Střípky z Primorska I.

Původně jsem svůj článek chtěla nazvat Střípky z Bulharska. Ale to by musely být střípečky, protože z Bulharska znám vlastně jen tohle přímořské letovisko, a to je slovo "znám" ještě hodně nadnesené. Však jsem zde byla pouze dvakrát jako běžný turista. Nechci suplovat bedekry, článek má předložit jen drobné myšlenky člověka, který na dovolenou u moře neodjížděl právě nadšen, ale pobyt zde se svými dvěma lvíčaty přežil vlastně docela příjemně, a nabídnout pár praktických postřehů. Budu moc ráda, když se přidáte s těmi svými. A odpusťte mi tu délku, nedařilo se mi být stručná.

Když je Černé moře opravdu černé

Cesta

Co opravdu mohu pochválit a doporučit, je místo odletu. Nejdříve to pro nás bylo náhradní řešení - z Prahy nebyly letenky, ale jak jsme to rozvažovali, začali jsme druhé letiště preferovat. Letěli jsme z Pardubic. Maličké letiště, pár letů za den. Náš raubíř se neztratil, jen bavil všechny čekající (třeba podlézáním řady sedadel, nebo ohlašováním "už je tady autobus, vstávejte, už je tady autobus"). Ztratila jsem jen teploměr, který jsem vezla v příručním zavazadle spolu s léky. A to mě štve, neb byl rtuťový a nový už asi neseženu (však mi ho kvůli rtuti zabavili, škoda že se v pokynech od cestovky skrýval v "a jiné nebezpečné předměty").

Na letiště jsme dojeli vlastním autem, které celou dovolenou prostálo v oploceném areálu, byť oficiálně nehlídaném (zdarma). Díky malému provozu je odbavení rychlé, jednoduché. Ještě více jsme to ocenili po příletu, byli jsme pryč snad do půl hodiny, žádné dlouhé čekání na kufry.

Na palubu letadel se z bezpečnostních důvodů nesmí brát vlastní kapaliny. Tedy nesmí. Na osobu je možné vzít max. 1 litr tekutin (počítají se sem i gely, moc jsem nepochopila, zda i krémy), nejlépe v originálním balení a uzavřené (u léků na to nehleděli), jedna nádobka však může mít maximálně 100ml. Vše musí být v uzavíratelném igelitovém sáčku, v Pardubicích ho u odbavení získáte zdarma. Co se kontrole nezdá, bez milosti zabaví (podobně jako ten nešťastný teploměr). Za kontrolou ovšem následuje prostor, kde je možné si koupit i něco k pití (alkohol a parfémy z duty free pomiňme). Zde nakoupené nápoje je na palubu letadla klidně možné vzít. Ceny v Pardubicích jsou relativně mírné. V Burgasu je dobré počítat s tím, že naopak trochu nadsazené - voda 0,5l stála 1,5 Lv, kola a podobně 5 Lv.

Přesun autobusem z letiště v Burgasu do Primorska trvá slabou hodinku. Silnice vede podél pobřeží, je nově opravená (z minulé cesty si ještě pamatujeme cedule "Rekonstrukce probíhá s přispěním Evropské unie") a člověk si pomalu dělá obrázek o tom, co ho čeká. Samotný Burgas nepůsobí zrovna přívětivě, ale i zde se staré panelové domy pomalu vylepšují (někteří vyměnili okna, mnohem častěji z venku zavěsili krabici klimatizace). Ale cestou je možné vidět odsolovací jezero, stejně jako další asi 2 jezera s množstvím vodních ptáků, zhruba v polovině cesty duny a chvíli před Primorskem se projíždí rezervací Ropotamo.

Ubytování

Zvolili jsme ubytování v penzionu ve staré části města, trochu stranou od hlavní třídy a tedy i největšího hluku barů a diskoték, kde zábava jede až do rána. Ale bazén jsem uvítala, asi jako všichni, jejichž děti se v teplém počasí mění ve vodníky. Když je pláž plná řas, plavat se vám v nich protiví, případně zavlají červené vlajky, je k nezaplacení.

Cestovní kanceláře jinak nabízejí nejrůznější druhy pobytů. Od luxusních hotelů, přes ty jednodušší, až po penziony či vila-domy (a kdo ví, jak se všem těm ubytovacím objektům vlastně říká). Nové, starší, jednoduché, luxusní. Jak komu vyhovuje, jak si kdo může dovolit. Ti odvážnější by asi i lehce sehnali ubytování na vlastní pěst. Snad každý dům zde nabízí "svobodni stai nebo kvartiri".

V luxusním hotelu jsem nikdy nebyla, ale penziony si jsou v jednom podobné. Ač čisté, s pěkným nábytkem, nebo dokonce televizí, všude najdete řemeslnický šlendrián. Nekvalitní vymalování, netěsnící lišty, neukryté kabely (televize vprostřed stěny a z ní visící kabel od antény i s krabičkou spolu se šňůrou od zásuvky, která je pár centimetrů od obrazovky). Místem samo pro sebe je koupelna. Nevím, zda to tak mají i doma, nebo je to specialita pro turisty, ale ve spojené koupelně s wc není ani vana, ani sprchový kout. Odtokový kanálek je uprostřed místnosti, když se koupete, zmáčíte ji celou. Opravdu doporučuji předem odstranit toaletní papír. Když k tomu přidáte i prasklou sprchu, vysílající i dva proudy vody nežádoucími směry a otevřené okénko, třebaže malé a skoro u stropu, mají o zábavu postaráno i nebozí sousedé jdoucí po chodníku dole :(. Jo, a sprcha probíjela, nejen v našem pokoji. Rada majitelky byla jednoduchá - sprcha se nemá brát do ruky, má pěkně zůstat v držáku.

