Věřící maminky, uvědomila jsem si, že by bylo s drobným doplněním možné ho sestavit z příspěvků, které jsem holkám na diskusi poslala."/>
tisk-hlavicka

Milenka je už Doma

21.2.2007 Mili 326 názorů

Chtěla bych vám přiblížit náš smutný příběh. Když jsem tak pročítala moji diskusi Věřící maminky, uvědomila jsem si, že by bylo s drobným doplněním možné ho sestavit z příspěvků, které jsem holkám na diskusi poslala.

Ale na úvod kousek z našeho vlastního rodinného deníku, když bylo Milence 6 měsíců.

Mojí holčičce je už půl roku. Je krásná, zdravoučká, plná života. Jsem tak požehnaná žena, mám plný dům dětí a tohle poslední je opravdový zázrak, ostatně jako všichni její bratři:-))) Dívám se na ni a raduji se ze všeho, co jí mohu dát. Láska je radost z dávání. Uplynul týden a Milenka se plazí už úplně všude. Prozkoumává podlahu v obýváku, v kuchyni už otevírá nejnižší šuplík.Nechce být ani chvíli sama, jak mě ztratí z dohledu, spustí řev. Pořád se ráda nosí v šátku, hlavně když máma pobíhá po domě nebo venku. To je pořád na co koukat.

V létě 2006 už nebyla miminko nosící se v šátku, ale roztomilé batolátko, které nás rozesmávalo svým "tolo, tolo, mýnstý…..bááác". Běhala po záhradě s malým umělohmotným kolečkem a napodobovala moji starostlivost o záhonky tím, že vytrvale šlapala po kytkách. Co jí ale zůstalo, bylo tulení se k mámě a obliba v mazlení. Bylo to šťastné léto. Tak šťastni už tady na světě asi nikdy nebudeme. V září nejstarší syn prodělal pásový opar, my ostatní jsme to přestáli bez viditelné újmy, to jsem ještě netušila, jak fatální následky to bude mít.

Příspěvek do diskuse ze 13.11. U nás se strhla lavina, v pátek ráno malá začala plakat, tak se jdu na ni podívat a ona se nemůže zvednout, plačíc nakonec ke mně přilezla po čtyřech, pokoušela jsem se ji postavit, ale nechtěla, klátila se i v sedě, byla nějaká zmatená, dostala jsem strach, že třeba upadla, když jsem u ní nebyla a že má otřes mozku nebo i něco horšího a když k tomu začala zvracet, jeli jsme s ní k dr., poslal nás na nějaká vyšetření a nakonec na pozorování do nemocnice, ale nakonec ani neurolog na ní nic nenašel a v nemocnici už byla vcelku v pohodě. Druhý den nás pustili domů. Malou ještě sleduji, máme v rodině epilepsii, ale snad to byl i u ní nakonec ten bacil.

Příspěvek do diskuse z 19.11.

Ach holky, naší Milence je už zase hrozně špatně, poznám na ní, že jí moc bolí hlavička, kdo zná silné bolesti hlavy, pozná na druhém, když ho bolí hlava. Je to to samé jako minulý týden, chodí vrávoravě, naráží do nábytku, je dezorientovaná a chce spát, ale ta bolest jí to nedovolí, takže vždy na chvíli trochu usne a za chvilinku se zase s pláčem budí. Ona má snad migrény nebo co, i když jsem o tom u takto malých dětí nikdy neslyšela, opravdu trpí a to je hrozné ani nemluvě o tom strachu, jestli to není způsobeno něčím horším. V nemocnici jí dělali základní laboratoř a tam je vše v pořádku, tak ani nevím, jestli s ní jít k dr., tam si někdy připadám jako přecitlivělá matka, co se příliš bojí, ale já taková nejsem, jenže kde je hranice mezi opodstatněnými obavami a přecitlivělostí?

Důvěřuji Pánu, že ví, co je pro nás nejlepší, jen bych si přála, aby nám daroval už konec tohoto období nemocí a nejistoty a přišlo zklidnění a odpočinek, ale ať se děje vůle Boží, pokud to má být jinak, doufám, že mi Pán dá sílu to všechno unést.Vím, že je mnoho těch, kteří řeší ještě o moc těžší věci, ale znáte to, pro člověka má právě ten jeho problém největší váhu.:-(

Příspěvek do diskuse z 20.11.

Do rána to malou přešlo, už v noci jí bylo lépe, ale musela jsem ji dát paralen, po něm se jí ulevilo.

Před chvílí jsem přišly od dr., samozřejmě se tvářil nedůvěřivě, jak jsem mohla poznat, že jí bolela hlava, ale tím jsem si fakt jistá, bylo to na ní opravdu vidět. Takže nás poslal na EEG k dětskému neurologovi, tak uvidíme. Děkuji za modlitby.

Příspěvek do diskuse z 23.11. Máme stále trápení, předevčírem v noci měla malá zase několikahodinový záchvat bolesti hlavy a také zvracela. Podle mně je nepochybné, že ji bolí hlava, tolik chtěla spát, vždy na minutku odpadla a zase znovu se rozplakala a pořád si sahá na čelíčko a hlavičkou někam hází, nakonec jsem ji dala paralen a teprve potom se zklidnila. Během 14 dní to měla 4x.

Když má ten záchvat, motá se, naráží do nábytku nebo úplně odmítá chodit, je taková zmatená. I mimo ty záchvaty má občas velmi nejistou chůzi, chodí jakoby se to naučila včera, nejistě, zeširoka.

A dnes další rána. Milenka najednou začala silně šilhat, panenky měla úplně ve vnitřních koutcích, nedokázala vzít nic ze stolu, měla několik pokusů vedle než se jí podařilo něco vzít. V chůzi byla zase strašně nejistá, to šilhání trvalo asi 2 hodiny.

Jsem z toho úplně vyřízená, nevím, co jí může být, tohle už na ošklivou chřipku nevypadá. Chtěla bych, aby ji co nejdříve pořádně vyšetřili, ale na vše jsou takové dlouhé objednací doby, k dětské neuroložce a na EEG jsme objednané až v půlce prosince. Nejradši bych jí vzala a odvezla do fakultky v Plzni na dětskou neurologii, třeba by nás přijali a všechna ta vyšetření udělali, ale nevím, je to daleko a bojím se, že řeknou, že to není tak akutní, i když mně už se to zdá akutní až dost. Co myslíte, co mám dělat?

Samozřejmě jsem strachy bez sebe, aby neměla nějaký mozkový nádor nebo epilepsii, ale strach má velké oči, snad to nebude tak zlé, Pane Bože prosím tě, prosím tě, prosím tě!!!

