Jít či nejít studovat?

Moje pro jsou:

1. Jsem 4. rokem na mateřské dovolené (dá-li se to dovolená nazvat) a ještě 2 roky budu. Přemýšlím do budoucna. Kdo mě zaměstná, když na sobě nebudu pracovat? Zaměstnání sice mám, ale předpokládám, že kvůli dojíždění a nutnosti včas vyzvedávat děti budu muset najít něco blíže domova. Jenže pak mi bude skoro 40 a k tomu 2 malé děti…… zaměstná mě možná jen nějaká charitativní organizace za dobré slovo:)


2. Další 2 roky doma, musím se sebou něco dělat. Možná bych mohla dát prcka do jesliček (soukromých, tudíž za penízky) a doufat, že vydělám alespoň na ty jesličky. Jenže po zkušenostech s 1.dítkem, kdy jsem chtěla alespoň na 2-3 dny v týdnu chodit na pár hodin do práce a podařilo se mi i najít něco zajímavého a dobře ohodnoceného, jenže kvůli nemocem, kterým je dítko v kolektivu vystaveno, jsem musela po týdnu zrušit brigádu na dobu neurčitou a po dalších nemocech na dobu určitou. Moc mě to mrzelo.

Moje proti jsou:

1. Obava, zda se to dá zvládnout. Dvě malé děti, domácnost….a studium. Babičky máme daleko, jedna ještě pracuje. Kdo bude hlídat, když budou děti nemocné a já se budu muset učit? Partner pracuje a živí nás. Může mi občas pomoci, ale ne zůstat týden doma.


2. Už je to skoro 20 let, co jsem odmaturovala. Od té doby jsem sice udělala pár jazykových zkoušek ( Aj, Nj a malinko Fj), ale moje druhá hemisféra, důležitá pro matematické, chemické, fyzikální…. obory, zakrněla. Z matematiky, která je pro plánované studium (účetnictví) velmi důležitá, zvládnu snad už jen sčítání a odčítání. Vím, že se dá vše doučit, ale také to stojí peníze a hlavně spoustu času!


3. Zvládneme to finančně? Jedná se o soukromou školu, tudíž se studium platí nemalou částkou. Nemohu si říci, zkus to, o nic nejde!


4. Sebevědomí. Když selžu a nevyjde to, tak bude na 0. Některé ženy na mateřské se s tím možná setkaly. Sebevědomí, co se týká vědomostí a profese, klesá úměrně délce strávené doma.

Tak to je vše. Ráda bych znala názor maminek, které do toho šly nebo nešly a prosím berte v úvahu, že s babičkama počítat nemůžeme a hlídání, bude-li nutné, tak bude jen placené. Nechci být sobec a obětovat svoji touhu seberealizace rodinnému štěstí a pohodě.