Školka jako předmět podnikání

Přednostně jsou přijímány děti rok před školní docházkou a s trvalým bydlištěm v místě školky a mnoho zájemců je odmítnuto. I to je jeden z důvodů, proč stále častěji vznikají také školky soukromé. Najdete je v malých rodinných vilkách, ale i v panelové zástavbě, v malém městečku, stejně jako v centru Prahy či jiného města. Zatímco ve státních školkách se platí minimálně, soukromé školky jsou na tom v tomto směru jinak. Ceny se pohybují v širokém rozpětí od 800 do 35 000 korun za měsíc. Záleží na tom, jaký druh servisu si pro své dítě přejete. Mnoho soukromých mateřských škol je otevřeno i teď o prázdninách, čímž získávají nové klienty.

Co přiměje ženu k takovému podnikatelskému kroku, jako je založení vlastní mateřské školy? Zeptali jsme se dvou ředitelek. Lenky Filové z dětského studia "Sluníčko" v Buštěhradu a Michaely Pokorné ze soukromé mateřské školky "Sunny Garden" v pražské Tróji, jaké byly jejich začátky podnikání a největší překážky.

Dětské studio "Sluníčko" stojí v malé nenápadné vilce v malém městečku Buštěhrad. Na hřiště chodí do zahrady patřící k rodinnému domu usměvavé paní ředitelky Lenky. Hned za plotem uvidíte rybník a výhled na malebné městečko. Všechno je rodinné, klidné. Dítě, které sem přijde, jen přejde z rodinného prostředí do jiného domácího prostředí. Učitelkám se tady říká "tety".

Kdy a jak vznikla myšlenka založit školku?

Nápad založit soukromou školičku nevznikl v mé hlavě. Kamarádce Hance nevzali dcerku do místní MŠ, měla vlastní volné prostory, a tak za mnou přišla s myšlenkou "rozjet" dětské studio. Psal se duben 2006, věděla jsem, že za pár měsíců budu potřebovat hlídání pro svého syna. Babičky bydlí daleko, tak jsem kývla na spolupráci. Hanka mi v začátcích pomohla se spoustou věcí, dodnes v dětském studiu "Sluníčko" vyučuje angličtinu.

Proč zrovna "Sluníčko", není to příliš originální název.

Tady zaúřadovala nostalgie, stejně se jmenovala MŠ, do které jsem jako malá chodila v Pardubicích. Později jsem zvažovala změnu názvu, ale když nám grafik Michal Cihlář udělal tak parádní logo, nebylo dál o čem přemýšlet.

Jaké byly začátky?

Když jsme 1. září 2006 odstartovali, chodila jsem často domů po 12 hodinách intenzivní práce. Sluníčko vonělo novotou a zářilo čistotou, musím však přiznat, že naše domácnost byla tehdy na vedlejší koleji a podle toho vypadala. Hned v počátcích začalo studio navštěvovat velké procento malých dětí, běžně jich 5 z 10 mělo plínku. Jen je "upřebalovat" dalo celkem zabrat, všechny tety z personálu si musely zvyknout na sprinterské tempo. Je mi sympatická waldorfská pedagogika, a proto jsem se hned od počátku snažila aspoň základní principy ve "Sluníčku" zavést. Tety se v tomto směru spolu se mnou rychle dovzdělávaly. Téměř vše se dařilo, přesto občas "proklouzl řemen". Vzpomínám na druhý den po otevření "Sluníčka". Ještě jsme neměli dodělané značky v botníku. Přišlo 12 dětí a my před vycházkou stáli před 12 páry botiček bez majitelů. Větších dětí jsme se s tetami zkoušely doptat, které botky jsou jejich, jenže některé si těch vlastních vůbec nevšímaly a hlásily se rychle k cizím, které se jim víc líbily. Ani nevím, jak jsme nakonec všechna "sluníčka" obuly správně.

Co bylo nejtěžší?

Za nejtěžší považuji období před otevřením studia. Na zařízení všech administrativních záležitostí, zajištění chodu a vybavení prostor jsme měli relativně málo času.

Vaší specialitou je nízká věková hranice dětí. Může přijít i rok a půl staré dítě.