Tento den jsme skutečně nakonec odvezli malou do Plzně, kde ji hospitalizovali na dětské neurologii. Během 4 dnů se její stav tak zhoršil, že bylo nutné ji přeložit na JIP. Problém byl v tom, že mně nechtěli nechat s ní, návštěva 15 minut a dost. Milenka ještě nikdy do té doby nebyla sama bez někoho blízkého. Odjela jsem domů na jeden den a dvě noci, tenkrát jsem si myslela, že nejhorší v mém životě, ale přišly ještě horší.

Příspěvek do diskuse z 27.11. Ahoj věřilky, moc vám všem děkuji za modlitby a zájem, hodně mně pomáhá a myslím to zcela upřímně. Bohužel zatím nemám žádné potěšující zprávy, připadám si jak v hrozném snu, když jsem se byla ještě naposled podívat na malou, bylo to strašné, naříkala, volala mně, ale nedokázala jsem ji utěšit, asi měla velké bolesti, říkali, že jí něco píchnou na utišení, tak snad už tolik netrpí. Zatím stále neví, co to je, ani ten zánět není zatím zcela potvrzený, prý jí budou znovu dělat mag. rezonanci, prý jestli tam přece jen není nějaký nádor, který před tím neviděli, také ji znovu budou zítra dělat tu lumbálku, prý pro kontrolu, jestli se stav nezměnil. Také nám říkali, že ten stav se mohl vyvíjet již dlouhou dobu, prý je malá opožděná, že začala chodit až v 15 měsících a že zatím spojuje maximálně dvě slova apod. Jako když ji vidí teď, tak se nedivím, že jim připadá opožděná, není schopna na ně vůbec reagovat, jen pláče a křičí dobý dobý a mami mami, dobrý říká proto, aby ji už nechali, že už je to dobrý. Ach holky, je mi tak těžko, kdesi hluboko v srdci zůstává víra a naděje, Pána se rozhodně držím, ale momentálně nejsem schopna nemít strach a být klidná a netrápit se, moc se trápím.

Příspěvek do diskuse z 28.11.

Ahoj, čtu si vaše příspěvky a jsem za vás moc vděčná.Včera jsem samozřejmě nemohla usnout a tak jsem vedla vážný rozhovor s Pánem a nebyl zrovna bez výčitek a vylévání strachu a úzkosti, prosila jsem, aby mi to nedělal, aby mi malou nechal a uzdravil, ale cítila jsem, že bych měla dodat "ne má, ale tvá vůle se staň", ale prostě jsem to nedokázala upřímně říct, nakonec jsme skončili aspoň s tím, že věřím, že ji Pán má v rukou a že Jeho záměry s ní jsou dobré. Přicházejí mi myšlenky na Marii matku Ježíšovu, jsem si jistá, že ona mi teď opravdu velmi rozumí, kéž bych měla její víru až do konce.

Nemůžu to vyhnat z hlavy ani na chvíli, potřebuji to někomu říkat, abych se nezbláznila, tak to píšu vám.

Nevím, co bylo správné udělat, mám strach, že mi malá podvědomě nikdy neodpustí, že jsem ji tam nechala uprostřed cizích lidí, kteří jí jen ubližují, ona samozřejmě není schopná pochopit, že se jí snaží pomoc. Na druhé straně mi šlo hlavou, že zdraví a život mojí holčičky je v rukou těch lidí a že v péči o ní mohou být ovlivněni aspoň podvědomě tím, že tohle je dítě těch potížistů, kteří se tady pořád něčeho domáhali, nevím, ta sestra co tam byla mi nepřišla laskavá a soucitná, to už tak nějak vycítíte, já vím, že na takovém pracovišti musí být trochu otrlejší, ale stejně, chtěla bych, aby byla co nejjemnější a nejlaskavější, aby jí na mojí holčičce aspoň trochu záleželo, ale to bych chtěla asi moc, už aby ji odtud pustili, až ji přeřadí na oddělení, budu moc být zase s ní, aspoň mi to slíbili.

Ještě jsem chtěla dodat, že mně to přišlo také mimo tvrdit, že malá je opožděná, jiná lékařka mi předtím říkala, že chození v 15 m je ještě stále v normě a to mluvení, no určitě jsou děti, které mluví víc a lépe, ale i méně a hůř a přitom až jim bude 6 let, tak už se ani nepozná, které začalo mluvit dřív a které později. A nepřijde mi případné to spojovat s dnešním stavem Milenky, vždyť ona teď nedokáže ani sedět jako malé miminko a předtím běhala po zahrádce jako fík, na procházky jsme chodily bez kočárku, v knížce pojmenovala skoro všechna zvířátka a v podstatě dělala i kratičké věty jako "babi jede" nebo "zajícek hají chrr pší, chrr pší" apod.

Tak jsme tam volali, pořád nevíme nic určitého, ale že by příčinou byl zánět se zdá čím dál tím víc nepravděpodobné, v novém náběru mozkomíšního moku sice bylo více jakýchsi buněčných částí, ale zase ne tak, aby to bylo jednoznačné. Zato prý znovu prohlíželi tu magnet. rezonanci a nějaké změny prý jsou patrné na míše v oblasti krční páteře, neřekli to naplno, ale naznačili, že by mohlo jít o nádor, který tlačí na mozeček a tím způsobuje všechny ty potíže, které se u Milenky projevují. Ovšem další mag. rez. budou dělat do deseti dnů, to je strašně dlouhá doba!, jestli malá bude muset zůstat na jip po celou tu dobu, neví, ale i ta dr. přiznala, že vidí, že strašně potřebuje maminku. Ještě ji zavedli centrální katetr, protože si to z těch nožiček a ručiček strhává, nic nejí ani nepije, vše dostává jen nitrožilně. Zase jsme dostali drobnou výtku, že je malá hrozně hubená a slabá, ale ona takhle zhubla během pár posledních dnů, co má tohle trápení.

