A za měsíc zase škola

Na rozdíl od natěšených prvňáčků, ne všechny starší školáky připomínka školy potěší. Začněte proto něčím příjemným a jednoduchým, třeba revizí školních potřeb. Nové věci nakupujte vždy společně a kromě funkčnosti berte v úvahu i vkus školáka. Pamatujte na nějakou milou drobnost nebo nový hezký kousek školního oblečení, který ho vzhledem k nástupu do školy pozitivněji naladí.

Spolu s obstaráním školních pomůcek je potřeba i začít budovat školní stereotyp. Vhodný čas je asi týden před začátkem školy, kdy by již dítě mělo být z prázdnin doma a zvykat si na pevnější režim. Stejně jako na Nový rok, mnoho školáků si s rodiči dává hezká předsevzetí. O tom, že si nenechají hned na začátku roku naložit špatné známky, budou se pravidelně učit a z některých předmětů se zlepší. Po prázdninách odpočatému a smířlivě naladěnému dítěti se možná zdají reálná, ale rodiče by si měli uvědomit, jak to s podobnými rozhodnutími končívá a zabránit příliš velkým cílům, jejichž nedodržení by vedlo ke konfl iktům nebo zklamání a demotivaci dětí.

Čas na učení

Spokojte se s málem. Dohodněte se už o prázdninách na vyhrazení určitého času pro učení, který se bude pravidelně a důsledně dodržovat. Toto jednoduché a jasně formulované předsevzetí může pomoci nejen k lepším výsledkům, ale hlavně k minimalizaci konfl iktů a sporů ohledně domácích úkolů. Podle věku, požadavků školy a schopností školáka vymezte určitý čas, který každý den věnuje domácím úkolům a učení. Je dobré se domluvit, že to nebude pozdě večer, protože to svádí k odbývání úkolů a snahám dítěte odložit učení na dobu, kdy je už příliš pozdě. Pravděpodobně již své dítě i školní požadavky znáte natolik, abyste dokázali odhadnout, jak dlouhý tento čas na učení má být, počítejte ale raději s nějakou dobou navíc, protože vyšší ročník přinese i vyšší požadavky.

Tento čas pro učení začněte dodržovat již asi týden před začátkem školy. Ze začátku může být kratší, protože i doba soustředění dítěte asi bude kratší, postupně prodlužujte na dohodnutou dobu. Oprašte loňské sešity a spolu s potomkem si zopakujte látku. Nejde jen o oživení zasutých informací, přinejmenším stejně důležité je nastavení pracovního stereotypu. Zpočátku bude jistě pro dítě náročné „přepnout“ a zkoncentrovat se na školu, proto mu velmi pomůže, budete-li mu nápomocni, podpoříte jej a zapomenuté informace dovysvětlíte. Nepožadujte příliš mnoho, cení se hlavně snaha.

Když se školák trochu adaptuje, začněte postupně nechávat učení spíše na něm. Zadávejte mu úkoly, které zvládne, a nechejte jej alespoň nějakou dobu pracovat samostatně. Tuto dobu prodlužujte, stejně jako celkovou dobu opakování, až se dopracujete k tomu, že dítě bude schopné samostatně pracovat na zadaném úkolu po většinu doby, na které jste se domluvili jako na „čase pro učení“.

Jak na úhybné strategie

Většina dětí dělá domácí úkoly spíše nerada. Pravděpodobně tedy zjistíte, že potomek sice odsouhlasil čas pro učení, ale po prvních dnech udělá všechno proto, aby jej odložil, zkrátil nebo se z něj jinak vymanil.

Budu se učit pak

Dohadování se vyhnete, pokud se na čase pro učení domluvíte dopředu. Nemusí být stanovená pevná doba, která by se asi dodržovala problematicky, ale může být dohodnutá určitá hodina, do níž mají být povinnosti splněny. V případě dalšího smlouvání doporučuji být nekompromisní (ač vím, jak je to těžké, když je dítě vynalézavé) a všechny aktivity odsunout na později. Zároveň potomka upozornit, že čas pro učení je dán a odbytí úkolu jej nijak nezkrátí.

