Ve včerejším pořadu „Máte slovo“ na toto téma vystoupil soudce, postižení rodiče, zástupkyně MPSV, bývalý soudní vykonavatel a psycholožka.
Všichni hovořili o zájmu dítěte a mně to připadalo jako v pohádce Princezna ze mlejna, kdy mají nápadníci zazpívat písničku pro princeznu. Pan soudce hovořil o sobě, zástupce MPSV hovořila o sobě, rodiče hovořili o sobě a své bolesti, psycholožka hovořila o dítěti, ale vzhledem k tomu, že má v popisu práce posuzovat dítě, de facto hovořila také o osobě. Jediný, kdo nehovořil o sobě, byl bývalý soudní vykonavatel, který je na samém konci procesu zvaného exekuce na děti na straně státu.
Diskuse jasně ukázala to, co by soudný člověk měl samozřejmě vědět. Stát není institucí, která by se dokázala efektivně postarat o své nejzranitelnější občany. O děti, staré lidi a lidi odkázané na péči druhých. V okamžiku, kdy se v tak privátní sféře, jako jsou mé děti, začnu spoléhat na stát, je něco špatně se mnou.
Prosím, aby tento článek nebyl považován za snahu moralizovat. Počít dítě v nevhodnou dobu a s nevhodným partnerem je něco, co se prostě může stát. Pokud se tak stane, buďme rády (ano, tento článek je určen především ženám, v obecnější rovině však platí i pro muže), že žijeme v liberální společnosti, kde UPT je jedním, i když extrémním řešením. Neptejte se po internetu, zda-li se má či nemá narodit. Ptejte se samy sebe, zda máte fyzickou, finanční, emocionální kapacitu dítě vychovat. Sama. A to platí pro všechny nastávající maminky. Vždyť nejsou jen nevydařená partnerství a manželství. Existuje i smrt partnera. Když se rozhodnete pro dítě, neplačte, že si nemůžete všechno koupit, a pokud je nesprávným, partnerem cizí státní příslušník, dělejte od začátku vše proto, aby stát nemohl zasáhnout. Neuvádějte ho jako otce, nevdávejte se, nežijte s dítětem v cizí zemi. Tím nechci říci, že máte bránit styku s otcem, máte jen minimalizovat jeho právní postavení vůči dítěti. A pokud už se dostanete do situace rodičů ve včerejším pořadu, nedopusťte, aby došlo k exekuci.
Občan proti státu může někdy vyhrát, ale většinou nevyhraje. V určitém stádiu je třeba přiznat si prohru a dítě na změnu prostředí prostě připravit. V případech exekucí na děti, které v nedávné době proběhly médii, bylo prezentováno, že život s matkou v ČR je nejlepší. Domnívám se, že to nikdy není takto černobílé. V mnoha případech přece nejde o selhávající otce, ale o boj mezi rodiči, s kým dítě bude vyrůstat. Maminky, děti nám nepatří! Děti nám byly svěřeny, abychom je vychovaly a nevidím důvod, proč by otcové nemohli v této roli také uspět. Věřím, že nesmrtelnost existuje prostřednictvím našich genů. Není nic horšího než, že se budou moje děti celý život vyrovnávat s traumatem exekuce. Jak asi vychovají své dítě, jaké vzorce chování mezi otcem a matkou budou předávat na další generaci?
V zásadě je to celé o odpovědnosti. Vůči sobě při výběru partnera a vůči dítěti, když už se narodí.
Těhotenství |
Dítě |