Vývoj hrubé motoriky v prvním roce života

Nutno podotknout, že jsem s miminky nepracovala (až s těmi vlastními), ale s dětmi staršími, i když motoricky byly třeba na úrovni 3 měsíčního dítěte, ale to není to samé.

Celé toto psaní je reakcí na diskusi s Danou, autorkou článku Vojtova metoda a psychika.

Nejsem rozený literát a čeština mi vždy dělala ouvej, tak snad budete shovívaví. Pokusím se sepsat nějaké zákonitosti motoriky a jejího vývoje. Snad Vám to pomůže pochopit, proč možná cvičíte a na co si dávat pozor. Nedělám si patent na rozum a ocením připomínky a další příspěvky jak pomáhat ke správnému PMV.

Tak na to: nejprve nudná teorie, ale myslím, že mnohé osvětlí, zdůvodní.

Člověk se rodí do horizontální polohy. A na tu je připraven.

Vertikalizace je spontánní, automatický, přirozený projev. Jde o vrozený program spouštěný vědomě touhou po pohybu.

Předpokladem veškeré hybnosti je reflexní svalový tonus (napětí).

Pohyb je změna polohy celého těla nebo jeho jednotlivého segmentu.

Abychom pohyb provedli, musíme utlumit posturu. Postura je aktivace důležitá pro udržení dané polohy i pohybu. Je jejich oporou a má reflexní charakter. Opěrná motorika = reflexní motorika. Jde o koordinaci polohových, postojových a vzpřimovacích reflexů.

Vzpřimovací mechanismy se vyvíjejí v poloze na břiše a zádech. V době, kdy se dítě umí otáčet oběma směry, se spojují a nastává období vertikalizace. Do pohybové aktivity vstupuje velkou měrou vůle dítěte - cílená motorika. První volní pohyby se objevují již dříve, ale jde jen o jednoduché reakce (dítě uchopí předmět dá do úst a zase pustí).

Hrubá motorika zajišťuje polohu a pohyb, viz výše. Je řízena volně i mimovolně. Naopak motorika jemná a komunikační jsou řízeny vědomě (můžou se automatizovat). Obě jsou ale závislé na motorice hrubé.

Vývoj motoriky probíhá ve čtyřech stádiích. Můžeme je rozdělit do jednotlivých čtvrtletí:

V prvním dítě reaguje v rámci primitivních globálních vzorů masivním pohybem - vidíme nekoordinovaný pohyb všech čtyř končetin. Na podněty reaguje "celým tělem" (např. kopání nožičkami jako projev radosti).

V dalším stadiu kojenec pohybuje samostatně i jednou končetinou, v poloze na břiše zvedá hlavičku, otáčí se na bříško a začíná se u něj uplatňovat cílená motorika.

Zejména ale až v následujících měsících. V tomto stadiu je pohybu dán směr. Dítě sahá cíleně po předmětech, dotýká se kolen, palečky strká do úst, leze… Dochází k výraznému rozvoji pohybů. Ve vývoji můžeme pozorovat skoky. Dosáhne určitého stupně dokonalosti, pak se zdánlivě i vrací zpět pro další vývojový skok… až k chůzi.

A jsme v poslední etapě, která pak trvá celý život. Dítě používá kombinaci mimovolní a cílené hybnosti. Vytváří se pohybové vzory. Pohyby jsou zprvu neobratné, ale časem se automatizují. Ty první jsou velmi variabilní (uplatňuje se vůle dítěte a tak je mnoho variant), vyžadují soustředění a brzy unaví. Automatizují se jako zakódovaný program. Pohyb se dále rozbíhá, aniž bychom na něj museli myslet. Tady bych se pozastavila s poznámkou, že hodně záleží na tom, jak dítě podporujeme v pohybu, jaké mu dáme podmínky (vodění za ručičky…). Rozvíjí se jemná motorika, koordinace a rovnováha v souvislosti s tělesným růstem (jsou popsány různé somatotypy a už podle pohybu z dálky poznáte člověka). Vývoj hybnosti je zpravidla zcela ukončen až kolem 25. roku života.

