Nenech smysly zahálet!

Už malé dítě (dokonce již v prenatálním období) vnímá, když se někdo nebo něco dotýká jeho těla. Postupně se naučí vnímat chvění, vibrace i změny polohy. K tomu se přidává vnímání zrakové i sluchové a pochopitelně také čichové a chuťové. Díky funkčním smyslům člověk dokáže „propojit duši s tělem“, naučí se vyjadřovat své pocity a reagovat na různé podněty.

Smyslová výchova patří také do „repertoáru“ výchovné práce v mateřské škole, Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání řadí smyslové a psychomotorické hry mezi vzdělávací nabídku a doporučuje, aby se učitelé věnovali „smyslové kultivaci“. Malým předškolákům bude určitě blízká forma her.

Co to slyším, co to vidím?

Zvukových a zrakových podnětů je kolem nás bezpočet. Ovšem při rozvíjení zraku a sluchu se nesmíme spoléhat pouze na kvantitu. Aby děti ze stimulů, které je obklopují, „něco měly“, musíme je učit, jak s nimi pracovat.

Začneme bystřením zrakového vnímání; obejdeme se při tom bez složitých pomůcek. Na jednobarevnou podložku rozložíme různé předměty; od některých si nachystáme dva, jiné připravíme po jednom. A pak necháme děti „pátrat“. Schválně, kdo dřív najde největší věc na podložce? Co tu leží dvakrát? Společně věci třídíme, vytváříme z nich skupiny podle podobnosti, barvy, účelu, tvaru, velikosti… Na tuto hru můžeme navázat cvičením zrakové paměti. Opět nám bude stačit jednobarevná podložka, na kterou rozložíme několik různých předmětů. Necháme děti, aby si věci prohlédly, zakryjeme je a už jen vzpomínáme, co tam všechno bylo. Se zrakovým vnímáním se pojí i pochopení posloupnosti; k tomu lze využít třeba barevné kostičky, ze kterých poskládáme pestrého hada, a děti se pokoušejí sestavit stejného. K zdokonalování zrakového vnímání můžeme použít i jednoduché pracovní listy, třeba dětmi oblíbené „rozdílové“ obrázky. Těmi můžeme postavit základ pro zrakovou diferenciaci tvarově podobných písmen a číslic. Nezapomeneme ani na oblíbené pexeso.

Náš současný životní styl příliš nepodporuje rozvoj sluchového vnímání. Žijeme v neustálém šumu; provoz na silnicích, ruch z ulice, celodenně hrající rádio, to vše vytváří kontinuální zvukovou kulisu, která nás postupně otupuje a snižuje naši citlivost. Prvním krokem k rozvíjení sluchového vnímání tedy bude co možná nejširší odbourání „zbytečných“ zvuků. Opravdu je nutné nechat ve třídě puštěné rádio? Nebude dětským uším milejší pobyt v relativně tichém lesíku než na obrovském hřišti, kde se budou překřikovat a navíc tam doléhá hluk z ulice?

I sluch lze rozvíjet pomocí hříček a her. Vystačíme si s jednoduchým hudebním nástrojem; začneme rozpoznáváním základního rytmu – kolikrát jsem zabubnoval, zazvonil nebo písknul? Postupně přidáváme další zvuky, které děti mohou napodobovat – tuto hru „na ozvěnu“ můžeme obměňovat a postupně zvyšovat její náročnost. Od zvuků hudebních nástrojů přecházíme ke slovům; děti napodobují jednoduché slabiky, krátká slova i celé věty. Sledujeme zejména to, jak dokážou rozlišit jednotlivé sykavky. Děti zaujme také hra na tichou poštu.

Vůně, chuti, doteky…

Většinu informací z vnějšího světa získáváme zrakem a sluchem. Ale ani ostatní smysly nesmějí zůstat „ležet ladem“. Hmatová krabice nebo pytlík, které naplníme zajímavými předměty, bude zdrojem zábavy; do krabice nebo sáčku vložíme různé předměty a děti je postupně nahmatávají a snaží se zjistit, co tam vlastně je. Ještě zábavnější je varianta, kdy jedno dítě má zavázané oči a ohmatává předmět, který ostatní vidí. Hmatové vnímání můžeme rozvíjet opravdu na každém kroku – povídáme si s dětmi o nových hračkách a zjišťujeme, která je měkká, která studí, která má drsnější povrch… Podobně můžeme poznávat vlastnosti věcí i na procházce.

Čich a chuť také často utlumujeme; třeba tak, že jídlo zbytečně kořeníme a přidáváme k němu různá aromata. Povídáme si s dětmi o tom, co jim chutná a voní, necháme je přivonět k zajímavému koření, voňavému čaji, rozkvetlé květině. Dáme jim ochutnat různé nezvyklé příchuti a povídáme si o tom, co jim potravina připomíná.

I když smyslové hry možná působí triviálně, neměli bychom na ně zapomínat. Bez kvalitních smyslových podnětů by nám pestrý, voňavý, zajímavý a leckdy i chutný svět mohl splynout v nudnou a jednolitou hmotu.