Nejdražší zavařovačka na světě

Aniž bych musel, dělám si dlouhodobě soukromý výzkum dětského chování v různých situacích. Máme doma syny i dcery a tak občas zaznamenávám významnější rozdíly v jejich reakcích a přístupu k jedné a téže věci. Pominu tady běžně známý jev, zvaný rozdíl mezi chlapeckým a dívčím pokojem, který mě většinou nevyvede z rovnováhy (pokud si ho vůbec všimnu, což je známkou jisté mužské neschopnosti pro detail), ale moje žena je jiného mínění. Šaty i halenky jsou v pokoji dcer vždycky pověšené ve skříni a na stole leží srovnané IN!, album s idoly dívčího srdce a lak na nehty. Neoblíbené idoly a kelímky od jogurtu jsou zásadně umístěny do koše na odpadky.

Kalhoty a trička jsou naproti tomu v pokoji synů ledabyle rozmístěná po podlaze a mísí se tam s obehranými cédéčky a zbytky koudele z výměny ventilů ústředního topení před čtrnácti dny. Na určitý stupeň snížené pořádkumilovnosti si má jinak andělsky trpělivá žena časem zvykla, ale k nepříčetnosti ji občas přivádí malicherné drobnosti, jako je například nedojezená okurka na synově stole, nabodnutá barbarsky na šroubovák. Manželka míní, že kluka jsme nevedli dostatečně k pořádku a chudák jeho budoucí žena. Já jsem zase toho názoru, že kluk je šikovný a umí si poradit i ve složité a nepředvídané situaci. S odstupem času si myslím, že máme pravdu oba.

Určitý rozdíl je také v přístupu k věcem. Dívky, byť bývají romantické, jsou praktické. Mladí muži zůstávají často velcí kluci s vlastností, které se říká hračičkovství. Dcery nepoužijí vysavač jinak než ke zvýšení čistoty podlahy a pořádku v domě. Synové míní, že krom této funkce se ještě dá vysavač poměrně jednoduše rozmontovat a elektromotor s vrtulkou použít jako účinný ventilátor k osvěžení v parném létě.

Ostatně historie o tom podává nejeden důkaz. Například Alfréd Nobel byl tak fascinován rozpouštěním nitroglycerínu v různých materiálech, že i po výbuchu své továrny a zákazu dalších pokusů ve Stockholmu pokračoval v této nebezpečné hře na lodi na širém moři. Nezamýšleným výsledkem jeho hry pak byl dynamit. Stejně hravý byl i vynálezce žárovky Tomáš Alva Edison. Jen proto, aby mohl nahrát oblíbenou dětskou říkanku své milované manželky Mary "Mařenka měla ovečku a její vlna je měkká a bílá…", vynalezl Edison fonograf. Krom toho pak nádavkem ještě elektrickou lokomotivu, filmovou kameru, promítací přístroj, cyklostyl, akumulátor, umělý kaučuk a další, na první pohled nepraktické věci.

Málokdo ovšem ví, že i král Karel IV, Otec vlasti, byl v mládí velmi hravý a soutěživý chlapec. Když byl jako sedmiletý dán r. 1323 na výchovu k francouzskému královskému dvoru do Paříže, bylo tam tehdy velkou módou pouštění čínských draků, které kupci přiváželi z Orientu. Mladý kralevic Karel se je brzy naučil vyrábět a byl v tom velmi vynalézavý. V dobových análech je zaznamenáno, že jeho draci dolétli nejvýše a to na ně ještě připevňoval pro pobavení své tehdy sedmileté manželky Blanky z Valois její oblíbené panenky, kterým pak společně posílali psaníčka. Pozdější markraběnka a česká královna se o tom s dojetím několikrát zmiňuje ve svých pamětech.

Tento rys chlapeckého hračičkovství je pro lidstvo poměrně neškodný. Hůře už bývá u vztahu k dobrodružství, soutěživosti, riskování a hazardu. Obě mé nejstarší dcery považují automobil za prostředek k přemístění a jezdí pomalu a bezpečně. Oba mí nejstarší synové považují své malé motocykly jako prostředek za dobrodružstvím a poté, co z nich odstranili všechny přebytečné plechy a doplňky, divokou jízdou po dvoře a zahradě ohrožovali vážně všechno živé, ať to byly kočky nebo mladší sourozenci. Skladatel Michal Horáček tvrdí, že co se týče hazardu, neviděl ještě nikdy hrát ženu poker o sto tisíc nebo vsadit celoživotní úspory na dostihového koně ve Velké liverpoolské.

