Když jsem poznala přítele, byla jsem 4 roky rozvedená. Zdál se ideální, tak jsem si řekla, že asi konečně budeme žít v klidu. Mám dvě dospělé děti, dcera je již vdaná, ale 20-letý syn bydlel v té době se mnou.
Můj přítel Jirka podniká. Jelikož také podnikám jako nezávislý finanční poradce, tak jsem mu začala vést veškerou administrativu a a domácnost jsem zvládala skvěle. Jasně doma byli všichni dospělí. Řekl mi, že má z minulého manželství 3 kluky ve věku 9, 11, 13 let. Asi po půl roce jeho děti utekly od mámy. A že se tam nevrátí. Důvod byl, že její přítel je zbil (proč jsem se dozvěděla až po nějaké době, děti mají zálibu v ohýnkách). Po nastěhování dětí jsem se rychle ze snu, že je přítel ideální, probudila.
První šok bylo zjištění, že ještě má další 4 děti, které jsou prý dospělé, tak o nich vědět nemusím. Pak jsem přestala zvládat práci a domácnost, děti byly vychovávány ve stylu, že domácí práce a úklid jejich pokojíčku má na starost ženská. No prostě neuklidily po sobě vůbec nic, já měla naučené obě děti na pomoc v domácnosti. Navíc mi Jirka dal na starost jejich učení i přes můj nesouhlas. Pak jsem si uvědomila, že jsem jen služka. Až v této chvíli jsem si uvědomila, že Jirka nedělal doma vůbec nic. Ani opravy, ty jsem si zvládala dělat sama, bydlela jsem 4 roky na baráku sama, tak jsem se to naučila.
Vydržela jsem pár měsíců a mezitím nastoupila do práce, abych zminimalizovala můj pobyt doma a Jirkovi jsem řekla jsou to Tvé děti a tak se starej. Děti se musely začít starat a po pár měsících byly zpátky u maminky. Mezitím jsem dostala garsonku a tam šel bydlet syn (má jen 20 m2, tak bychom se tam nevešli). Já stále s přítelem bydlím u mé sestry (na zahrádce má domeček 2+1, kde bydlela maminka bývalé majitelky). Když jsem nastoupila do práce, tak po 2 měsících jsem začala omdlívat, stále unavená, myslela jsem si, že to je tím, že chodím na 3 směny. Nakonec jsem stejně skončila na nemocenské. Strašili mě, že všechny testy ukazují na rakovinu, ale nemůžou zjistit, kde je. Měla jsem také skvělou antikoncepci, která chrání na sto procent a další výhoda byla, že u ní není menstruace. Kde teda ta rakovina je, mi našli po 4 měsících. Jmenuje se Alexej a včera měl 9 měsíců. V době zjištění jsme se už s Jirkou rozcházeli. Já dítě ani náhodou nechtěla. Na interrupci bylo pozdě a dát ho do kojeňáku, to bych nesnesla, pocit, že jsem ho odložila. A teď jsem moc ráda, že ho mám, je to můj motor do dalšího života. Syn, dcera se zeťem jsou skvělí, ale bydlí už jinde, ale moc mi pomáhají, abych zvládla syna a podnikání (z rodičovského se neuživíme).
Hlavně má rodina mě přesvědčila, ať Jirku vezmu zpět, já hloupá to udělala. Syn měl půl roku a já mu řekla, že chci být sama, protože se vůbec nezměnil. Domů se chodí jen vyspat a najíst. Milování bylo naposledy, asi když jsem otěhotněla, samozřejmě odbourala jsem to já, protože se mi hnusí. Na tomto má podíl hlavně přístup k rodině. Stále tvrdí, že nás má rád, já jsem přesvědčena, že má rád pohodlí i když mu už nevařím, tak nádobí myji a uklízím, ať je čisto. Manželé nejsme, to mi ani nikdy nenabídl, vdávat jsem se nechtěla, ale z principu, když jsem byla těhotná, se zeptat mohl, ale to si esemeskoval po nocích z bejvalkou. A důvod proč se mi začal hnusit: Potřebovala jsem do porodnice papír kvůli otcovství. Tvrdil, že nemá čas, protože má spoustu zakázek, že se to zvládne přes zimu. Přitom vím, kolik času proseděl u TV, když celé týdny pršelo. Syn se narodil 29.11., zima byla, synovi je už 9 měsíců a stále v rodném listě nemá otce. Nějakou dobu jsem ho k tomu nutila, už jsem to vzdala. Peníze mi nedává. Jsem přesvědčená, že je se mnou kvůli pohodlí a bydlení. O byt přišel kvůli dluhům na nájmu. A těch dluhů má dost i jinde.
Tak se ptám, má smysl být s někým, po kom uklízím a on nás tak strašně miluje, že nechce být v rodném listě? Na malého nedává a na bydlení půlku, na elekřinu a vodu. Když tu nebude, nebudu muset po něm uklízet a dýchat smrad z jeho cigaret (kouřit vevnitř nesmí, ale on mi smrdí strašně od cigaret). Dobrovolně se odstěhovat nechce, když mu řeknu, že chci být sama, tak se sbalí, odjede a za hodinu je zpět a taška sbalená se valí týden v obýváku. Tak jsem mu dala výpověď písemně do 30.9. a v ten den měním i klíče. Celá rodina mě stále přesvědčuje, že zůstat sama ve 40 s děckem je blbost. Jen mé děti mě chápou, že sama stejně jsem a že starat se o chlapa, který není schopen se k malému postavit jako táta, není vztah ale využívaní.
Těhotenství |
Dítě |