Děti patří domů

Rodina nás totiž svedla všechny dohromady. Nás, tedy zakladatelky občanského sdružení Děti patří domů, o.s.

Možná si někteří vybavíte článek, který sem téměř před dvěma lety poslala čtenářka Ivka. Týkal se utýrané Moničky Kafkové, která byla nejprve odebraná a posléze vrácená své matce, a jejíž osud byl tak málo zajímavý pro novináře.

Pod tímto článkem se rozvinula diskuse, na základě které oslovila autorka článku několik čtenářek s výzvou k osobní schůzce, k promyšlení, co můžeme my jako občané udělat, aby se podobné případy neopakovaly (nebo aby se alespoň zmírnilo riziko, že se opakovat budou).

Z té první schůzky vzniklo přátelství mezi mnou a Míšou.

S Blankou jsme se potkaly na stránkách Rodiny ještě o pár měsíců dříve - to když mi nabídla vydání mých článků knižně. Iniciativu, která vznikla po té první schůzce v Praze, slíbila podpořit vydáním propagačních materiálů za režijní ceny. A protože se o myšlenku, která spojila dohromady mě a Míšu, zajímala více než jenom jako sponzor, stala se aktivní členkou našich schůzek.

Dalším, kdo se připojil k naší činnosti, byla Evča, která nás v začátcích provázela, ale později z osobních důvodů byla nucena činnost ve skupině vzdát. V této době jsme začínaly mluvit o tom, že bychom měly založit občanské sdružení. Měly jsme vytvořenou ideovou rovinu, ve které bychom se chtěly angažovat, a začínaly připravovat konkrétní realizační kroky. A narazily jsme na problém financování. Zatím naše rodiny a firmy byly jediným zdrojem peněz pro naši činnost - ale jak dlouho se dá takto pokračovat? Založit občanské sdružení se nám začalo jevit jako nutnost. Zvolili jsme pro něj název Děti patří domů.

Zní to jako obyčejná věta, nezpochybnitelná, samozřejmá, ale pro mnoho dětí samozřejmá není. Stále zde převládá systémové přesvědčení, že ústavní výchova je plnohodnotná, a to i přesto, že naši přední odborníci (Matějček, Dunovský, Koluchová) doložili opak, a že jsou jejich práce ve světě uznávány a respektovány.

V této fázi Evču nahradila Markéta, se kterou jsem se seznámila prostřednictvím stránek Rodiny asi rok předtím. A jako poslední naše řady doplnila Lenka, se kterou se znám od doby, kdy jako čtenářka Rodiny začínala s manželem uvažovat o přijetí dětí do pěstounské péče.

V této sestavě jsme jako zakládající členky v únoru 2008 založily občanské sdružení Děti patří domů, o.s. V současné době máme připraveno několik projektů, některé v realizační, jiné v přípravné fázi. O našem sdružení a jeho aktivitách se můžete více dočíst na www.detipatridomu.cz.

Pokud vás naše činnost osloví, budeme všem vděčni za jakoukoliv podporu. Zatím stále jsme nuceni veškeré projekty financovat z vlastních zdrojů, protože většina grantových řízení vyžaduje dvouletou aktivní činnost. Podporu nám ale můžete vyjádřit i jinak než finančně - pro některé z našich projektů potřebujeme najít další nadšence, kteří s námi budou spolupracovat. A v neposlední řadě se můžete stát členy našeho sdružení.

Děkujeme za každou projevenou sympatii :)