Dochází mi psychické síly, zase nejistota a takové strašné podezření

Jak zoufalé pro Milenku byly ty dvě noci a jeden nekonečný den jsme poznali, když jsme za ní přijeli s manželem a slyšeli jsme ji zdálky plakat, sestra řekla, že pokud únavou nebo vlivem léků neusne, pláče tak stále. Celou dobu odmítala jídlo i pití, zavedli jí centrální katetr. Jakmile nás uviděla, projevila i přes svou slabost nadšenou radost, dokonce se najedla a napila. Poprvé během našeho 19 letého manželství jsem viděla Petra tak moc plakat, když ji tam viděl. Snažili jsme se přesvědčit personál, že mě malá potřebuje, ale byli neoblomní. Nakonec jsme pod různými záminkami protahovali návštěvu tak dlouho, až nás přeložili na standardní oddělení, že už malá vypadá lépe. Byly jsme spolu ještě 14 dní v Plzni, po určitou dobu se zdálo, že se to nehorší. Absolvovala dvě další lumbální punkce, ale stále nebylo jasné, co vlastně zánět v mozku způsobuje. Léčba probíhala víceméně na slepo. Chodit už malá nikdy nezačala, jen sedět, ale v sedu se zoufale třásla. Přesto si moc ráda malovala. Aspoň jsem mohla být s ní, krmit a povídat, ale nejvíc chovat, vždy si opřela hlavičku takovým zvláštním bezvládným způsobem, (myslím, že měla nepříjemné závratě a často se jí zvedal žaludek) a já jsem jí zpívala Tichou noc (však víte, bylo před Vánoci),zpívala jsem o Boží lásce, která jediná bdí, a malá vždy krásně usnula. V noci se hodně budila, musela spát se mnou v posteli a pořád kontrolovala, jestli jsem s ní, ještě nyní mi v uších zní její " mami, pití, pití", vypila litr tekutin za noc.

Vzhledem k tomu, že v náběrech moku nebyly 3x po sobě prokázány protilátky proti herpes virům, byl jí vysazen lék herpesin, již druhý den po té jsem na malé pozorovala zhoršení, byla to ale sobota a sloužící lékař nechtěl do léčby zasahovat a tak se čekalo až na pondělí. Jenže už v neděli večer dostala malá epileptické záchvaty trochu netypické, protože byla při vědomí, neobratně komunikovala, ale oči se jí rozjížděly každé jinam nebo naopak několik dlouhých minut hleděla do jedné strany a nemohla je odvrátit. Při tom obvykle úzkostně kňourala, nevěděla, co se to s ní děje.V pondělí jsem to vše nahlásila při vizitě, ovšem trvalo ještě celé dva dny než se rozhodlo o další akci a tou byl převoz do Motola.

V Motole byla opět na JIP, tam je ale možné, aby přes den byly matky s dětmi, jen na noc jsem musela na ubytovnu. Jenže právě první noc ukázala, že to bude problém, neboť ji malá celou proplakala. Druhou noc mi sestra tajně dala večer k postýlce křeslo a tak jsem strávila noc na křesle s malou v náručí. Bylo to silně nepohodlné, ale díky Bohu za tuto možnost, vždyť mi Milenka za 4 dny zemřela. V Praze ji hned vrátili ta virostatika, ale už bylo pozdě. Nastala nejhorší noční můra mého života. Sledovala jsem, jak Milenka umírá a nemohla jsem nic dělat, pořád jsem nesmyslně doufala, že to snad ještě není tak zlé, ten poslední den, kdy jsem ještě mohla být s ní na JIP a kdy se mi před očima kroutila v křečích, jsem ji ani nemohla pochovat, protože ji dělali lumbální punkci a to se pak nesmí chovat, musí ležet na rovném. Nastal u ní epileptický status. Celý den jsem nad ní zoufale stála, telefonovala domů a kamarádkám, abych se nezbláznila. Pořád jsem čekala, kdy se z těch záchvatů probere a já jí budu moc dát aspoň napít, ale už se neprobrala, večer řekli, že ztrácí vědomí a musí na ARO.Tam už mně s ní nepustili, zaváděli jí sondu na měření nitrolebečního tlaku a silně ji utlumili sedativy, aby zvládli ten status. Řekli, že se mám přijít podívat druhý den ráno. Milenka tam ležela s oholenou hlavičkou, spoustou nejrůznějších hadiček z těla, vypadala klidně, šeptala jsem jí, že ji miluji, že se uzdraví, že je Pán Bůh s ní. Pak jsem šla čekat na manžela, který měl po obědě přijet. Díky dvěma přítelkyním, které mě přišly navštívit a zůstaly se mnou až do jeho příjezdu, jsem to zvládala. Horší bylo, když nám lékař na ARU oznámil, že Milenka je v hlubokém bezvědomí a situace je víc než vážná. Byla jsem tak zničená úzkostí a vysílením, že jsem se nedovedla rozhodnout, zda mám zůstat nebo odjet. Manžel mě nakonec odvezl domů. Ještě večer jsem volala na ARO a přišla další hrozná zpráva, zanícený mozek začal otékat a tlak v hlavičce je silně nad normu.

V neděli ráno, když jsem se probouzela, jsem měla pocit, jakoby ke mně mluvila Milenka, říkala: "Mami, já jsem tady." Odpověděla jsem jí: " Vrať se holčičko, ať se můžeš uzdravit." Ale odpověď zněla: " Mami, to tělo už se nedá používat." Nevím, co to bylo, ale věřím, že se Milenka přišla rozloučit. Když jsem dopoledne volala na ARO, lékař mi oznámil, že u Milenky nastala smrt mozku. Moje holčička zemřela, myslela jsem, že se zadusím, všechno se ve mně svíralo, ta bolest byla a stále je nesnesitelná.

Další vyprávění už může být dokončeno z mých příspěvků věřilkám, které jsem napsala po Milenčině smrti.

Ani nevím, kde začít. Ráda bych vám popsala aspoň část toho, co jsem v poslední době zažila a přijala. Asi si vzpomenete, jak jsem po smrti Milenky psala, že necítím Boží blízkost, že prosím o útěchu, ale ta nepřichází, jakoby Pán ještě pokračoval v té těžké zkoušce, která na mě přišla. Dá se říct, že jsem se cítila spíš stále hůř, osamělá, uzavřená v trýznivé bolesti, že jsem o Milenku přišla, že i když vím, že je v nebi, zdála se mi daleká a nedostupná, v podstatě jakoby už nebyla. Nenacházela jsem žádnou útěchu ve vědomí, že je v nebi.

Ještě toto pondělí jsem to tak cítila, ale v úterý dopoledne nastala změna. Pán se mě dotkl a promluvil k mému srdci, že Milenka došla Domů, do toho pravého domova, o kterém sníme, který je naším cílem, ke kterému se usilujeme dostat, do toho domova, ke kterému jsem se i já tolikrát s nadějí upínala a doufala, že v něm aspoň z části už nyní přebývám. Tolikrát jsem v minulosti prosila, abych více hleděla k tomu, co je nahoře na nebi, než k tomu, co je dole na zemi. A nyní mi Pán ukázal, že jsem obdržela velikou milost, kvůli které však, abych ji vůbec dokázala přijmout, musím procházet touto velikou bolestí, neboť bolest proměňuje. Tou milostí je skutečnost, že část mého srdce je nyní už opravdu v nebi, protože je tam moje milované dítě, můj poklad, jak říká Pán Ježíš, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