Vývoj ovládání těla postupuje v několika směrech:

• od hlavy k patě - nejprve zvedá hlavičku… krční páteř tvoří vstupní model pro další části páteře. Je důležité, aby došlo k jejímu napřímení v důsledku svalové souhry. Páteř se musí nejdříve napřímit, aby se posléze mohla rotovat.
• vývoj ovládání pohybů končetin začíná na pletencích a později přechází na zápěstí a prsty resp. chodila. Předpokladem dobré jemné motoriky je centrované ramínko, pro lezení a chůzi pak centrovaná kyčel.
• nejprve uchopuje hrabivě za malíkem a postupně se přesouvá úchop za palcem do špetky

Měli bychom sledovat, jak se říká, mezníky ve vývoji:

první vzpřímení o lokte, první zkřížený pohyb, otáčení, druhé vzpřímení na všechny čtyři a lezení zkříženým vzorem, které je podmínkou kvalitní chůze.

Jedno je podmíněné druhým ve sledu, jak je psáno.

Pohybový vývoj je každému člověku v prvním roce života naprogramován poměrně stereotypně. Přesto normy jsou velmi široké. Opět se dostáváme k tomu, že jak, s důrazem na sled, má do jisté míry přednost před kdy.

Pohybový vývoj se může za normou zpožďovat, ale nemusí být provázen vysloveně patologickými reakcemi.

Důležité jsou změny ve svalovém tonu, který je předpokladem hybnosti, ať už v jeho zvýšení nebo snížení. O to víc, pokud je heprtonie lokalizovaná více na dolní končetiny či jednu polovinu těla, je přítomna celková podrážděnost či apatie. Nejsme spokojení, pokud u dítěte převažuje záklon, dělá mosty, nemluvě o prohýbání do luku. Zpozorníme, vidíme-li přetrvávající asymetrie polohy po 3. či 4. měsíci. A také, když se dítěti nelíbí na bříšku a objevuje se už létání (Kolem 5.měsíce - do té doby dítě nelétalo! - je plavání/lítání zcela v pořádku. Je naopak projevem bystré mysli, kdy dítě chce už lézt za předmětem touhy, ale tělo k tomu stále nedozrálo).

Sledujeme i asymetrie v dovednostech jednotlivých stran. Dítě většinou jednu stranu preferuje. Časový rozestup, kdy se nová dovednost objeví i na té druhé, by neměl být delší dvou až tří týdnů.

Také sledujeme zda se objevuje zkřížený vzor.

Když dítě přeskočí některou dovednost, nemusí jít přímo o patologii. Dítě může chtít zkrátka nahoru dřív, než je na to fyzicky připraveno. Bohužel si tak může zautomatizovat nesprávný pohybový vzor nebo zůstat v nezralé formě té dané dovednosti.

Pokud tedy s dítětem něco děláte (cvičíte na balonu, plavete, ale i třeba jen nosíte), dávejte si na to prosím pozor, zvláště pokud jde o ten záklon a prohýbání. Jinak je třeba tomuto prohýbání zamezit (zvolit vhodnější úchop, nižší polohu, navést do správného provádění), popřípadě v činnosti ustat, pokud na to dítě nereaguje. Buď na to ještě nemá, a mohli by jste fixovat nesprávné či nezralé pohybové souhry, nebo to může být známkou nějakého problému. Nejen ze svých zkušeností vím, že se dítka umí s různými nedokonalostmi poprat i samy. Ale asi nikdo si nevezme na triko, aby Vám s určitostí řekl, že zrovna bez následků, které se mohou projevit i o mnoho let dále (Mezi takové následky patří vadné držení těla. A o něm další slíbený článek. Času je opravdu malinko, tak prosím o trpělivost.).

Teď trochu podrobněji průběh PMV do 1 roku (1,5r) života, do chůze.

A pár rad jak dopomoci :

V prvních měsících života se ustalují a zdokonalují vegetativní funkce, a také svalový tonus. Pomalu uhasíná zvýšená reflexní dráždivost. Povoluje se flekční držení.

Zcela v normě je asymetrie polohy. Nezaměňujme to s asymetrií v dovednostech jedné či druhé strany (výrazná predilekce, z každé strany dítě reaguje jinak… otázka praváctví či leváctví přichází do úvahy až kolem 18 měsíce života).

V tomto prvním období života novorozence/kojence je důležitá nedráždivá manipulace. Nedopustíme, aby hlavička byla v záklonu a ani ji do záklonu nedráždíme, nebereme za zátylek, ale temínko hlavičky. Používáme zavinovačky a peřinky, aby se dítě cítilo v bezpečí, bylo v klidu, nezmítané reflexními reakcemi, které jsou v tomto období velmi živé. S dítětem manipulujeme pomalu, snažíme se, aby mělo kromě hlavičky podepřenou i páteř, což nám zavinovačky plní. Při zvedání nechytáme miminko jen za jednu nožku, ale spíše pod zadečkem. Při přebalování nožky nevytahujeme vzhůru, ale vedeme kolínka do pokrčení směrem k bříšku. Stejně tak při úpravě oblečení spíše miminko natočíme za pánev či bok na jednu a druhou stranu, než abychom je uvedli do prohnutí v zádech. Dbáme na to, aby podněty přicházeli z obou stran. To vše platí po celý první rok.

