Co je důležité

Už je to sedm let, co upadl můj taťka do komatu a bohužel se z něj nikdy neprobudil – po pěti měsících boje vynikajících lékařů a obětavé peče sestřiček zemřel, ale v mém srdci žije dodnes. Je to přes dva roky co moji mamču srazil vlak a přesto se mi vybavují všechny ty krásné okamžiky, které jsme spolu prožili. Je mi líto, že se nedočkali mého syna, ale vím, že někde nad námi jsou. Stále je miluji a jsem vděčná za vše a hlavně, že když žili, tak tu byli pro mě kdykoliv jsem je potřebovala. Proto jsem vděčná za každý den, co se mohu věnovat svému synovi. Je to super kluk a to je mu jen rok, ale když jsem s ním, tak jsem tak na 100 %.

Včera jsme byli celá rodinka nakupovat a nestačila jsem se divit, lidé šílí, aby měli dražší a větší dárek a co nejvíce cukroví, ale přitom na své děti křičí i v obchodě. To prostě nechápu - možná je to tím, že znám cenu každého okamžiku. Proto pro všechny mamky, které nechtějí šílet a shánět : NAŠIM DĚTEM STAČÍ, KDYŽ JSME S NIMI.

Nemusíme přece mít deset druhů cukroví, stačí tři – drahá velká hračka nenahradí ani hodinu, kdy si s nimi hrajete i s tím nejobyčejnějším maličkatým dárkem. Vím, že děti dostávají rády dárky, ale nemusí mít přeci vše hned, alespoň se mají na co těšit a pak v životě si snad budou vážit více všeho, co se jim dostává.

Dárky si stejně dáváme celý rok, tak proč to přehánět teď.

Svátky by snad mohly být víc o sdílení a pocitu, že vás má někdo rád - to je přece to nejkrásnější, co nám kdo může dát. Jsem ráda, když se sejdu s přáteli a cítím jejich přátelství a vím, že když jsem potřebovala, tak tu byli pro mě a drželi mě nad vodou a já jim to kdykoliv budu moci a budu chtít vrátit a tím, že si s nimi dám svařáček a posedíme a popovídáme víme víc, než když si jen dáme dárky a konec.

Přeji všem, aby měli jako já tolik štěstí a měli s kým si posedět u vánočního stromečku a popíjet a jen klábosit a cítit tu krásnou atmosféru, klidu míru a lásky.