Vánoční besídka

Poté, co jsem se srdcem v kalhotách zhlédla vystoupení dětí z mladší třídy a s nimi i své ratolesti, a hluboce si oddechla, že ten truhlík o hlavu větší než všechny ostatní děti alespoň uměl všechny texty, když už nějaké tanyny měl těžce na háku a pravděpodobně si celou dobu myslel svoje aniž by hnul malíčkem, i jala jsem se sledovat vystoupení předškolní třídy. A protože už jsem se neměla proč nervit, poslouchala jsem opravdu pozorně. Během pásma starších dětí zazněla věta, jak rodiče obdarovávají své děti, pravda jablíčky a perníčky, zřejmě rodiče dělnického původu za první republiky na robotyrannosaura peníze neměli. Nicméně musím říct, že mě to šokovalo. Podívali jsme se na sebe s mojí matkou, babičkou na plný úvazek, v němém úžasu. Samozřejmě, nikoho jiného to nijak nezaujalo, většina mamin fotila, natáčela a držela palečky svým potomkům, maminky mladších dětí už klábosily mezi sebou a texty pásma šly mimo ně. Věřím tomu, že i děti z větší třídy měli dost práce s biflováním textu a nikoho ani nenapadlo přemýšlet o obsahu, prostě zůstala jsem osamocena se svým problémem: kde je ježíšek???

Při nejbližší návštěvě školky jsem si bohužel neodpustila skromný dotaz, jak asi učitelky odhadují mezi svými svěřenci procento dětí, které ještě na ježíška věří, když pustí do éteru něco podobného. A ještě horší, pochopitelně jsem dotaz vznesla učitelce mladších dětí, které jsem synka předávala, nikoliv starších, která pásmo připravovala. Odpověď byla dost inkoherentní, ale já jsem upřímně ani žádnou psychologickou přednášku neočekávala, nadhodila jsem celkem bez emocí a SLUŠNĚ problém a v klidu odkráčela do práce.

Telefonát mě dohnal již na schodech. Paní učitelka starších dětí mě žádala o schůzku nejlépe ihned, nebo dnes odpoledne. Značně hystericky. Všem maminkám se besídka líbila, nikdo neměl připomínky a já jsem byla tímto automaticky zařazena mezi PMD / problémové matky dovšehosese..oucí /. Bohužel jsem musela paní učitelku zklamat, při svém povolání jsem se nejen nedostavila IHNED, ale ujistila jsem ji, že opušťák z práce dostanu až ve chvíli, kdy mě přijde někdo vystřídat, tj v pátek ve čtyři a to je pro učitelku v mateřské školce zcela nevhodný termín. Vánoční besídku jsem tedy řešily po telefonu a bez emocí to rozhodně nebylo.

Nejdřív jsem se dozvěděla, že v textu nic podobného nebylo, pak mi byly přesně odrecitovány verše z pásma a fakt to znělo tak nějak dělnickorolnicky /a ta sporná věta byla o 2 verše dál, paměť mi ještě slouží/. Pak jsem byla dotázána, jestli si přeji více náboženských textů ve výuce a že jsem jediná matka, která měla k besídce výhrady, všem ostatním se to líbilo. Jasně, mně se ti naši budulínci také líbili, jenže na rozdíl od ostatních jsem to DOOPRAVDY poslouchala. A na závěr důrazná výtka, že jsem měla jít rovnou za ní.

Tak to jediné považuji za kix a to bylo opravdu manažerské pochybení. Nevím, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými učitelkami mezi sebou a vycházím-li z obecně známého axiomu, že největší počet ženských, které se snesou, je jedna, pak jsem jí opravdu ublížila. Nicméně ostatní výtky mně hnuly žlučí a měla jsem dost co dělat, abych byla asertivní a ne nas…….

Samozřejmě bych uvítala více výuky náboženství, pocházím z hluboce věřící rodiny a všichni to MOC DOBŘE vědí, na malém městě se nic neutají. Také jsem ještě maturovala z ruštiny a patřím k té generaci zatracenců, která zná komunistické školství víc než dobře a říká si NIKDY pro moje děti, ale nejsem pedagog a ani nemám žádné ambice do čehokoliv zasahovat. Prostě mě to jenom udivilo. Takže toto je moje obhajoba v jednotlivých bodech:

1. ráda bych více projevů víry ve školce, ale jsem realista a ne buldozer.
2. Přiznat víru před cizími lidmi chce velký kus odvahy a přiznat ji před kamarády deset. A tak se při infarktových situacích v práci modlím ústy amerických astronautů:" Pane, nedopusť, ať to poděláme".
3. ježíšek na Vánoce nemá s vírou až tak společného
4. informace o původu vánočních dárků pod stromečkem patří výhradně do kompetence rodičů a ne školky, i kdyby věřili třeba v belzebuba. Co si řeknou děti mezi sebou je samozřejmě jiná kapitola
5. chápu, že podobné pásmo nacvičovala školka již před 30ti lety a tenkrát to bylo košer, ale dneska je jiná doba a knížek s básničkami je dost
6. nesnáším, když ze mě někdo na prahu čtyřicítky dělá odvážnou školačku bez práva na vlastní názor, stačí, když ze sebe občas udělám blbce sama
7. JSEM problémová matka, rebelka a bývalá disidentka a na svoji hubu vlastním zbrojní pas, ale právě proto, že to vím, dávám si setsakramentskej pozor, co řeknu. Jenže jakmile na sebe jednou upozorníte, už se vezete. Před rokem jsem si dovolila postěžovat na šikanu, když můj synek čtyřikrát po sobě přistál v kopřivách přispěním jednoho kluka od sousedů, ale obrátilo se to proti nám. /Na obranu učitelek musím uvést, že v těch kopřivách přistál i za mého dozoru a taky jsem nestihla zareagovat./
8. když jsem tuhle anabázi mírně připonakrknutě vykládala v práci své kamarádce, řekla mi cituji: "To chci vidět, co budou v té školce dělat, až jim tam rodiče přivedou islámského fundamentalismu se samopalem na zádech!" Neuplynul ani měsíc a synek přišel domů s očima navrch hlavy: "Maminko, máme ve školce kluka mongolšťana, mluví jenom mongolsky." Chachá.
9. Ještě, že mám tak skvělého kluka, kterého mají všichni rádi
10. S učitelkou jsem již žádné další konflikty neměla, chlapík ji miluje a já musím chtěnechtě přiznat, že je docela fajn. Možná, kdyby nejdřív vychladla a pak telefonovala, mohly jsme hodit řeč někde u kafe a nebylo by o čem psát

Pac a pusu a těším se na vaše názory.