tisk-hlavicka

Naše dítě a záškolák?

14.11.2008 Diana Mašlejová Máma a já 16 názorů

Rodiče 13letého Dušana chtěli mít ze syna právníka. Tato profese se v jejich rodině dědila z generace na generaci.

Samozřejmě, tvrdili, že by od svého snu ustoupili, kdyby se ukázalo, že syn pro náročnou profesi nemá předpoklady. Dušanovi se ale ve škole dařilo velmi dobře. O to větší bylo překvapení rodičů, když jim jeho třídní profesorka zatelefonovala, že syn už týden nebyl ve škole. Matku zachvátila panika a v mysli jí běhaly hrůzostrašné obrazy, jak Dušan fetuje a vykrádá samoobsluhy. Otec začal pochybovat o jeho budoucnosti, viděl ho jako dělníka v montérkách. Došlo i na klasickou manželskou hádku, kde bylo hlavním tématem, kdo z rodičů udělal ve výchově chybu. Když se odpoledne vrátil záškolák domů, v obývacím pokoji ho čekala rodinná rada. "Kde jsi byl?" Dušan ztěžka polkl, pochopil, která bije. "Ve škole, kde jinde," zalhal. "Tam tě už týden neviděli! Proč lžeš?" A bylo to tady. Výhrůžky, zákazy, domácí vězení a výčitky, se kterými se těžko smiřoval. Z toho dne si ale vzal jedno ponaučení. Jeho rodiče se už nikdy o něčem takovém nesmí dozvědět!

Záškoláctví, co s ním?

Záškoláctví je úmyslné zameškávání vyučování žáky, bez vědomí rodičů. Před tím, než se rozhodnete svého syna nebo dceru za záškoláctví odsoudit, upřímně se zeptejte sami sebe: "Nemám taky tak trochu máslo na hlavě?" Určitě se totiž najde jen málo takových, kteří se na základní nebo střední škole ani jednou "neulili". A neznamená to, že se z vás v profesním životě nestali úspěšní lidé. Je třeba rozlišovat mezi jednorázovým "ulitím" a opakovaným vynecháváním vyučování. V prvním případě jde o jev, který se "přihodí" téměř každému žákovi nebo studentovi v době studia, za tím druhým je třeba hledat příčinu.

Tvrzení, že záškoláci mají nižší intelekt, nezájem o vzdělání a jsou to děti líné, pocházející z disfunkčních rodin, dávno neplatí. Současné výzkumy tyto faktory spíše vyvracejí, než potvrzují. Určitou rizikovou skupinu ale tvoří děti z disfunkčních a problémových rodin nebo děti se specifickými vývojovými poruchami chování a učení. V některých případech je záškoláctví provázeno disharmonickým vývojem dětské osobnosti, či dokonce schizofrenií. Ve většině případů se však děti záškoláctvím snaží uniknout z problémů.

Navenek působí všechny typy záškoláctví téměř identicky, ale příčiny, které k němu vedou, jsou pokaždé individuální. Dají se shrnout do určitých skupin:

Rodina

Domov by měl být pro dítě místem klidu. Místem, kde mu nic nehrozí a rádo se tam vrací. A když se vyskytne v jeho životě problém, rodina mu ho pokaždé pomůže vyřešit. Zdají se vám předcházející věty příliš idylické? Tak to je chyba, protože přesně tak by to být mělo. Zdůrazňuji, že mělo, protože realita je často dost jiná. V našem uspěchaném světě hodně rodičů následkem vlastních problémů přehlíží trápení svého dítěte.

"Domov by měl být pro dítě místem klidu. Místem, kde mu nic nehrozí a rádo se tam vrací. A když se vyskytne v jeho životě problém, rodina mu ho vždy pomůže vyřešit."
Pracovní vytížení rodičů způsobuje, že rodina má na sebe málo času a dítě začne situaci řešit po svém.Ve snaze upoutat rodičovskou pozornost změní své chování a problémy řeší chozením "za školu".

Řešení: Snažte se svému dítěti věnovat co nejvíce. Neodkládejte kino nebo procházku do přírody "na potom". Máte-li času opravdu málo, začněte trávit snídaně, obědy nebo večeře všichni u jednoho stolu.

Důležitý je přirozený zájem o dětské problémy. Více naslouchejte a méně mluvte. Více chvalte a méně hubujte. Citová stabilita rodiny je pro dítě velmi důležitá.

Další příčinou mohou být různé rodinné problémy, ať rozvod nebo smrt jednoho z rodičů, případně jiného člena rodiny. Špatnou atmosféru a hádky vnímá dítě pokaždé velmi citlivě. Špatné chování je totiž nejednotnost obou rodičů ve výchově.

