Stát versus matky OSVČ

Mám pětiletého syna a já i manžel pracujeme oba jako OSVČ v oblasti médií, natáčení a reklamy. Při našem povolání je to v podstatě jediná možnost, protože tento svět se chová velice tržně a komerčně a systém „volné nohy“ v něm fungoval dokonce i dávno před sametovou revolucí. Tato práce nám na jednu stranu přináší velké pracovní uspokojení a také ve dnech, kdy máme zakázku, poměrně nadstandardní výdělek, ale je nutné dodat, že v takový den pracujeme min. 12 hodin (ale také 14-16hod.) a nijak se nezohledňuje, zda je „všední den“ nebo víkend. Kromě toho jsme najmuti (jednotlivě) vždy na jeden projekt, který může trvat 2 – 150 dnů a nikdy většinou nevíme, kdy přijde další. Takže je i velmi těžké s těmi vydělanými penězi hospodařit, když nevíme, jak dlouho budeme zase bez výdělku. Zkrátka všechno má své pro i proti. Také kvůli té nejistotě jsme zůstávali relativně dlouho bezdětní.

Teď máme úžasného kloučka, kterému je pět let a s velkým organizačním nasazením a stále ve stresu (hlavně já, manžel to tak neprožívá, protože to většinou moc neorganizuje:)) se nám nějak daří v práci střídat období, kdy jeden z nás pracuje víc (tj. např. vstávám ve 4.30 a přijdu ve 21 hod. nebo naopak pracuju v noci a přes den bych potřebovala spát, což se moc nedaří…) a druhý má období, kdy nenatáčí vůbec nebo jen přes den chodí na nějaké schůzky pro přípravu nebo dokončení nějakého projektu. Tak se vždy plus minus dařilo i pokrýt odchod do školky a vyzvednutí a víkendový program. Výjimečně pomůže babička, ale je pracující a má psa a další zájmy. To jen pro vykreslení systému péče o syna v naší rodině. A teď se dostávám k pointě:

Když je syn nemocný, tak jsme se většinou nějak vystřídali a paní doktorce jsem sdělila, že potvrzení na „paragraf“ (péče o nemocné dítě) nepotřebuji, že teď zrovna nepracuju nebo mažel to samé. Jaké bylo moje velké překvapení, když jsme jednou (po dobu 2 měsíců) pracovali oba a díky nemoci našeho syna jsem musela zakázku krátce po začátku opustit, abych s ním 2 týdny zůstala doma. Jelikož je při natáčení moje funkce klíčová, nejde bez ní vůbec pokračovat, museli si samozřejmě místo mě okamžitě najmout někoho jiného a ten tam zůstal až do konce (takhle to funguje normálně), takže jsem přišla o výdělek za dva měsíce, který mi měl pokrýt další období (třeba další 3 měsíce) bez příjmu. V takové situaci, vědoma si priorit, jsem zůstala doma a požádala o to potvrzení. Bylo mi jasné, že mi to živobytí na 5 měsíců nenahradí, ale alespoň pár korun, že…. Poslala jsem ho na sociálku, jako se to dělá s neschopenkou nás dospělých a k mému překvapení mi volala ochotná referentka, že jsem se asi spletla, že jako OSVČ přeci nemám nárok na náhradu mzdy při péči o nemocné dítě. Stát prý předpokládá, že samostatně výdělečně činná osoba si zařídí pracovní dobu či místo podle svých potřeb a bude se přes den starat doma nebo v nemocnici o nemocné dítě a po nocích (nebo nevím jak jinak) vykonávat výdělečnou činnost! Jsem v šoku. To je podle mne naprosto nehumnní přístup a vůbec nechápu, že v civilizovaném světě je něco takového možné. Jak může člověk pracovat 24 hodin v kuse? A hlavně: přeci 99% OSVČ si naprosto nemůže vybrat, kdy a kde bude zakázku vykonávat. To určuje zákazník! Umím si představit snad leda nějakou překladatelku nebo účetní, ale i tak – až uspí nad ránem dítě s horečkou tak hurá na čísla či překlad :( Toto je horor.

Jsem z této zkušenosti naprosto znechucená a mám chuť se nějak všech těch zoufalých matek zastat. Často také pro nezájem zaměstnavatelů o matky po mateřské začnou pracovat tzv. na IČO a proto nemohou pečovat o své dítě v nemoci nebo zkrátka zůstanou bez peněz. Vůbec nevím, co by nastalo, kdybych byla samoživitelka… Napadlo mě, zda se skutečně neobrátit na nějakého poslance. Asi jsem naivní, ale stále mám pocit, že takový zákon snad musel vzniknout jaksi omylem, z nedostatku informací o reálném způsobu práce OSVČ.