Já to nechápu, je to moc těžké

Zde je potřeba zjistit, zda je stížnost oprávněná, nebo zda se jedná o úhybný manévr. Jedná-li se o druhý případ, lehko se s ním vypořádáte upozorněním, že je-li látka moc těžká, nezbývá, než se jí věnovat déle. Nabídněte potomkovi pomoc s tím, že čas, který mu věnujete, se nezapočítává do času, který má učením strávit samostatně, tedy že vaše vysvětlení je nad rámec času pro učení. Je-li ale tato stížnost oprávněná, pak by ho podobné řešení mohlo odradit a demotivovat a je na místě se mu opravdu snažit pomoci.

Já jsem zapomněl

Stane-li se výjimečně, že dítě na dohodnutý úkol zapomene, buďme tolerantní, zejména na konci prázdnin a začátku školního roku. Nejlepší je asi zvolit systém „třikrát a dost“. Upozorněte ho, že po třetím zapomenutí v určitém časovém úseku bude restrikce, na níž je možné se domluvit dopředu. Předejdete tak sporům, pokud tato situace opravdu nastane.

Negativismus

Nejnepříjemnější a pravděpodobně nejčastější problém, se kterým se setkáte. Potomek se bude tvářit otráveně a přesvědčovat nás, že je to všechno zbytečné, úkoly jsou na nic a možná je na nic i celá škola. Běžnou reakcí rodičů je naštvat se a debatu ukončit hádkou nebo zvýšeným hlasem. Což je paradoxně věc, která vykuka potěší. Pokud se jako rodiče snažíme být trpěliví, může nastat další varianta, příjemná pro dítě. Déletrvající debata, která ale nikam nevede. Řešením, které není jednoduché, je zůstat v klidu a debatu buďto ukončit, nebo odložit na jindy s poukázáním, že nejprve se bude po domluvenou dobu věnovat učení a poté si můžete promluvit o případných návrzích na zlepšení.

Jedná-li se o skutečný problém, školák se k němu vrátí. Jedná-li se pouze o úhybnou taktiku a snahu „vybít“ si svou nechuť k práci, po dokončení úkolů si na ni již nevzpomene. Děti jsou velmi vynalézavé, proto věřím, že se setkáte s mnohem rozmanitějšími situacemi, než jsem zde nastínila. Často je velmi těžké rozpoznat, zda se jedná o problém nebo snahu o manipulaci ze strany dítěte. Domnívám se, že by měla platit „presumpce neviny“. Tedy předpokládat, že si dítě nevymýšlí, a pokusit se mu pomoci. Pokud se ukáže, že se jedná o manipulaci, dítě se pokusí tah zopakovat. Pak je už na místě důslednost. Má-li ale dítě dlouhodobě negativní přístup ke škole, snaží se vyhýbat učení a chodí do školy velmi nerado, může to být známkou, že má opravdové problémy. Je možné, že si nepadlo do oka s učitelem, z nějakých důvodů nezvládá látku nebo má problémy ve školním kolektivu.

Školák perfekcionista

Ne všechny děti mají tendenci školu odbývat a známky příliš neřešit. Mnoho dětí je naopak velmi pilných a snaživých, někdy dokonce ve vztahu ke škole až příliš úzkostných. Ty se sice zpravidla do školy po prázdninách těší, ale zároveň v nich návrat může způsobovat obavy. Obávají se nejčastěji toho, že zapomněly látku nebo že učivo v dalším ročníku bude příliš těžké a ony selžou.

I v tomto případě pomůže, pokud začnete s přípravou přibližně týden před začátkem školy. Zpočátku bude školák potřebovat vaše uklidnění a podporu. Může být velmi vykolejen tím, že se mu po prázdninách špatně soustředí, a pocitem, že toho mnoho zapomněl. V tomto rozpoložení ocení rodičovskou pomoc a popovídání. Vyvarujte se ale raději prohlášení typu „já ti věřím, že to dokážeš“. Dítě z něho může mít pocit, že ho přeceňujete a věříte v něco, v co samo nevěří. Vhodnější je empatie, tedy dát najevo, že chápete, jak se cítí, a podpora i pro případ, že by přece jen z nějakého důvodu selhalo.

Je nutné připravovat do školy na konci prázdnin i dítě, které je zcela bezproblémové a školu zvládá takříkajíc levou zadní? Domnívám se, že navození stereotypu je prospěšné pro všechny, ale je na úvaze rodičů, kolik času je potřeba přípravě věnovat. U zcela bezproblémových dětí se pravděpodobně bude jednat o několik dnů, kdy si projdou loňské sešity a ověří si, že mají připraveno vše potřebné.

Autorka je psycholožka