Je dovolená jen evropským zlozvykem?

S blížícím se létem často slýcháme: „Už nutně potřebuji dovolenou.“ „Letos si zasloužím alespoň dva týdny u moře.“ O dovolené u nás v Evropě uvažujeme jako o přirozené potřebě, na kterou cítíme, že máme nárok, a bez níž se neobejdeme. Evropské pojetí dovolené je ovšem ve velké části světa neznámé. Například ve Spojených státech si vybírají zaměstnanci ročně dva týdny dovolené a první pracovní rok dokonce mají nárok pouze na pět dní! Oproti EU, kde je průměrná délka dovolené 27 pracovních dnů, pracují Američané přinejmenším o dva týdny více. Jak se žije s krátkou nebo žádnou dovolenou?

V Japonsku vybírání dovolené není zvykem

O konceptu krátké dovolené hovoří Čech japonského původu Tomio Okamura, víceprezident Asociace cestovních kanceláří a agentur. V rozhovoru pro Hospodářské noviny prohlásil: „Mám velké štěstí, že se na dovolenou dívám japonským náhledem. Stačí mi relativně krátká doba k dovolené a už mám pocit, že jsem zemi poznal. Za posledních 10 let jsem měl maximálně 15 pracovních dní volna. Klasická délka mých pobytů jsou tři noci.“ Evropany často vysmívaný způsob japonského cestování, kdy turista obrazí během jednoho dne tři evropské metropole, reflektuje právě nízký počet dnů dovolené. Japonský zaměstnanec věnuje své práci maximum: pracuje mnoho hodin přesčas, aniž by tuto práci evidoval. Jedná se o jakousi dobrovolnou práci pro zaměstnavatele. Japonci mají také málo svátků a vybírat si dovolenou zde není jednoduše zvykem. A pokud si ji někdo vybírá, tak maximálně na pár dnů. Týdenní dovolená je pro většinu Japonců nemyslitelnou záležitostí. Pro nás Evropany, kteří jsme lékaři a hygieniky nabádáni, že si musíme vzít alespoň dva týdny v kuse, jsou tyto podmínky nepředstavitelné. Jak to ti Japonci fyzicky zvládají? A zde je právě zajímavý moment – zdá se, že na zdraví Japonců se pracovní vytížení a absence dovolené příliš neprojevuje. Kromě takzvané karoshi, smrti z přepracování, a karojisatsu, což znamená sebevraždu z přepracování – jevů, které se v poslední době v Japonsku v malém počtu objevují, lze říci, že jsou Japonci zdravější než Evropané a dožívají se průměrně o několik let déle. Kdo je ten divný?

Můžeme si říct: „Japonci jsou divní.“ „Je to zvláštní kultura.“ Nutno si ale přiznat, že v celosvětovém měřítku těmi divnými jsme spíše my. Větší část populace této planety dovolenou nedrží (je třeba vzít v potaz větší část Číny, Indie, Afriky) a turistice se věnuje v celoplanetárním měřítku jen malá část lidí. Rozklíčování naší potřeby dovolené sahá do větších hloubek, než by se na první pohled mohlo zdát. Pozadí našeho subjektivního pocitu oprávnění jet na dovolenou a užívat si souvisí s naším rozdělením pracovního a volného času. Toto rozdělení, které považujeme za samozřejmé, je ve skutečnosti historicky záležitostí maximálně tří generací a ještě ve skrze lokálním, evropským fenoménem. Život v práci jako by nepatřil nám, ale někomu jsme ho dávali. Jako vykoupení z toho pak dostáváme dny očekávané dovolené. Nebezpečí tohoto rozdělení spočívá v tom, že někteří lidé pak pracovní čas považují za ten, „kdy vlastně nežijí“ a pouze „ si vydělávají na volný čas“. Volného času však je nutně méně a vytvářejí se vysoká až nerealistická očekávání na jeho kvalitu. Pro duševní hygienu je tento koncept určitě nevhodný a dlouhodobě člověka stresuje. V zemích, kde si lidé nevybírají dovolenou, tomuto dojmu lidé spíše nepodléhají a čas v práci snáze chápou jako svůj skutečný život. V tomto smyslu bychom mohli vnímat dovolenou za nebezpečný jev, který nám krade silný požitek z každodenní reality. Přitažené za vlasy? Tak se ještě podívejme na turistiku, která je v našich končinách s dovolenou těsně spjata.

Cestování, jako fenomén postmoderní doby, se šíří po severní a západní Evropě o něco déle než půl století. Nyní začalo poznávání neznámých končin přitahovat i jižní Evropany, kteří turistice dlouho odolávali. Jaký je prostředek šíření módy cestování? Stejně jako u jiných služeb v naší společnosti je tím prostředkem reklama. Je zajímavé si uvědomit, do jaké míry je naše potřeba turistiky vytvářena a rozvíjena marketingem společností žijících z cestovního ruchu. Turismus stojí na potřebách a požadavcích jednotlivých klientů a na turistickém průmyslu tyto potřeby uspokojujícím, ale také se rozvíjí nejrůznějšími nabídkami a reklamou. Co když naše potřeba cestování a dlouhé dovolené je tu z části proto, abychom uživili velkou část populace spjatou s cestovním ruchem?

Dovolená v hlavě

Výše uvedené řádky nejsou míněny jako pobídka ke zrušení dovolené a opuštění turistiky. Zkusme se ale každý zamyslet, jak s konceptem volného času pracovat ve svém životě. Je možné si věci uspořádat tak, aby dlouhý čas strávený v práci nám přinášel uspokojení jako dovolená?

Autorka je psycholožka, dramaturgyně ČT a šéfredaktorka časopisu Rodina a škola