Věřilky, pláču, znovu se mi vše vrací, připadám si, jakoby mi kdosi odstřihl život, jako bych se najednou ocitla v životě někoho jiného. Milenka byla tak součástí mého života, pořád ještě je tak těžké přijmout, že tu není. I v té nemocnici byla jsem pro ní, žila jsem pro to, abych byla s ní, aby nebyla sama, abych se o ní postarala, všechno jsem přizpůsobila tomu boji o ní. A pak to tak rychle skončilo, bylo to jak hrozný sen, pořád horší a horší zprávy až k té nejhorší. A konec, prostě konec, poslední objetí chladného tělíčka a pak už jen za sklem sledovat, jak ji celou i s hlavičkou balí do prostěradla a odejít, nechat ji tam jen tak ležet. Brzy už nám přijde urnička s popelem. Toužím po tom, něco od vás slyšet, jakoby ta slova mohla nějak zmírnit bolest, ale také dobře vím, že už není co, že už bylo snad všechno řečeno. Píšu o tom proto, že si tak aspoň trochu svojí holčičku zpřítomňuji, protože i když věřím, že je v nebi, nemám s ní nyní žádný kontakt, žádný ani letmý dotyk, jen ty vzpomínky, jen ty fotky, přesto, že jsou bolestné, prohlížím si nejvíc ty z nemocnice, tak si ji pamatuji nejlépe, taková byla, když mně opouštěla. Manžel je podrážděný a zlobí se na mě, myslím, že vycítil tu mojí neschopnost dávat lásku, říká, že má pocit, že jsem někde daleko, jakoby nás něco strašně rozdělovalo, rozděluje nás bolest. Dřív jsem si myslela, že společná bolest může vztah posílit, ale není to pravda, bolest rozděluje. Někdy se na Petra dívám, že on má pocit, jako bych mu něco vyčítala. Ale já jen zcela nesmyslně toužím po tom, aby něco udělal, aby mi nebylo tak strašně, ale při tom nedokážu nic takového přijmout, jedině návrat Milenky, to jediné by pomohlo, ale to on mi dát nemůže. Chci Bohu důvěřovat, ale někdy nemám sílu žít. Rozumíte, já se už na Boha nezlobím, neptám se proč, věřím, že On to ví nejlépe, ale prostě nemám sílu žít dál. To, co napíšu, bude znít hrozně, ale pro mně není to, že mám další děti, útěchou, spíš někdy až břemenem, protože vím, že kvůli nim tady musím zůstat a musím fungovat, ale ta síla k žití mi někdy chybí, nejraději bych odešla za Milenkou. Zlobím se na sebe za své sobectví, podstatě vím, že i Petr má pravdu, ale nedokážu s tím nic dělat, nechci být silná, už ne, jakoby mně opustil ten zdroj uvnitř, ze kterého jsem dřív čerpala. Bůh mi poskytl útěchu, ale potřebuji, aby mně znovu naplnil. Můj další život je pro mně zatím něco, z čeho se mi dělá špatně. I ten nápad s miminkem mi Petr zavrhl, ale asi má pravdu, upínám se k tomu, jako k jediné naději na štěstí, ale možná to ani není moje cesta. Nechce se mi dál žít, nebojte se, nechci páchat sebevraždu, jen se zatím odvracím od všeho, co mně čeká bez Milenky.

Jedna kamarádka katolička řekla, že v den Milenčina pohřbu se slavil svátek prvních mučedníků, těch betlémských dětí, zabitých Herodem. Že jsou považovány za mučedníky i přesto, že si svůj úděl nevybraly a že svůj život položily za Pána nevědomě. Přemýšlela jsem nad tím a Věřím, že jsem od Boha přijala něco, co mi pomáhá se vyrovnat s tím trápením, které Milenka musela v posledních dnech svého života prožít. Ukázal mi, že i takto malé děti mohou nést velmi těžký kříž a svým utrpením doplňovat to, co zbývá do míry utrpení Kristových.(Ko 1,24)

Pán mi řekl, že Milenka ke konci svého života nesla těžký kříž a donesla ho až k Božímu trůnu, kde Bůh stírá slzy a trápení proměňuje v hojnou odměnu. Její trápení bylo i součástí mého vlastního kříže, kéž mi Bůh dá milost, abych i já své trápení dokázala obětovat pro něj.

Když se mi nyní připomene něco z těch těžkých věcí, které jsme spolu prožily, říkám si, to také bylo součástí našeho kříže, kterým jsme byly povolány následovat Krista a tato myšlenka mi přináší úlevu, protože věřím, že Bůh to nenechá bez odměny a Milenka už tuto odměnu obdržela. Co nyní píšu mi připomnělo, jak mě Pán někdy v létě vyučoval o následování Krista. Že to znamená zapřít sám sebe a opustit své byť i oprávněné nároky vůči ostatním. Teď si uvědomuji, že se u toho nezastavil a učil mě, že to znamená opustit i své nároky vůči Bohu. Ukazoval mi Krista v getsemanské zahradě a na kříži, jak do konce důvěřoval Otci, i když mu Otec bral všechno včetně života a své blízkosti. "Bože můj, proč si mě opustil, " volal Pán na kříži. A přesto nakonec odevzdal svého ducha do rukou Otcových. Vzpomínám si, jak jsem byla nadšená, že mi Bůh ukazuje takové hluboké věci a právě tehdy jsem zároveň dostala strach, že mě nejspíš Pán připravuje na něco moc těžkého. Následovat Krista tedy může znamenat také trpět, nést svůj kříž, snášet trápení, které jsme si nevybrali a přitom až do konce důvěřovat Bohu.

Chci vám napsat ještě jednu pro mně strašně silnou a důležitou věc. Jestli jste si poslechly ten pořad o smrti dítěte, tak musím říct, že skoro všechno, co Kája říkal, se mi líbilo, zvláště ta pasáž o tom, jak musel držet svého malého synka, když mu šili tvář. Jen s jednou věcí nemohu souhlasit, už jsem se s podobným názorem setkala i jinde. Kája říkal, že tyto zlé věci jako je smrt dítěte jsou spíše nespravedlnosti života než Boží zásahy. Ani já netvrdím, že to Milence Pán způsobil, ale jsem přesvědčená, že nelze jedním dechem mluvit o Boží všemohoucnosti a vševědoucnosti a přitom říkat, že to jsou jen nespravedlnosti života. Pán mohl přece zabránit tomu, aby se malá vůbec nakazila a nebo ji mohl uzdravit nebo třeba i vzkřísit, tu moc přece má, ale neudělal to. Věděl o tom, než to vůbec začalo, ale nezasáhl, jen mně na to tolik připravoval.Musím říct, že to vnímám jako velikou milost, měla jsem díky tomu zodpovězené otázky, které se potom nutně vynořují a jen díky tomu jsem, i když se jinak cítím hrozně, neprožila aspoň zatím žádnou krizi víry.