Ale to vše jsou v podstatě nepodstatné drobnosti a člověku postupně přestane vrtat hlavou, proč to neudělají rovnou pořádně. Lidé jsou ochotní, milí a přívětiví. Navíc dobře vědí, že turisté sem vozí tolik potřebné peníze a k protivům prostě nepůjdou.

Jídlo

Začátek je ve vámi zvoleném způsobu stravování při nákupu zájezdu. Je možné pořídit si pobyt all inclusive, zaplatit si jen snídani nebo polopenzi, nebo si vybrat pobyt bez stravy. Poslední způsob volíme i my. K snídani je lehké si něco koupit, chleba s čímkoliv děti brzy zavrhly (zdejší chléb-veka jim moc nejel), takže jsme vždy ráno kupovali čerstvé pečivo (sladké kynuté s nejrůznější náplní, nebo slané se sýrem). Na obědy a večeře jsme pak vyzkoušeli několik restaurací (a že je z čeho vybírat). Do některých jsme se vraceli častěji. Kromě toho je možné se "odbýt" v nějakém stánku s rychlým občerstvením a dát si třeba pizzu nebo kebab.

Komu se hodně stýská, nebo mu bulharská kuchyně nechutná, může využít služeb restaurací, které nabízejí českou kuchyni. Ale je opravdu škoda neochutnat i něco z místních jídel.

Z polévek jsme ochutnali jen jedinou, typicky letní. Základními přísadami taratoru jsou kysané mléko, okurky, česnek, kopr, někde přidávají sekané vlašské ořechy. V jídelních lístcích se objevují i polévky fazolová, kuřecí, zeleninová ad.

V bulharské kuchyni hodně využívají sýry. A mají je tu opravdu dobré. Zjednodušeně je můžeme rozdělit na dva typy: sirene - bílý sýr, podobný tomu, který se u nás prodává jako balkánský, jen nebývá tak slaný, v obchodě najdeme kravský, kozí i ovčí; kaškaval - žlutý sýr, dejme tomu jako náš tučnější eidam, ovšem kam ten se "na něj hrabe" :).

V každé restauraci mají bohatou nabídku salátů, v množství, které třeba pro mě je plně dostačující k jednomu jídlu. Dovolím si zmínit dva. Protože jsme v Bulharsku, nemůžeme pominout salát šopský - okurky, rajčata, cibule, trochu papriky a bílý sýr. Vydatnější je potom salát ovčácký (ovčarska), tam navíc patří nakrájený i žlutý sýr, šunka, houby, paprika bývá opečená a salát je dozdoben natvrdo uvařeným vejcem.

Z masných jídel: Známá jsou grilovaná mletá masa, kebabčata a čufty. Na grilu si můžete dát opečené kuřecí i vepřové maso, tomu na špejli říkají šišče, případně šašlik, ale v tomto případě je maso doplněno paprikou, cibulí apod.

Ryby má v nabídce rovněž každá restaurace, ale bývají často mražené. Kdo má ryby rád, zajde raději do rybích restaurací, výběr i kvalita jsou zde větší. U nás obvykle jím ryby jen já a syn, u něj mám ale ještě strach z kostí, tudíž ochutnal jen žraloka. Zato manžel si tentokrát dal rybu se mnou, pražené šproty prodávané pod názvem caca. Prý proto, že na rozdíl od většiny ryb nejsou takové blemcavé, ale pěkně křupou. Je to výborná pochoutka třeba k pivu.

Caca

Ještě jsem ochutnala sirene po šopsku, zapečený bílý sýr s vejcem, rajčaty a cibulí - podle doladěný pálivou paprikou (naštěstí položenou vcelku a odložitelnou), dobré jsou také pečené papriky plněné bílým sýrem. No a doufám, že další tipy dodá někdo v diskuzi, třeba pro někdy příště :).

Pokud není příloha uvedená přímo u jídla a objednáte si ji zvlášť, očekávejte řádnou porci - u hranolek běžně 200g i víc. Zase si vyberete, zda hranolky, zda se sýrem a s jakým, zda ochucené brambory apod. Rýži, vařené brambory, nebo dokonce těstoviny jsem viděla jen v nabídce hotových jídel.

Co jsme si tentokrát odpustili, byla vařená kukuřice. Prodává se na mnoha místech, po pláži ji roznáší potulní prodavači (od minula se zlepšili, na pláž pořídili termotašky a mohou chodit po jednom, ty obrovské hrnce nosívali i dva). Delegáti radí raději nekupovat, kdo ví, jak je to v té nádobě dlouho. Minule jsme je měli poměrně často, následky žádné, letos vůbec, následky rovněž žádné.