Aby naše studio mohly navštěvovat i takhle malé děti, spolupracujeme s dětskými zdravotními sestřičkami. Některé děti se i v tak raném věku velmi dobře adaptují, jiným to dělá potíže. V případě potřeby můžeme zajistit i zvláštní péči. Měli jsme i případ, kdy nás o pomoc požádala babička malého chlapečka, kterého jeho matka opustila. Klouček byl opravdu malý i vzrůstem, hned se stal miláčkem nejen tet, ale i dětí, zejména z holčiček se okamžitě staly pečovatelky.

Jak vybíráte "tety"?

Před otevřením Sluníčka jsme vypsali konkurz. Vedle vzdělání (podle mne není vždy zárukou láskyplné péče o děti) v praxi hodně dbám na aktivní a vlídný přístup k dětem, ochotu učit se novým věcem, osobní přínos - např. využití dovedností. Od začátku fungování studia mi pomáhá paní Jana Wendlerová - paní, na kterou jsem zapomněla a nechala ji marně čekat na první domluvené pracovní schůzce. Neodradilo ji to, pro mě naštěstí. Mám v ní velkou oporu a stejně tak i v ostatních "tetách", které mi s dětmi ve Sluníčku pomáhají. Zajímavostí je, že jsme tři narozené ve stejný den.

Mezi dětmi je i to vaše...

Hlavně zpočátku to bylo pro nás oba náročné. Sebastian se nehodlal rozdělit o přízeň maminky bez boje, ale časem se vše zlepšilo. Občas využívám k hlídání Sluníčko i v době, kdy se sama věnuji jiným aktivitám. Zařizovala jsem studio i pro syna, tak vím, že je tam o něj dobře postaráno.

Jaký vidíte rozdíl mezi státní a soukromou školkou?

V soukromém zařízení, jako je DS Sluníčko, je prostor pro individuální přístup a maximální péči - nově příchozí děti se většinou rychle adaptují (není čas myslet na stesk). Každý den také mluvíme s rodiči, mají právo vědět, jak se jejich ratolesti u nás daří. Péče v soukromé školce je ušitá na míru každému dítěti zvlášť. V té naší je věkově smíšený kolektiv - mladší se učí od starších, ti se zase učí k malým hezky chovat a pomáhat jim. Co se týče financí, u nás nevybíráme žádný paušální poplatek, rodiče si zaplatí tolik hodin, kolik ve studiu dítě skutečně stráví. Na jednotlivé programy máme specialisty - oblíbená je zejména výtvarná dílna díky nepřeberným nápadům výtvarnice Jany, úspěch má i angličtina hrou… Je mi jasné, že nejlepší reklamou je pro nás spokojenost dětí i rodičů.

Co tedy člověk potřebuje k založení…?

Vstupní kapitál, bez něj by to nešlo, naštěstí nám pomohl i sponzor. Dále vhodné prostory. Téměř nic jsme nemuseli upravovat, do dvouúrovňové herny jsme pořídili zábradlí a rampu místo schodů - je mnohem vhodnější, děti ji často využívají ke hře. Bez pomoci manžela a přátel bych jen těžko zvládla vše připravit. Rady zasvěcené osoby byly pro mne velikou devízou. Paní Markéta, majitelka jiné soukromé pražské školičky, mi ochotně poskytla nejen informace, ale také tiskopisy, za což jsem dodnes vděčná. Pokud chce kdokoli založit školku, ať také určitě nezapomene na optimizmus, nadšení pro věc a spoustu lásky, kterou by měl hned od počátku špuntíkům rozdávat.

Mateřskou školu "Sunny Garden" najdete v nízkém domku mezi panelovou zástavbou v blízkosti pražské Zoo v Tróji. Jakmile vstoupíte dovnitř, ohromí vás moderní design a vybavení. Vše je ve veselých barvách. První, co zde vaše dítě uslyší od učitelů, bude pravděpodobně "Hello, how are you?". Vy se zde setkáte s velmi výraznou osobností paní ředitelky Michaely, která vás plná energie zavalí informacemi. "Sunny Garden" si klade za cíl co nejdříve dítě směrovat, kultivovat, motivovat, prostě rozvíjet.

Jak vznikla myšlenka otevřít soukromou mateřskou školku?

Jednoho dne se manžel (povoláním etnolog, pozn. red.) vrátil ze zahraničí a ptal se mě, zda bychom si neměli otevřít mateřskou školu, to bylo v roce 2006. Já řekla "proč ne" a do roka a do dne jsme našli objekt, kde bychom mohli školku provozovat.