Proč to neudělal, proč nezasáhl? Před pár dny jsem dostala odpověď. Nedávno mi bylo hrozně těžko, zoufale jsem plakala a najednou jsem úplně fyzicky cítila, jak Bůh drží mou ztrápenou hlavu ve svých dlaních a také pláče a moc trpí. Připomněl mi mé pocity viny, o kterých jsem vám psala, že jsem možná mohla zabránit, aby se Milenka nakazila a říkal mi, že ho strašně bolí, když mně vidí takto ztrápenou a nešťastnou a přitom tomu On mohl opravdu zabránit, aby se malá vůbec nakazila a nebo ji mohl uzdravit, ale neudělal to, díval se na naše trápení a nesl nás a trpěl s námi, ale nezasáhl, protože někde pro mně příliš daleko, kam zatím nedohlédnu, je veliké dobro, nádherná odměna, která vzejde z našeho trápení a kterou na rozdíl od nás Pán Bůh vidí. To dobro, které z toho pro nás vzejde, bude větší než to trápení, které nyní musíme prožívat, možná bychom ho bez této těžké zkoušky ani nebyli schopni přijmout. Pánu je strašně smutno z mého smutku, mohl tomu zabránit, ale jako Kája psal, že musel držet toho malého, když mu způsobovali velkou bolest při šití roztržené tváře a ani mu nemohl vysvětlit, proč ho nechává takto trpět, protože malý by to nebyl schopný pochopit, jen ho držel a trpěl s ním, tak stejně držel Pán Bůh mně a Milenku a nemohl, stále nemůže mi vysvětlit proč, zatím bych nebyla schopná to pochopit, a tak se trápí a trpí se mnou pro to, co má z toho trápení vzejít.

A tak zbývá věřit Bohu jako Maria, když viděla Ježíše na kříži trpět,( také jsem se dívala, jak se moje holčička svíjí v křečích), když držela jeho mrtvé tělo v náručí,( také jsem svírala v náručí studené mrtvé tělo svojí holčičky), tehdy Maria ještě nic nevěděla o slavném vzkříšení, musela jen věřit Bohu až do konce. Ani my ještě nevidíme to dobro, které přijde, zatím pořád pláčeme u zavřeného hrobu a v srdci máme zoufalství, ale já chci věřit, že Bůh je dobrý i přesto, co se mi stalo, i přesto že to nyní vypadá tak nesmyslně, Bůh tomu dá smysl.

Na závěr už jen napíšu, že bolest zůstává, je pořád hrozná, ale Bůh pomalu vlévá naději, že Milenka je už Doma a dotýká se nejen nebe, dotýká se Boha. I já jsem se dotkla Boha, jsou chvíle, jakoby se v mém srdci otevřelo nebe a nedokážu to popsat, ale jako bych se směla dotknout Boha.Je to tak silné, opravdu jsem cítila, že tohle je Domov. Nějak jsem cítila, že tam jsou všechny odpovědi, tam je smysl a cíl. Začínám chápat, že kdyby nebylo té bolesti, tak bych tohle nedokázala prožít, musím říct, že mně Pán nyní navštěvuje naprosto zvláštním způsobem. Ale také musím přiznat, že kdybych měla možnost volby, chtěla bych, aby se to nestalo a Milenka byla se mnou zdravá. Možná pro nevěřící je to trochu silná káva a předtím bych si tohle nikdy netroufla napsat, ale má bolest je tak silná a mé prožitky tak opravdové, že nyní jsem napsala vše tak, jak to prožívám a cítím.

