Jiří Závozda je tatínkem jedenáctiletého Lukáše, pracuje jako novinář. Má rád basketbal a Wiliama Saroyana, i když před synem schovává jeho knihu Tati, tobě přeskočilo.
Povinnost platit stále vyšší účty nutí člověka trávit nesmyslně mnoho hodin v práci a poslouchat kecy o velkých výzvách. Někdy je dokonce musíte říkat sami. Za to všechno utrpení máte jen několik týdnů volna, které se rozplynou jako pára nad hrncem.
A tak po rodinné dovolené zamíříte zase plnit úkoly a dítě na zbytek prázdnin putuje k babičkám a dědečkům. Potomek je často rád, že si od vás odpočine. A když pak přijde tábor nebo sportovní soustředění, ztratíte s ním kontakt zcela.
No, a najednou zjistíte, že se vám tak trochu stýská. Naštěstí si trenéři našich kluků rozumějí s počítačem, takže máme možnost průběh soustředění sledovat takřka v přímém přenosu na internetu. Nejnapínavější bývají informace o zdravotním stavu mužstva.
Hned první den vás šokují dvě střevní chřipky a jeden natažený sval. Trenéři-zpravodajové jsou naštěstí rozumní a nejdou do detailů. Například to, že brankář v přátelském utkání dostal míčem do hlavy a měl lehký otřes mozku, se rodiče dozvěděli až po příjezdu do Prahy. Otřes to byl asi opravdu lehký, na otázku, kolik je tři a tři, odpověděl bez váhání a správně.
No, a pak jsou tu ještě mobily a esemesky, další způsob, jak si obstarat informace ze soustředění v odlehlých krkonošských kopcích. My jsme kluka informovali o olympiádě v Pekingu a o tom, jak si právě vedou jeho oblíbenci, a čekali, jestli se také něco dozvíme. Jak může vypadat taková komunikace?
Rodiče: Federer postoupil do 2. kola. Americti basketbaliste hrajou s Cinou. Vejrez. V Praze je hezky. Konecne nam opravili balkon.
Syn: Super
Rodiče: Federer hraje s Berdychem. Koupili jsme nove auto.
Syn: Super
Rodiče: Federer postoupil ve ctyrhre. Emmons ma medaili. Vyhrali jsme ve sportce 75 milionu.
Syn: Super a ty vtipy si nechte
No, a někdy vám ratolest dokonce zavolá. Má se dobře, počasí je skvělé, jídlo taky, a můžou si dokonce přidat. Svaly sice tuhnou, ale ostatní jsou na tom hůř. Večer chodí s klukama do vířivky a pak si čte. Usne, jako když ho do vody hodí. Myslí na nás a taky prý máme určitě pozdravovat našeho pejska…
Pokaždé, když nám dítě zavolá, máme radost. Ostatně, na co jsme mu pořizovali mobil, že? Jenže pak se ženou zavzpomínáme. Za našeho dětství mobil nebyl. Měli jsme klid. Ze soustředění nebo tábora jsme poslali povinně jeden pohled a po návratu jsme krmili rodiče historkami. A taky jsme se domů více těšili.
Moje žena tvrdí, že to bylo lepší. Nebyli jsme ochuzení o to kouzlo očekávání, těšení se, vyprávění. Koneckonců i ta trocha strachu a napětí se dala přežít a k něčemu byla. Příště, až kluk někam odjede, budeme možná moudřejší. Synu, stačí nám jednou za den SUPER. Když se máš SUPER, je to pro nás SUPER!
Těhotenství |
Dítě |