Navštívili jsme soukromé školky ve Španělsku, USA a Austrálii, pak jsme prošli několik školek u nás a následně jsme vytvořili model, který není kopií žádné z nich. Zahraniční školky kolikrát zdaleka nedosahují takové úrovně ani jako školky státní. Často nebývá zvykem, že děti dostávají jako součást jídlo, někdy bývá obtížná domluva s učiteli, ale najdou se mezi tím i školky zajímavé. Jinak v zahraničí se platí všechny školky, u nás jsou rodiče zvyklí neplatit nebo jen málo. My proto musíme nabídnout nejvyšší možnou kvalitu, vyšší než státní školka. Musíme být flexibilní, máme otevřeno do půl sedmé večer, aby rodiče pracující odpoledne mohli naši školku využít.

My chceme pracovat pro klientelu, která má peníze, protože chceme dát dětem tu nejlepší péči a nejen vybavení něco stojí. Mimo jiné děti mají zajištěnu bio stravu, což také činí naši školku výjimečnou.

Jak vznikl název "Sunny Garden"?

V tramvaji. Pořád to nějak nebylo ono, jen jsme věděli, že bychom chtěli mít v názvu slunce. Až jednou padlo "sunny garden - slunná zahrada".

Na vaší školce je zajímavé to, že jak dítě vstoupí do dveří, celý den slyší pouze angličtinu...

Právě to je specifické na naší školce. Přestože jsem původně porodní asistentka, později jsem pracovala v cestovním ruchu a hodně jsem cestovala. Mluvím pěti jazyky, a když jsem v zahraničí viděla, jak malé děti běžně mluví více jazyky, řekla jsem si, že to je přesně to, co v naší zemi dětem chybí. Naši učitelé jsou rodilí mluvčí. Ale nejen to, jsou to zároveň i studovaní pedagogové s praxí. Všichni víme, že ne každý rodilý mluvčí bude zároveň i dobrým pedagogem. Děti přijímáme od 2,5 roku. Děti se výborně adaptují. Během týdne dítě anglicky porozumí, během 3 měsíců je schopno hovořit, a když školku před začátkem školní docházky opouští, hovoří plynule bez akcentu. Nejlepší předpoklady pro úspěšné zvládnutí cizího jazyka mají právě malé děti, pravidlo "čím dříve, tím lépe" v tomto případě platí beze zbytku. Z hlediska jazykových schopností je tato etapa neopakovatelná. Děti se jazyk učí hrou (nejefektivnější způsob výuky), prostřednictvím

emocí, bez velkého přemýšlení od rodilých mluvčí. Motivujeme děti k tomu, aby byly fascinovány novými věcmi a toužily po nových zážitcích. Dítě cizojazyčné prostředí přijme lehce a jako něco naprosto běžného. To až mnohem později pochopí, že mu rodiče na cestu životem dali dar

skutečně k nezaplacení.

Jak tedy vybíráte učitelky?

Nejprve to bylo přes inzerci, nyní se nám již hlásí samy a posílají nám své materiály. Z uchazečů pečlivě vybírám a jen malé množství pozvu k osobnímu pohovoru. Máme například učitelku z Indie, ta zároveň vede hodiny jógy, nebo Američanku. Výběr je u nás velmi přísný, máme vysoké nároky.

Mezi dětmi je i vaše dítě, jak to vnímáte?

Vítek má dva a půl roku a již od roku a půl jsme cítili, že potřebuje společnost dětí. Někdy ještě přiběhne do kanceláře, že chce třeba chvilku pomazlit, ale jinak je bez problémů začleněn do kolektivu. Sama mohu jít něco vyřizovat a vím, že je o něj postaráno. Pamatuji si na první procházku, kdy jsem řekla, ať Vítka vezmou také. Manžel povídá: "A ty ho pustíš?" a já řekla: "Jasně, vždyť jdou všechny děti," a on: "Ale to je náš Vítek," a já to zakončila slovy: "A přesně takhle se cítí všichni rodiče, kteří k nám dávají poprvé své dítě."

Co bylo nejtěžší?

S manželem jsme měli naprosto jasnou a konkrétní představu, jak jsme chtěli, aby školka vypadala. Nejtěžší bylo "vymlátit" a dostat tento výsledek z řemeslníků. Vždy tvrdili, že něco nejde nebo to udělali jinak. Opravdu úporně jsme šli za svým cílem a podařilo se.

Článek je z červencového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 25. června do 24. července 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - dvě chrastítka na zápěstí od Infantina. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.