Názory k článku (326 názorů)
Mili okounek 21.2.2007 9:26
*Re: Mili Vendy + 2 21.2.2007 9:48
**Boží vůle...?? Hana ,dva dospělé syny 22.2.2007 4:36
*Re: Mili Jana + 3 děti 21.2.2007 10:52
*Re: Mili Hanka 2 děti 21.2.2007 10:55
*Re: Mili Šipka 21.2.2007 19:17
*traumata...i z nemocnice Adéla Boučková, tři děti 22.2.2007 11:6
**Re: co to je za jednání? Leona 27.2.2007 21:2
*traumata...i z nemocnice Adéla Boučková, tři děti 22.2.2007 11:6
*Re: Mili sněženka 1 22.2.2007 16:28
**Re: Mili Mili+5 22.2.2007 17:40
***Re: Mili sněženka 1 22.2.2007 22:42
Mili Sarka, Lenka 1 rok 21.2.2007 9:43
*Jsi velmi statečná LENKA, Alešek, Lucinka 16.3.2007 17:31
nenacházím slova..... kotako 21.2.2007 9:45
*Re: nenacházím slova..... Kristain 21.2.2007 13:15
**Re: nenacházím slova..... Petra 25.2.2007 23:7
**Re: nenacházím slova..... Petra 25.2.2007 23:7
**Re: nenacházím slova..... Petra 25.2.2007 23:9
Milenka Kočanská 21.2.2007 9:50
*Re: Milenka Žabi 21.2.2007 9:57
hmmm Albeka 21.2.2007 9:54
*Re: hmmm Mili+5 21.2.2007 10:12
**Re: hmmm Albeka 21.2.2007 11:27
***Re: hmmm Kahlan+4 21.2.2007 11:39
****Re: hmmm Albeka 21.2.2007 12:25
*****Re: hmmm Kahlan+4 21.2.2007 12:53
******Re: hmmm Míša, Junior *97, Beruška*2006 21.2.2007 18:52
*******Re: hmmm usta, dcera 1,5 roku 21.2.2007 20:28
*******Re: hmmm Hana ,dva dospělé syny 22.2.2007 5:7
*****Re: hmmm Koník. 24.2.2007 15:6
*****Re: hmmm Kučerka 24.2.2007 16:38
***Re: hmmm Dana 21.2.2007 21:40
****Re: hmmm zuzkasim 21.2.2007 22:18
*****Re: hmmm Dana 21.2.2007 23:41
****Re: hmmm - alespoň malá obrana l... Markéta 23.2.2007 18:50
*****Re: hmmm - alespoň malá obrana... Dana 24.2.2007 15:35
**Re: hmmm lenka 21.2.2007 23:44
Tenhle příběh může zachránit jiné JankaP 21.2.2007 10:12
*Re: Tenhle příběh může zachránit jiné Mili+5 21.2.2007 10:15
*Re: Tenhle příběh může zachránit jiné ...neviditelná... 21.2.2007 11:8
Mili Jitka+2kluci 21.2.2007 10:14
*Re: Mili Ela 21.2.2007 10:28
**Re: Mili Lassie 21.2.2007 10:34
Mili Aja 21.2.2007 10:34
Mili Aja, syn 8m 21.2.2007 10:34
Milenka Verča 4 ratolesti 21.2.2007 10:42
*Re: Milenka Mili+5 21.2.2007 12:31
**Re: Milenka Mili+5 21.2.2007 12:34
**Re: Milenka Fontanela 21.2.2007 13:25
***Re: Milenka Karin80 21.2.2007 16:56
****Re: Milenka Dana 21.2.2007 19:59
*****Re: Milenka Kudla2 21.2.2007 20:32
Mili Oggová 21.2.2007 10:45
Mili, děkujeme.. Luciex 21.2.2007 10:52
to je tak strašné!!! Damila 21.2.2007 10:59
Mili Evka a drobek 21.2.2007 11:42
milá Mili vladka 21.2.2007 11:43
*Re: milá Mili Lavanda 21.2.2007 11:47
*Re: milá Mili Amila 21.2.2007 12:15
*Re: milá Mili Mili+5 21.2.2007 12:23
Doplnění Mili+5 21.2.2007 12:18
*Re: Doplnění Jitka+2kluci 21.2.2007 13:11
**Re: Doplnění Mili+5 21.2.2007 13:34
***Re: Doplnění jak 21.2.2007 15:13
**Re: Doplnění Vendy+2 21.2.2007 13:52
*Re: Doplnění Monika. 21.2.2007 14:19
*Re: Doplnění falmarka 21.2.2007 22:21
*Re: Doplnění Čarodějka... 21.2.2007 23:6
*Dotaz na Mili Aja, syn 8m 22.2.2007 13:29
**Re: Dotaz na Mili Mili+5 22.2.2007 13:38
***Re: Dotaz na Mili Lavanda 22.2.2007 13:49
**Re: Dotaz na Mili Lavanda 22.2.2007 13:45
***nestovice doula nika 27.2.2007 9:41
pro Mili a celou její rodinu.... Lucka, ročník 73 21.2.2007 12:35
Pomoc při virových infekcích Čarodka 21.2.2007 12:37
*Někteří lidé mají hroší kůži Lassie 21.2.2007 12:54
*S despektem Jahůdka, tři děti 21.2.2007 22:0
**Re: S despektem nebo se smírem? Iveta 22.2.2007 7:41
***Re: S despektem nebo se smírem? Líza 22.2.2007 7:45
****Re: S despektem nebo se smírem? Iveta 22.2.2007 7:50
*****Re: S despektem nebo se smírem... oddTom, Matěj04 Ignác06 Líza08 22.2.2007 23:5
Milá Mili... Elleonor 21.2.2007 12:43
moc smutné - pozor na meningitidu! Iva, Viki (8/05) 21.2.2007 13:20
*Re: moc smutné - pozor na meningitidu! nada 21.2.2007 14:17
**Re: moc smutné - pozor na meningitid... Iva, Viki (8/05) 21.2.2007 14:32
***Milenka Lucka, syn 4 měsíce 21.2.2007 21:36
Milá Mili LIM,chlapeček v nebi 21.2.2007 13:32
Milá Mili LIM,chlapeček v nebi 21.2.2007 13:33
asi mě ukamenujete Agnes (1,5 dítěte) 21.2.2007 13:45
*Asi je to trochu jinak Lucka,2děti 21.2.2007 14:6
*věřím 10.5Libik12 21.2.2007 14:46
*Re: asi mě ukamenujete delfina7 21.2.2007 14:58
**Re: asi mě ukamenujete Lassie 21.2.2007 15:31
***Re: asi mě ukamenujete Karin80 21.2.2007 17:2
**To jsem tu ještě nečetla Rosina 22.2.2007 22:22
**Re: asi mě ukamenujete LobaD 26.2.2007 9:49
*Re: asi mě ukamenujete Kamila 21.2.2007 16:11
**Re: asi mě ukamenujete Insula 21.2.2007 16:26
**Re: asi mě ukamenujete Lucie 22.2.2007 12:46
***Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 13:6
****Re: asi mě ukamenujete Insula 22.2.2007 16:7
*****Re: asi mě ukamenujete Mili+5 22.2.2007 16:12
******Re: asi mě ukamenujete Insula 22.2.2007 16:17
******Re: asi mě ukamenujete Insula 22.2.2007 16:30
****Re: asi mě ukamenujete Vanda 22.2.2007 18:29
*****Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 18:48
******Re: asi mě ukamenujete Vanda 22.2.2007 20:12
*******Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 22:59
********Re: asi mě ukamenujete Vanda 23.2.2007 9:22
*********Pro Vandu Sona 10.3.2007 14:36
*****Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 18:48
*****Re: asi mě ukamenujete Insula 22.2.2007 22:53
*****Re: asi mě ukamenujete....Bůh ... Lionka 26.2.2007 15:23
****Re: asi mě ukamenujete *Hany 22.2.2007 19:8
*****Re: asi mě ukamenujete *Hany 22.2.2007 19:15
*****Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 20:13
******Drahá Mili .... Briel + Maruška 06/2006 23.2.2007 22:13
*****Re: asi mě ukamenujete 10.5Libik12 22.2.2007 21:16
*Re: asi mě ukamenujete Míša 21.2.2007 20:35
