeny. Mohou si je vystřihovat z nadpisů starých časopisů, skládat magnetická písmenka na tabuli, zkoušíme si stáčet písmena z modelíny, a dokonce si můžeme z jednoduchého těsta (polohrubá mouka, voda, trochu sody) svoje jméno upéct. Velkou výhodou pro vznik zájmu o písmena jsou věkově smíšené třídy. Už čtyřleté děti zkoušejí vystřihovat s předškoláky písmena, aniž se zatím zajímají o jejich názvy a napodobují své starší kamarády i v dalších hrách s písmenky.

O rok později pak tyto děti samy začnou spontánní situaci s písmeny vytvářet. Musí však vždy jít o hru na podnět dětí. Jakýkoliv tlak a pokus o systematickou výuku měl vždy za následek ochabnutí a mizení zájmu.

Počítač občas vyměňte za tužku

Před rozvojem osobních počítačů se sporadicky objevovaly děti, které opravdu psaly. Tiskacími písmeny, bez mezer mezi slovy a bez diakritiky zaznamenávaly své myšlenky nebo smyšlené příběhy. V posledních letech jsem však již takového předškoláka nepotkala. Dítě totiž jen málokdy vidí nás dospělé psát a nemá co napodobit. Naše „datlování“ u počítače nemá s psaním písmen nic společného. Zkušenost s pozorováním dospělého, který píše, je pro dítě málo častá a musí být záměrně vytvářena. Pokud s dětmi koncem týdne plánujeme svou další práci, beru si do ruky velký blok a okázale zapisuji návrhy dětí. Děti musí mít opakovanou zkušenost s tím, že dospělý píše. A že písmena vytvoří záznam jejich návrhů, který lze znovu přečíst a vyvolat zpět. Teprve potom půjdou do školy s vědomím, že umět číst a psát je v jejich zájmu a přinese jim to užitek.

Nelpěte na technice čtení a psaní

Na dětech předškolního věku je snadno vidět, že schopnost rozumět textu a umět ho přečíst se nevyvíjejí společně a není tomu tak ani v pozdějších letech. Vytrvalé lpění na technicky bezchybně přečteném jednoduchém textu se může stát překážkou k pozdější ochotě číst a rozumět textům náročnějším. Dítě to prostě vzdá a tyto paralelní dráhy se již nikdy v jeho životě nemusí sjednotit. A k porozumění čtenému by snad především výuka čtení měla mířit, ne?

Situace se psaním je ještě složitější. Úměrně tomu, jak málo nás děti vidí psát, už nepíšeme ani dopisy, ale telefonujeme a esemeskujeme, se obtížněji vyvíjí i jejich dovednost psát text. Nemám na mysli malování písmenek a opisování předepsaných slůvek nebo různé doplňování gramatických jevů. I když i s tím mají mnohé děti obtíže. Dítě, které dovede velmi živě a celkem plynule vyprávět kamarádům, co dělalo o víkendu, dá při povinném psaní dopisu prarodičům dohromady 3-4 holé věty. Podle mého názoru se jedná o stejný problém jako u čtení. Než dítě zvládne základní techniku psaní písmen a gramatické zrady českého jazyka, rezignuje již dávno na skutečný smysl psaní. Dítě prostě vymění tvořivost za bezpečí. Málo jednoduchého textu znamená méně chyb, a tedy menší nebezpečí neúspěchu. Myslím, že by stály za prozkoumání minulé reformní pokusy, kdy i děti v první třídě byly vedeny k psaní myšlenek. Nehodnotila se forma, ale obsah. Děti tenkrát psaly své vlastní věty pouze velkými tiskacími písmeny, ale psaly.

Tvůrčí psaní a počítač

Možná bychom se při psaní mohli odpoutat od představy papíru, brka a vzorových písmen a začít s dětmi pro tvořivé psaní mnohem dříve používat počítač. Tam mají děti dospělých vzorů dostatek.

Textový editor okamžitě upozorní na chyby nebo překlepy a odpadá strach z chybování. Moje děti tímto způsobem zvládly v pozdějším věku gramatická úskalí. Prostě se vypsaly. Přesto, že jejich speciálně psychologická diagnóza byla - dědičná forma dysgrafie.

Resumé: Nebrzděte je, čtěte jim!

Je třeba si uvědomit, že dovednost rozumět slyšenému textu a dovednost poznávat a skládat k sobě písmena do smysluplných celků, dovednost tvořit v hlavě věty a dovednost psát písmena a vytvářet z nich gramaticky správně slova se nevyvíjejí souběžně. Jedna druhou předbíhá. Brzdit ohromný potenciál k rozvoji intelektu do té doby, než bude dobře vytvořena technika čtení nebo psaní, není asi pro dítě užitečné. Prosím, čtěme doma i ve školách mnohem více dětem. I těm velkým, které již číst umějí. Vyplatí se to nám i jim. Budou-li mít rády naše předčítání, budou chtít číst a čtenému porozumět samy. A možná budou i jako dospělí rádi číst svým dětem.

Názory k článku (28 názorů)
Čteme Osamělá 26.7.2010 8:19
*Re: Čteme Pawlla 26.7.2010 8:30
**Re: Čteme LUCI 26.7.2010 8:44
**Re: Čteme Osamělá 26.7.2010 11:49
**Re: Čteme Maarťa 26.7.2010 13:53
Nějak jsem nepochopila Hilly. 26.7.2010 8:43
*Re: Nějak jsem nepochopila Petra Neomi 26.7.2010 9:45
*Re: Nějak jsem nepochopila Binturongg 26.7.2010 9:46
**Re: Nějak jsem nepochopila Winky 26.7.2010 9:59
***Re: Nějak jsem nepochopila Binturongg 26.7.2010 10:18
****Binturong, maaf 26.7.2010 12:33
*****Re: Binturong, Binturongg 26.7.2010 18:47
*Re: Nějak jsem nepochopila Horama 26.7.2010 11:37
**Re: Nějak jsem nepochopila Dáša 2 kluci+ holčička 26.7.2010 12:39
***Re: Nějak jsem nepochopila . 26.7.2010 13:0
*A proč bychom číst neměli? Silvie03 26.7.2010 13:38
*Re: Nějak jsem nepochopila Markéta, kluci 8 a 1 26.7.2010 21:1
**Re: Nějak jsem nepochopila Petra Neomi 26.7.2010 23:14
***Re: Nějak jsem nepochopila Binturongg 27.7.2010 8:21
****Re: Nějak jsem nepochopila Petra Neomi 27.7.2010 10:49
Večery bez televize... Margot+1 26.7.2010 14:51
*Re: Večery bez televize... Blanče 26.7.2010 23:13
**Re: Večery bez televize... Margot+1 27.7.2010 9:31
Čtení x poslech Cindy (XI/06 + IX/10) 27.7.2010 0:13
Četla jsem se zájmem Mia 27.7.2010 22:12
*Texty Andersena.... Daniela 28.7.2010 16:13
*Re: Četla jsem se zájmem lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 1.8.2010 23:19
Místo čtení spíše listování v encykloped... mati.h 8.8.2010 9:9




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Wellness Víkend   |   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.