Obdobně riskantní až hazardérský je (na rozdíl od našich dcer) přístup synů k oběživu. Zatímco dcery si do prasátka pilně a trpělivě střádaly peníze, vydělané na brigádách, synové takovou trpělivost neměli a rozhodli se majetek zmnožit rychleji a s menší námahou. Obchodem. Nakoupili výhodně komponenty do počítače a s drobným ziskem je prodali kamarádům. Mladší syn se ještě vydal obchodní cestou prvobytně pospolné společnosti, známou z pohádky Jak dědeček měnil, až vyměnil. Kupoval, vyměňoval a pak prodával mobily a tím jistého jmění nabyl. Vzpomínám si, že jsem v chlapeckém věku dělával s kamarády stejné obchody. Každý jsme se snažili směnit svoje duhové skleněné kuličky za ještě duhovější a obratně jsme obchodovali. Někteří z nás v tom pak v dospělejším věku pokračovali i na burze. Tehdy ale neexistoval internet a nabídka i obchod proběhly vždy hmatatelně z ruky do ruky, neboť jistota je jistota a u duhové skleněnky si člověk není nikdy jist ani u nejlepšího kamaráda.

Trh se ale od té doby značně změnil a obchodovat se dá dnes ve vteřině s kýmkoli na světě pouhým kliknutím myši na počítači. Jeden takový obchod druhorozeného syna byl příčinou mých několika bezesných nocí. Objevil na internetu velmi lukrativní nabídku k odkoupení svého chytrého mobilu za několik set dolarů. Štěstím bez sebe poslal obratem adresu a číslo našeho bankovního účtu na adresu jakési newyorské banky. Až když si s dalšími anglickými e-maily nevěděl rady, požádal mne o překlad. Prostým dotazem na databázi jsem zjistil, že žádná taková banka na světě neexistuje a celá věc je jen šikovný způsob, jak ochudit účet důvěřivého zájemce.

V té chvíli už jsem v duchu slyšel odplouvat z našeho účtu za šumění větru našetřené úspory a v duchu přemýšlel, z čeho příští měsíc zaplatím inkaso, obědy ve školní jídelně a za co koupíme primalex a kalafunu Terezce na housle. Situace naštěstí nedošla ke katastrofickému konci, omluvili jsme se, že od obchodu ustupujeme a naše bankovní konto zůstalo bez trvalých následků děsivé redukční diety. Internetové obchodování našeho nejstaršího syna ale v jednom případě až tak úspěšné nebylo. Ceny v internetových obchodech bývají výrazně nižší, než ceny v kamenných obchodech. A to je silné lákadlo. Co byl kdysi pro mne tranzistorový přijímač jako vrchol techniky, je dnes totéž ve věku mého nejstaršího syna chytrý multifunkční mobil. A protože jeho cena je několik tisíc korun, není rozdíl mezi cenou v obchodě a na internetu nezajímavý a možnost ušetřit velkou částku peněz je silné lákadlo.

To převážilo i při rozhodování u syna nadělit si dárek. Našel v nabídce mobil, při jehož neskutečně příznivé ceně se mu rozbušilo srdce. Nebyl jsem přítomen sjednávání podmínek, ani jsem o zamýšleném obchodu nic nevěděl. Asi bych ve své staromódnosti trapně nabádal k opatrnosti. Syn ale nečekal, elektronicky se dohodl na transakci, poslal i přes výhodný obchod nemalou částku na účet prodávající firmy a čekal. Dočkal se. Zanedlouho přišla na jeho jméno netrpělivě očekávaná zásilka. Převzal si na poště úhledně zabalený balíček s důvěru budícím razítkem odesílatele a nemohl se dočkat až balíček, odpovídající velikostí i vahou vytouženému přístroji, doma otevře.

Našel jsem je oba po návratu z práce. Otevřený balíček a uzavřeného syna. Byl ve stavu, kterému se říká „Nešťastný šafářův dvoreček“. Vůbec jsem se mu nedivil a nesl bych takové příkoří a nespravedlnost stejně těžce. Místo očekávaného mobilu byla totiž v balíčku sklenice. Obyčejná zavařovačka od marmelády. Všechny pokusy dopátrat se i za pomoci policie nestydatého podvodníka byly marné. Nepodařilo se. A tak má teď Vojtěch na poličce nad počítačem sklenici od marmelády, která jako memento trpce připomíná jeden neúspěšný obchod. Nevím, jestli ji schovává pro své syny, aby jim byla výstrahou a ponaučením. Jedno vím ale určitě. Náš nejstarší syn má ve své sbírce nejdražší zavařovačku na světě.