Řešení: V případě rodinných problémů je důležitý otevřený a upřímný rozhovor. Pokud jde o rozvod, ubezpečte dítě, že pro něj stále zůstáváte milujícími a pečlivými rodiči. Nikdy nenadávejte na bývalého partnera v přítomnosti dítěte.

Příliš vysoké nároky - ne každé dítě je schopné být vyznamenané a mít samé jedničky. Nevkládejte do dětí sny, kterých jste vy nedosáhli. Zejména vysokoškolsky vzdělaní rodiče se těžko smiřují, když jejich potomek nemá takový úspěch, jaký by od něj očekávali.

Řešení: Každý člověk má talent na něco jiného a tak je to i s vaším dítětem. Zkuste v něm objevit a rozvíjet jeho nadání na umění, na sport nebo jiné zručnosti. Je dokázáno, že lidé se lépe uplatní v tom, co je naplní a baví. Tím, že budete například nutit vaše dítě navštěvovat gymnázium, když na studia tohoto typu předpoklady nemá, riskujete i svůj vztah k němu. Výběr přiměřeného studia zabraňuje pocitům méněcennosti a zaručuje zdravé dětské sebevědomí.

"V některých případech je záškoláctví průvodním jevem disharmonického vývoje dětské osobnosti, či dokonce schizofrenie. Ve většině případů se však děti chozením "za školu" snaží utéct od problémů."

Škola

Přiznejme si, že ne všichni učitelé jsou dokonalí a svoji profesi si vybrali správně. Každý si asi vzpomene alespoň na jednoho, který mu v životě způsobil nemalá muka. Nejčastější příčinou záškoláctví je právě špatný vztah k učiteli nebo k profesorovi. Možná si na vaše dítě z nějakého důvodu "zasedl" nebo má jednoduše příliš vysoké nároky.

Strach z předmětu, který mu nejde, též nebývá ojedinělý. Lavina neúspěchů ve škole má za následek stále více se prohlubující pocity vlastní nedostatečnosti. S nimi jde ruku v ruce frustrace a špatné sebehodnocení. Nejhorší kombinací je, když tlak ze strany pedagogů znásobuje tlak rodičů.

Ojediněle bývají příčinou záškoláctví mimořádné schopnosti a vědomosti žáka. Dítě má tendenci se vyvyšovat nad ostatní a třídním kolektivem je odmítáno. Spolužáci ho často zesměšňují a učitelé ve snaze o jednotný přístup k žákům zapomínají na talent a schopnosti jednotlivce.

Řešení: Každý rodič by měl znát prostředí, ve kterém tráví jeho dítě téměř polovinu dne. Když se vám učitel nezdá, zvažte spolu s dítětem přestup na jinou školu. Mnoho rodičů dělá chybu, když je na straně učitele a stížnosti syna nebo dcery považuje za výmluvy. Když má naopak dítě problémy s konkrétním předmětem, spolupráce s pedagogem je nevyhnutelná. Z menšího strachu se totiž lehce může stát vážná fobie, jejíž následky se odstraňují mnohem hůře. Nejdůležitější je motivace dítěte k návratu do školní lavice.

Přátelé a spolužáci

Dítě potřebuje někam patřit, mít pocit "ochranných křídel" a pochopení. Když se ovlivnitelný žák zařadí do nevhodné party, přináší to s sebou mnohá úskalí a nebezpečí. Motivem záškoláctví je v takových případech skutečně silný vliv skupiny na jedince. Dítě nechce před svými vrstevníky (a zvlášť staršími) dát najevo strach nebo slabost. Protože se bojí pohrdání z jejich strany, dá se přemluvit prakticky ke všemu - chce být přece uznávané. A i když v sobě najde odvahu říci "ne", parta ho většinou zlomí. Po útěku ze školy si skupina dětí volí ne příliš bezpečné využití času. Z nudy se uchyluje k vandalizmu, kouření, nebo dokonce drogám. Právě požívání drog u mladistvých se v posledních letech enormně zvyšuje, proto je třeba brát v úvahu i tuto možnost. Máte-li takové podezření, je na místě udělat vašemu dítěti toxikologické vyšetření moči. Náchylnější jsou v podobných případech více chlapci než jejich něžnější polovičky. O problematice drog jsme podrobně psali v minulém čísle.

Řešení: Poznejte přátele vašeho dítěte. Pozvěte je k vám domů a celkem přirozeně a nenuceně se jich ptejte na jejich zájmy, koníčky. Děti těžko snášejí zákazy kamarádství ze strany rodičů, proto je třeba být velmi opatrný, než někoho odsoudíte. Pokud se vám však přátelé vašeho dítěte opravdu nezdají být vhodní, místo zákazu se pokuste o rozhovor či jiné alternativy. Zapište děti do kroužků, kterých je u nás široká nabídka. Tam určitě potká nové, mnohem lepší přátele a samo vyhodnotí, co je pro něj lepší. Pokud je situace příliš vážná, nezbývá nic jiného než vyhledat pomoc dětského psychologa.

