Britští rodiče se s výchovou moc netrápí...

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla pracovat jako au-pair?

K tomuto rozhodnutí mě přivedl hlavně zájem o životní styl lidí ve Velké Británii, mimo jiné jsem se také chtěla zdokonalit v jazyce a práce s dětmi mě baví, takže se všechny tyto aktivity se skloubily v práci au-pair.

Jak staré děti jste měla na starost a kolik jich bylo?

Starala jsem se o tři kluky. Bylo jim jedenáct, devět a šest let, všichni chodili do školy. Mladší dva do stejné školy na nižší stupně. Tato škola mi připadala velice profesionální a děti v ní měly veškerou péči včetně odpoledních programů. Nejstarší chodil do specializované školy pro děti s poruchami učení. Jeho škola byla velmi kvalitní, ale také velmi drahá.

Kde žila rodina, v níž jste pracovala?

Městečko, ve kterém rodina bydlela, se jmenuje Farnham. Je to město s třiceti tisíci obyvateli na jihozápad od Londýna. Vlakem se tam dá dopravit za 30 minut. Rodina také často jezdila do svého druhého domu na ostrově Isle of Wight na jižním pobřeží Anglie.

Jak na vás působil výchovný styl rodiny, kde jste pracovala?

Výchovný styl rodičů v Británii se poměrně hodně liší od toho, na jaký jsme zvyklí z Čech. Z našeho pohledu je velice liberální a někdy možná až laxní. Rodiče svoje děti samozřejmě milují, ale s výchovou se moc netrápí, takže hysterické dětské scény v supermarketech, kinech a restauracích jsou na denním pořádku. Režim dne vypadal zhruba tak, že ráno (v Británii chodí děti do školy na devátou) jsme si s rodiči každý vzali jedno dítě a to jsme museli "donutit" vstát, obléci se, nasnídat a odejít do školy. Někdy se tento ranní rituál podobal spíše zápasu. Po odchodu dětí do školy odešli rodiče každý do své pracovny v domě (oba pracovali doma), já jsem dopoledne měla na starosti drobné domácí práce a úklid. K obědu si každý udělal sandwich (tohle jídlo se v Anglii moc neřeší). Po obědě jsem odcházela do své školy, kde jsem navštěvovala jazykové kurzy. Odpoledne postupně přicházeli kluci domů, já jim nachystala nějakou svačinu (většinou pizzu nebo zase nějaký sandwich). Nejmladšímu jsem pomáhala s úkoly a potom si s ním hrála. Poté co rodiče skončili práci jsme připravovali společně večeři. Večeře, jako hlavní jídlo dne, se vždy podávala ve velké jídelně a vždy byla společná. Tato příležitost sloužila k setkávání celé rodiny. Po večeři se většinou rodina dívala společně na TV. Před spaním jsem čítávala nejmladšímu Jamiemu knížky.

Neměla jste problémy s tím, že rodina zastávala určitý výchovný styl a vy jste chtěla na děti působit podle svého přesvědčení?

Myslím si, že tohle prožívá většina au-pair, protože jsou z domova zvyklé na nějaký přístup rodičů k dětem a najednou se ocitnou v prostředí, kde tyto hodnoty jsou úplně jinak postaveny. Takže ano myslím si, že tohle může být problém.

Měla jste už předtím zkušenost s péčí o malé děti?

Starala jsem se často o děti svých známých, ale pouze tady v Česku, což je od Británie podstatně odlišné.

Co vám práce au-pair dala?

Přinesla mi hlavně zkušenost, jak se vychovávají děti jinde a také jak se liší životní styl lidí. Přínosná byla i zkušenost s jakýmsi osamostatněním se a životem v jiné rodině než v mojí vlastní. Ráda bych se po studiích do Británie na nějakou dobu vrátila zase jako au-pair.