*Re: asi mě ukamenujete Kocicka 24.2.2007 1:3
**Re: asi mě ukamenujete m. 24.2.2007 7:50
***Re: asi mě ukamenujete Kocicka 24.2.2007 8:28
****Re: Pokud se clovek modli ve vir... m. 24.2.2007 12:2
*****Pokud se clovek modli ve vire ... Kocicka 24.2.2007 21:44
******Re: Kocicko jsi pomýlená , p... m. 25.2.2007 8:1
*******Re: Kocicko jsi pomýlená ,... Kocicka 28.2.2007 21:19
********Re: Kocicko jsi nadšená,... Mili+5 1.3.2007 14:25
*********Kéž Vás celou rodinu P... Sona 10.3.2007 14:54
**********Re: Kéž Vás celou ro... Mili+5 12.3.2007 11:4
*********Re: Kocicko jsi nadšen... Kocicka 10.3.2007 15:48
**********Re: Kocicko jsi nadš... Mili+5 12.3.2007 10:57
***********Re: Kocicko jsi na... Kocicka 14.3.2007 19:3
************Re: Kocicko jsi ... Ráchel, 3 děti, 1 Doma 16.3.2007 17:7
*************Re: Kocicko js... Mili+5 16.3.2007 20:42
**************Re: Kocicko ... Ráchel, 3 děti, 1 Doma 18.3.2007 20:6
Amen Lenka,Nella 21.2.2007 13:58
Mili Kačabka01 21.2.2007 13:59
*dodatek Kačabka01 21.2.2007 14:11
**Re: dodatek LIM,chlapeček v nebi 21.2.2007 14:17
***Re: dodatek Kačabka01 21.2.2007 14:30
****Re: dodatek LIM,chlapeček v nebi 21.2.2007 14:41
*Re: Mili IvanaJ 21.2.2007 14:51
*Re: Mili Alice + holčička 1,5 roku 21.2.2007 15:43
**Herpes Klenoflejn+4 22.2.2007 2:30
OBDIV caira (Vojta1/03,Mates11/04) 21.2.2007 14:57
Milenka Katka, tři děti a jeden andělíček 21.2.2007 14:58
*Re: Milenka Lilith 21.2.2007 16:4
Víra Iva,dcera Ráchel 21.2.2007 15:8
Nebojte se Lenka, 4 děti 21.2.2007 15:14
*Re: Nebojte se Pawlí 21.2.2007 16:14
Mili Líza 21.2.2007 15:52
Plné bolesti, plné naděje... Karin80 21.2.2007 16:44
*Re: Plné bolesti, plné naděje... Kamila 21.2.2007 17:33
**Re: Plné bolesti, plné naděje... Karin80 22.2.2007 10:50
Milá Mili Lucie, 2 holčičky 21.2.2007 16:58
deníček Agáta 21.2.2007 17:10
nejen děti Delete 21.2.2007 17:34
*Re: nejen děti Dana 21.2.2007 21:17
*o přístupu Lucka,2děti 21.2.2007 23:32
**Re: o přístupu Dana 21.2.2007 23:53
***Re: o přístupu Lucka,2děti 22.2.2007 8:51
****Doplnění Lucka,2děti 22.2.2007 9:8
****Re: o přístupu Dana 22.2.2007 22:34
**to neni pristup, to je HOROR!!! martina 22.2.2007 21:8
***Re: to neni pristup, to je HOROR!!... petrush 22.2.2007 21:29
***Re: to neni pristup, to je HOROR!!... Žanda + dvě 22.2.2007 23:4
*Re: nejen děti Kimmy, 2 deti 22.2.2007 6:58
Pro Agnes a ostatní-kamenovat opravdu ne... Mili+5 21.2.2007 18:2
*Re: Pro Agnes a ostatní-kamenovat opra... Lavanda 21.2.2007 18:35
*Re: Pro Agnes a ostatní-kamenovat opra... Dana 21.2.2007 21:22
Milenčiny fotky Mili+5 21.2.2007 18:36
*Re: Milenčiny fotky Mili+5 21.2.2007 18:40
*Re: Milenčiny fotky Agnes (1,5 dítěte) 21.2.2007 20:23
smutek krupima-2 děti 21.2.2007 18:55
Je mi to moc líto Elis, dva kluci 21.2.2007 19:5
*Re: Je mi to moc líto Anna,3 děti 21.2.2007 21:14
pláču s Vámi Eva, dvě děti 21.2.2007 19:29
Děkuji Chipsa@Eliška (8.12.07) 21.2.2007 20:36
A co tatínek? Majka + 2x2 21.2.2007 20:49
*nevím... Dáša a maruška (2005) 21.2.2007 21:22
... Evuna+Matýs+Juliška 21.2.2007 21:43
Boze, proc? olenka,3deti 21.2.2007 21:43
věřit/nevěřit luc 21.2.2007 21:58
*Brečím tu a nevím, co bych k tomu měla... LETICE 21.2.2007 22:25
*Re: věřit/nevěřit ilana 25.2.2007 18:14
Děti v nemocnici zuzkasim 21.2.2007 22:11
*Stejný příběh s opačným koncem... Žanda + dvě 21.2.2007 22:45
**Re: Stejný příběh s opačným koncem..... Dagmara 22.2.2007 1:16
***Re: Stejný příběh s opačným koncem... Mili+5 22.2.2007 9:53
**Re: Stejný příběh s opačným koncem..... laik 23.2.2007 1:4
Je to smutné Jahůdka, tři děti 21.2.2007 22:14
Milenka sluníčko 21.2.2007 22:29
Mili Jana + Michaelka 1.8.05 21.2.2007 22:41
*Re: Mili Aneka_ 21.2.2007 23:31
Perte se! kokosáci 22.2.2007 1:25
*Re: Perte se! Lucka,2děti 22.2.2007 9:19
Mili Petra 22.2.2007 8:6
*Re: Mili azul 22.2.2007 9:32
Je to velmi smutné... Haninabe 22.2.2007 9:21
*Re: Je to velmi smutné... Mili+5 22.2.2007 14:15
**Re: Je to velmi smutné... Aja, syn 8m 23.2.2007 11:23
O přístupu Mili+5 22.2.2007 10:0
*Re: O přístupu Lucka,2děti 22.2.2007 10:35
**Re: O přístupu Hanka 22.2.2007 16:40
***Re: O přístupu Lucka,2děti 22.2.2007 17:53
*Re: O přístupu azul 22.2.2007 11:1
*Re: O přístupu vladka 22.2.2007 17:45
smutek Lenka (Matysek 6 let, v 9 mesici) 22.2.2007 10:6
Milá Mili Anouk 22.2.2007 10:12
Bůh je s Tebou Ráchel, 3 děti, 1 Doma 22.2.2007 10:13
www.anjeliky.sk Hanka a 4 rošťáci 22.2.2007 10:36
Milá Mili Hančinka 22.2.2007 12:31
Pro Budilku, Mili+5 22.2.2007 13:56
*Re: Pro Budilku, Lavanda 22.2.2007 14:35
*Re: Nechápu Boží "spravedlnost&qu... Peťka, Anetka a Markétka 22.2.2007 14:43
Boží záměry nechápu Peťka, Anetka a Markétka 22.2.2007 14:39