Nejzávažnějším typem záškoláctví, které zároveň nejvíce uniká pozornosti rodičů, je takové, když se dítě stane obětí šikany. Strach ze spolužáků či nějaké násilnické skupiny způsobí, že žák z prostředí uniká. Sám přitom velice trpí, bojí se se svými problémy svěřit dospělé osobě, ale nezná lepší řešení. Oběti šikany jsou nejčastěji napadány fyzickými útoky, zesměšňováním nebo ponižováním.

Nejohroženější jsou citlivé, introvertní a fyzicky slabé děti, které se před takovými útoky neumí bránit.

Řešení: Nejobtížnější je samotné zjištění příčiny záškoláctví. Dítě raději zalže a riskuje zlobu rodičů, než by přiznalo problém. Strach z následků, který si v sobě nese, způsobí, že celou situaci nevidí úplně reálnýma očima a uzavírá se do vlastního světa. Senzitivní rodič je však schopný objevit pravou příčinu vynechávání vyučování prostřednictvím varovných signálů, které dítě prozradí. Zamyšlenost, nesoustředěnost, přecitlivělost, celkový smutek naznačují, že něco není v pořádku. A když se k tomu přidají nevysvětlitelné modřiny, je na místě celou věc vyšetřit.

Nejlepším řešením je změna školy. V případě, že se dítě bojí příliš, změňte i lokalitu, aby se cítilo méně dostupné.

Zeptali jsme se psychologa

Jak by se měl rodič správně postavit ke skutečnosti, že jeho dítě chodí za školu?

Nejdůležitější je, aby se tento problém neřešil, když je rozčílený, ve stresu a cítí vůči dítěti zlost. V prvé řadě by se měl uklidnit a zamyslet se, co tím dítě oznamuje. A pokud rodič zná příčinu, pak i ví, co se dá dělat. Zpočátku nejsou vhodné žádné extrémní reakce, stačí jen vyslat poselství: "Jsem zneklidněný a znejistěný." Potom má přijít na řadu velké zamyšlení se nad problémem.

Jak reagovat, když dítě ze začátku do očí lže, že ve škole bylo?

Nemá smysl vyhrocovat takovou situaci konfrontací typu "kdo s koho", protože dítě, i když by chtělo ustoupit, neustoupí. Ono samo neví, proč tomu tak je, ale jednoduše neustoupí. Obě strany stupňují napětí a výsledkem jsou facky, křik a nesmyslné výhrůžky ("vyhodíme tě z domu"), které nejsou v podstatě myšlené vážně a zbytečně zraňují. Prvotní reakce ze strany rodičů by tedy měla probíhat formou oznámení "Vím, že jsi byl za školou, a jsem z toho smutný a rozladěný", a ne na úrovni otázky "Proč jsi mi to udělal?". V takové otázce se totiž skrývá výčitka, obvinění a silný nátlak. Dítě však v první řadě potřebuje být pochopené a mít pocit bezpečí.

Žádné dítě nechodí za školu bez příčiny, jen proto, že se mu to líbí. Děti tím hledají únik před problémem, do kterého se nějakým způsobem zamotaly. Možnými příčinami může být narušení sociálních, společenských vazeb, šikana nebo pocit, že je ve škole samo a nepochopené. Dítě nedokáže najít řešení svého trápení, a tak před ním utíká.

Rozlišuje se "jednorázové" a opakované záškoláctví a zejména jeho příčiny?

Jednorázové záškoláctví je v podstatě účelové a dítě v takovém případě nejedná rozumně. Čeká ho například těžká písemka a ono vyhodnotí, že na ni není dostatečně připravené, a proto se jí raději vyhne. Často podobně konáme i my dospělí, bylo by tedy nerozumné trestat za to dítě.

Rodič si musí opět položit otázku: "Proč moje dítě nešlo do školy?" a zkoumat všechny příčiny. "Je moje dítě bezradné? Má problém s vyučujícím? Nerozumí si se spolužáky? Zvládá probranou látku? Neklademe na něho příliš vysoké nároky?" A následně dítě zbytečně neurážet a neobviňovat, ale raději mu položit otázku: "Co sis od toho sliboval, k čemu to bylo dobré?"

Existují i jisté signály, které by mohly rodičům napovědět, že dítě vynechává vyučovací hodiny? Něco, co by nás mělo varovat?

