Jak na to, aby porod nebolel?

Smysl zkoušky je v tom, aby se člověk proměnil a posunul dopředu ve svém lidském vývoji.

Jedinečnou iniciací je porod.

Pro ženu celým svým devítiměsíčním procesem, který tímto aktem vrcholí a pro novou lidskou bytost- tedy každého z nás, je mimo jiné primárním setkáním s počínajícím se osamostatňováním.

Je-li těhotenství a porod správně pochopeno a prožito po všech stránkách, tak jak nám bylo od přírody dáno, je samotný akt rození BEZBOLESTNÝ PROCES, za tím si stojím.

Co se skrývá za tím, když říkám po všech stránkách?

Důležitá je pozornost věnovaná nejenom tělu, ale i duši a mysli. Lidská bytost se skládá z více podmnožin. Jedna oblast je to fyzické, buněčné tělo, svalstvo, kardiovaskulární aparát. Druhou oblastí je psychično, to znamená city, pocity, emoce. A třetí oblastí je duchovno, nefyziologické energie lidského těla. Právě souhra těchto tří aspektů je důležitá pro jakýkoliv výkon.

Jedna z věcí, kterou může žena během těhotenství dělat a tak už se zároveň předem aktivně podílet na průběhu porodu, je takzvaný mentální trénink a používání afirmací.

Pojem mentální trénink je znám zejména v souvislosti se sportovními výkony. Některé extrémní sporty by se bez mentálního tréninku nemohly obejít, tedy zejména sporty, které jsou až životu nebezpečné. Má-li dojít k jakémukoliv perfektnímu výkonu, existuje analogie, která je ve svých základních parametrech totožná.

Afirmace jsou myšlenky pomáhající vám soustředit se na svou sílu a na schopnost tvořit si a mít to, co si přejete. Jsou formulovány v přítomném čase a pozitivně. Vaše myšlenky tvoří vaši realitu a když je vyslovujete, začínáte si je skutečně vytvářet a realizovat. Díky nim se můžete spojit s moudrostí své duše. Říkáte-li si je, vytváříte si v životě pozitivní okolnosti. Vytvořte si je tak, aby pro vás měly nějaký zvláštní a osobitý význam. Síla afirmací se zvyšuje, jsou-li vám tvrzení příjemná a mají-li pro vás smysl.

Věta, kterou jsem si říkala při všech těhotenstvích byla: "Porod proběhne jak nejlépe může, pro mne i miminko." S touto větou v mysli jsem usínala a kdykoli během dne či noci mi probíhala hlavou. "Děje se to nejlepší pro mne a miminko."

Pozor, ta věta v sobě ale obnáší i to, že jestliže to nejlepší pro miminko při porodu bude, že se narodí třeba postižené, je to v pořádku. Přijímám to s vědomím důvěry ve smysl života. Přijímám to jako učební látku svou a děťátka. Přijímám to, jako nejlepší situaci pro mne a děťátko.

Jsem si vědoma toho, jak velice kontroverzně a lehkomyslně může na někoho tato věta působit. Proto předesílám, že základem, na němž je postavena, je nevnímání těla jako nějakého mechanismu a života samotného jako souhrnu náhodných situací.

Ba naopak. Fyzické projevy jsou odrazem psychické a duchovní sféry.

Často jsem slýchávala, že porod bolí a tak jsem s tím byla smířená. Ale už u druhého těhotenství mi vrtalo hlavou, proč by měl porod být bolestivou záležitostí? Vždyť je to tak krásná událost. Osobně si nemyslím, že jsme přišli na svět trpět.

Ptala jsem se kamarádek, ale i když to byly ženy, které rodily vícekrát, říkaly : "No, porod prostě bolí". Nechtěla jsem se s tím smířit, ale je fakt, že ve mne tato informace zůstala. Porod druhé dcerky Viktorky bolel, ale velice rychle jsem pochopila, že musím s tou bolestí spolupracovat. Ne zatínat pěsti, ale být co nejvíce uvolněná.

Při třetím těhotenství, jsem se ale rozhodla, že kontrakce bolestivé nebudou. Přidala jsem si do své mentální přípravy větičku: "Celý proces je bezbolestný, krásný zážitek."

Byl to krásný, bezbolestný zážitek....

Podívejme se podrobně na proces, který probíhá v našem těle. Mozek pracuje a centrální nervová soustava vyhodnocuje myšlenky. Jsou-li myšlenky typu: Bojím se… Když se to nepovede, děťátko zemře… Nezvládnu to… Doktor mi říkal… Když se to nepovede, bude to horší… Rodina mě zatratí…

Tělo čeká na příkaz. Podvědomí vyhodnocuje situaci podle vstupních informací a dospívá k závěru: Je lépe zabránit aktu, který v konečném důsledku přinese větší neúspěch, než kdyby byl realizován. CNS dá tedy tělu pokyn: Raději to nebudeme dělat, protože to nepovede k užitku. Není prospěšné tento akt dělat.

Výsledkem tedy je, že žena není schopna vykonat adekvátní a jinak přirozený úkon, který chce udělat, ale zároveň má strach. Jakákoliv pochybnost, ovlivní jak nervosvalovou koordinaci, tak reprodukci a uvolňování hormonů….

Stres nevyvolává jen tlak událostí, v nichž se právě ocitáme, ale hlavně myšlenek, které danou situaci "hodnotí", nezpracované emoce, city a pocity, které si v sobě ukládáme.

Při ničím nenarušeném a spontánně provedeném porodu dochází k prožitku harmonie mezi myslí a tělem. Je to jedinečný neopakovatelný pocit, stav ohromné euforie, lehkosti.

Já sama jsem vždy tímto stavem procházela už od rána, byla jsem naprosto klidná a cítila soulad mezi mnou, miminkem a vším co mne obklopuje. Při porodu samotném jsem byla určitým způsobem velice bdělá. Smysly a vjemy se zaostřily na konkrétné dění a byly zcela odlišné od běžného vnímání. Vše hladce plynulo a já jsem celý proces s jakýmsi odstupem sledovala i se ho účastnila zároveň.

V řeči sportovců jde o "pásmo maximálního výkonu".Cesta k tomuto výkonu je jednota těla - mysli a nefyziologických energií.

Článek byl napsán podle připravované knihy "Jak na to, aby porod nebolel".