*Re: Boží záměry nechápu Karolina, dva certci 22.2.2007 22:28
...je mi to moc líto... Xenuška 22.2.2007 15:0
*Re: ...je mi to moc líto... Damila 22.2.2007 15:18
**Re: ...je mi to moc líto... Xenuška 22.2.2007 16:23
Výzva pro mateřská hnutí Hanka, syn 18 měsíců 22.2.2007 15:42
*Re: Výzva pro mateřská hnutí Lavanda 22.2.2007 15:45
**Ještě pro Mili Osminka 22.2.2007 17:43
*Milé maminky ... Briel + Maruška 06/2006 25.2.2007 17:11
*Milé maminky ... Briel + Maruška 06/2006 25.2.2007 17:13
Pro Inzulu i ostatní Mili+5 22.2.2007 17:53
Soucítím.... Dašula 22.2.2007 17:53
Soucítím.... Dašula 22.2.2007 17:54
*Re: Soucítím.... Anka 23.2.2007 16:33
Bojovat pro děti... dobrotova 23.2.2007 1:21
*Re: Bojovat pro děti... Vendy a dva mrnousci 23.2.2007 14:15
Lumbalni punkce??? saskia 23.2.2007 11:9
OMYL, Tina deti 4 roky a 7 mesicu. saskia 23.2.2007 11:11
Milenka Štěpánka 23.2.2007 11:41
*Re: Milenka Kačka+holčička+bříško 23.2.2007 13:50
Snad to konečně napíšu! Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 23.2.2007 14:56
*Plačte s plačúcimi Miša, 3 malé deti 23.2.2007 22:23
Drahá Mili, Briel + Maruška 06/2006 23.2.2007 22:15
:-( Terka-Nicolka06-Vojtíšek08 24.2.2007 10:47
Zažila jsem to... Eva 24.2.2007 21:0
je to hrozné lucie, šimon 2m 24.2.2007 22:58
Milenka má dnes narizeniny Mili+5 25.2.2007 10:28
*Re: Milenka Leona 25.2.2007 17:7
*Re: Milenka má dnes narizeniny nidy 26.2.2007 1:23
Milenka má dnes narozeniny Mili+5 25.2.2007 10:29
*Re: Milenka má dnes narozeniny Briel + Maruška 06/2006 25.2.2007 15:14
**Re: Milenka má dnes narozeniny jasmin 25.2.2007 21:38
***Re: Milenka má dnes narozeniny Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 25.2.2007 22:35
:-( Alč@ 25.2.2007 11:0
Milé maminky Briel + Maruška 06/2006 25.2.2007 17:19
*Re: Milé maminky-souhlasím Eva 25.2.2007 17:33
Omlouvám se Briel + Maruška 06/2006 25.2.2007 17:21
Cítím, že je s Milenkou vše v pořádku katka 25.2.2007 20:7
Cítím, že je s Milenkou vše v pořádku katka 25.2.2007 20:9
Cítím, že je s Milenkou vše v pořádku katka 25.2.2007 20:9
Objimam Te, Mili, a dekuji ... Sidi (2 synove 11/04 + 03/07) 25.2.2007 20:49
Mili, Brazilka & Romanka 11/04 25.2.2007 21:40
*Re: Mili, pro Vás terapeut 25.2.2007 22:7
**Milá přítelkyně Alžběta (3 předškoláci) 28.2.2007 23:59
***Re: Milá přítelkyně Mili+5 1.3.2007 20:58
Když nebe mlčí renai,3.mimi na cestě, 2kluci 26.2.2007 0:17
3 sourozence slovenka3 26.2.2007 10:1
*ten název tam nepatří slovenka3 26.2.2007 10:19
Díky a drž se. VítězSlávek 26.2.2007 10:59
Milenka a moje maminka majda 26.2.2007 12:19
Milenka a moje maminka majdaleenka +07+11 26.2.2007 12:29
Buďte silná Radka27 26.2.2007 13:43
Naložil toho moc? Axela 26.2.2007 14:3
rozumím Vám Šárka 26.2.2007 15:52
Díky Niki, 1syn 27.2.2007 10:44
Milá Mili, Leona 27.2.2007 12:14
Jsem s Tebou Marťa z Bru (syn 10 měsíců) 27.2.2007 16:0
Mili BellaDonna 27.2.2007 20:53
Milá Mili Dáša  27.2.2007 22:9
Setkání s anděly Petra 28.2.2007 15:13
uprimnu sustrast albertina 28.2.2007 22:45
Poděkování Mili+5 1.3.2007 12:54
*Milence Maya07 1.3.2007 17:3
**Re: Milence Mili+5 1.3.2007 18:29
***Re: Milence Maya07 2.3.2007 22:59
****Re: Milence Mili+5 3.3.2007 10:31
*****Re: Milence Antůcta+2loupežníci 3.3.2007 16:29
*****Re: Milence Maya07 4.3.2007 17:54
******Re: Milence Líza 4.3.2007 18:20
*******Re: Milence Maya07 4.3.2007 19:23
********Re: Milence Líza 4.3.2007 19:28
*********Re: Milence Maya07 4.3.2007 19:36
******Re: Milence ...neviditelná... 4.3.2007 18:54
******Re: Milence štěpánka 4.3.2007 19:28
*******Re: Milence Maya07 4.3.2007 19:32
********Re: Milence štěpánka 4.3.2007 20:35
*********Re: Milence Maya07 5.3.2007 12:50
******Re: Milence Věra. 5.3.2007 0:49
*******Re: Milence Maya07 5.3.2007 12:56
*****Re: Milence Zutop 4.3.2007 18:33
Dík za svědectví AV 3.3.2007 22:15
pro Mili Nika 4.3.2007 17:29
*Re: pro Mili koa 4.3.2007 19:4
**Re: pro Mili Maya07 4.3.2007 19:29
***Re: pro Mili Mili+5 4.3.2007 19:41
****Re: pro Mili Kudla2 4.3.2007 19:57
****Re: pro Mili Maya07 4.3.2007 20:0
*****Re: pro Mili Mili+5 4.3.2007 20:14
*****Ahoj Bejlis saskia 4.3.2007 21:50
******Saskie Maya07 4.3.2007 22:40
*******Re: Saskie saskia 4.3.2007 23:12
********Re: Saskie Maya07 5.3.2007 12:33
*****Re: pro Mili a Bejlis hebra 4.3.2007 22:24
Souhlas Tina 5.3.2007 0:0
*Re: Souhlas Maya07 5.3.2007 12:43
**Pro Bejlis Briel + Maruška 06/2006 8.3.2007 22:43
**Re: Souhlas s Beilis Leona 12.3.2007 9:47
***Re: Souhlas s Beilis Mili+5 12.3.2007 10:13
****Re: Je to hezké,Mili Leona 12.3.2007 20:2
**Re: Souhlas Ráchel, 3 děti, 1 Doma 16.3.2007 16:43
Souhlas Tina 5.3.2007 0:2
pro krásnou a statečnou Mili Veronika, bezdětná 7.3.2007 17:34
*Re: pro krásnou a statečnou Mili Mili+5 12.3.2007 11:15
VŠEM - "věřícím i nevěřícím" m... Briel + Maruška 06/2006 8.3.2007 22:18
pro Mili STASIX 9.3.2007 14:7
Lék proti herpes virům Mili+5 12.3.2007 13:16
*Re: Lék proti herpes virům jiřka a adelka 10.4.2008 15:30
*Mili a Milenka jiřka a adelka 10.4.2008 15:31
**Re: Mili a Milenka jiřka a adelka 10.4.2008 15:32
pozdravení a přáním krásného léta plného... radka, 2 děti 1.7.2008 11:52




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.