Ze začátku je pro rodiče odhalit záškoláctví velmi komplikované, u některých dětí se to vůbec nedá rozeznat. Tak jako jsou záškoláci mezi dětmi, které mají horší prospěch, jsou mezi nimi i velmi šikovné a chytré děti, které se "ulejvají" velmi mazaně. V tomto případě nejde o intelektuální, ale sociální zručnost jednotlivce. Dítě jako obvykle přijde ze školy, učí se na další den, jeho chování se jednoduše nezmění. Rodiče, kteří mají dobrý vztah se svými dětmi, nemusí pozorovat žádné signály. Dítě za nimi nakonec přijde samo, přizná se s problémem a společně řeší vzniklou situaci.

Někdy se stane, že dítě chodí za školu proto, že má problém s vyučujícím. Jak to řešit v takovém případě?

Hlavní zásadou je dítě seriózně vyslechnout a věřit mu, že to, co říká, opravdu tak cítí. Když začneme házet vinu na dítě, které dejme tomu tvrdí, že učitel si na něj "zasedl", je nepřiměřeně přísný, dává mu navíc úkoly, nevyvolává ho a zpochybňuje jeho názory, jeho empirickou zkušenost, která je velmi podstatná. Rodič by měl dítěti důvěřovat a postavit se vždy na jeho stranu. Při vyjednávání se školou či vyučujícím jít do školy jako člověk, který chce hledat společné řešení a vytvořit "most" mezi svým dítětem a učitelem. Rodič sám zjistí, jaký postoj má učitel k navrhované spolupráci. Děti zpravidla nerady přecházejí na jinou školu a mění kolektiv, proto je ze začátku důležité snažit se najít společné řešení, zmírnit situaci a problém konzultovat s dítětem i vyučujícím. Pokud to nejde a po odborné stránce výborný učitel je po té lidské neochotný hledat řešení, dítě se v takových podmínkách neprosadí, je nevyhnutelné změnit prostředí.

V některých rodinách se rodiče s dítětem dohodnou, že má během školního roku možnost vybrat si například 2 dny "volna"- když se nestihne připravit před písemkou nebo potřebuje zůstat doma a odpočinout si. Doporučujete takový typ dohody, když se obě strany předem dohodnou na pravidlech?

Myslím, že takové dohody jsou výborné. Rodiče se můžou s dětmi domluvit na jednom dni volna za půl roku. Potomek sice nemusí jít do školy, ale rodiče využijí den třeba na preventivní prohlídku u zubaře. Děti se tím učí rozvážit si, kdy se jim to skutečně vyplatí, a vědí, že to není "zadarmo". Navíc mají dokonalý chrup. Podobné dohody velmi doporučuji, ale musí tam být přesně stanovené, že je to např. jednou za půl roku 1 den. Je dobré dohodnout se s dítětem na vhodné protislužbě.

Co dělat, aby naše dítě nechodilo "za školu"?

Slovo záškoláctví rodičům nahání jistý druh strachu. Když se ale rodičům podaří překonat strach z tohoto slova, budou schopni uvažovat, jaký signál jim záškoláctvím dítě vysílá. Pokud rodiče znají svoje děti a ve výchově jim dávají pocit bezpečí, děti obyčejně nemají potřebu za školu chodit. Jestliže dítě ví, že po prvním rozčílení rodičů bude následovat rozhovor a uklidnění, nebude mít potřebu lhát ani zapírat.

Článek je z listopadového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 25. října do 24. listopadu 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - láhev s třípoziční savičkou od firmy Sauvinéx. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.

Názory k článku (16 názorů)
Věřit dítěti ...... HelenaAgnes 14.11.2008 13:27
*Re: Věřit dítěti ...... Lenka** 14.11.2008 18:17
**Re: Věřit dítěti ...... 10.5Libik12 15.11.2008 1:47
***Re: Věřit dítěti ...... huhu, holky 5,5 a 3,5, 17tt 18.11.2008 18:10
Názor záškoláka... jana 15.11.2008 12:51
*Re: Názor záškoláka... 16.5Salám&Lajka14 15.11.2008 13:21
**Re: Názor záškoláka... Olina 15.11.2008 16:4
Záškolák s velkým "Z" Meluzína78 15.11.2008 16:31
*Názor na záškoláctví a dětská dovolená osmanskarise 15.11.2008 23:4
**Re: Názor na záškoláctví a dětská do... Dáňula 16.11.2008 10:30
***Re: Názor na záškoláctví a dětská ... Bulharka 16.11.2008 18:22
****Re: Názor na záškoláctví a dětsk... Dáňula 17.11.2008 15:56
*****Re: Názor na záškoláctví a dět... Bulharka 17.11.2008 22:24
**Re: Názor na záškoláctví a dětská do... Lizzie 16.11.2008 17:1
***Re: Názor na záškoláctví a dětská ... Mitzi 17.11.2008 23:9
****Re: Názor na záškoláctví a dětsk... kiluvi 20.11.2008 0:16




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.