Nedoporučovala bych dítě pokládat na bok. Je to pro něj nestabilní, velmi náročná poloha, na kterou není připraveno, dokud se na bok neotočí samo. Také se dítě nesnažíme přehnaně stimulovat z plosky nohy, na to bude čas.

Co se týče nošení, respektovala bych přirozené napřimování páteře. Ráda používám pojmenování - povolené klubíčko. Důležitá je opora páteře, abychom drželi dítě v ose a nosili pokud možno na naší pravé i levé ruce stejně.

V prvním vzpřímení (ve směru vpřed) je opora o lokte a stydkou sponu (nikoli žaludek). Tvoří trojúhelník. Hlavičkou dítě otáčí, krční páteř je napřímená, lokte jsou před dítětem, pěstička povolená, pánev podsazená. Dítě je v ose, je symetrické. Osa pánve a ramen je kolmá na osu těla. Sledujeme, zda nejsou kožní rýhy na zádíčkách (příliš prohnuté) a třeba jen na jednom boku.

Pokud dítě létá, snažíme se dopomoci pasení koníčků nastavením ruček tak, jak bylo popsáno, popřípadě i trochu zatlačíme lokty ve směru opření. Můžeme také současně tlačit ramínka vzad nebo navedeme pánev do podsazení, zatlačíme na zadeček. Hračku dáváme spíše mezi ručky tak, aby se miminko dívalo k zemi. Podpoříme tak zapojení svalů na přední straně krčku. Dítě ale nepřetěžujeme, a dokud nemá zvládnutou oporu o lokte, stačí jej jen krátce položit na bříško (pokud ovšem cvičíte můžete mít pokyn dávat dítě na bříško co nejvíce a patřičně dopomáhat). Někdy se dítě lépe projeví, pokud ho dáte do pasení na míč. Tam se protáhne bederka a v souvislosti s tím se sklopí i pánev a usnadní se tak situace pro opření o lokte. Můžeme to pozorovat třeba na tom, že se i více uvolní pěstičky (centrovaný pletenec ramenní je podmínkou pro zvládnutí postavení ruky viz výše). Využijeme jen zaoblení míče, nikoli jeho lability. Nedovolíme, aby dítě nebylo opřené o lokte a prohýbalo se.

První zkřížený vzor se objevuje po zvládnutí koníčků. Dítě se opře o jeden loket, nakročí protilehlou nožkou a opírá se o kolínko z vnitřní strany. Zatížen je na boku stejné strany, co se opírá o loket. Jednu ruku má volnou k uchopení. Manipuluje s hračkou oběma rukama. V poloze na zádech se objevuje první zkřížený pohyb, sáhne po hračce přes osu těla.

O jeden loket se opře, pokud proběhlo správné pasení, čili cesta je kvalitní první vzpřímení. Zde bych mohla připomenout, že vzpřimovací mechanismy se vyvíjejí jak z polohy na břiše, tak i na zádech. V obou těchto polohách by mělo dítě trávit přiměřeně stejnou dobu, dokud samo nezačne preferovat polohu na bříšku.

K rozvoji "otevřené ručky" můžeme přispět, vložíme-li dítěti do rukou vetší předmět, nejlépe balón. Při manipulaci s ním dítě musí rozevřít dlaň a použít rotaci předloktí. Naopak klasická chrastítka dítě drží v pěstičce.

Dítě se otočí, pokud má napřímenou páteř. Otočení vede hlava (dítě se podívá tam, kam se bude otáčet, za předmětem zájmu) a svrchní paže. Druhá je připravena k opoře, jakoby upažena, i výše. Otočení je osou pánve. Dojde k dokročení nohou na podložku/zem, a pak tedy horní trup pokračuje v otáčení do opory na lokte. Vidíme rotaci horního a dolního trupu, dítě jen nepřepadne.

Dopomoci můžeme vedením za pánev. Noha se dostane do nakročení a horní trup se reflexně dotočí. Je pak třeba dbát na nastavení spodní horní končetiny, aby v rameni byl tupý úhel. Pokud tomu tak nebude, dítě se to bude snažit dohnat někde jinde a to nejspíše zvětšeným záklonem hlavičky. Na boku můžete také chvilku zůstat a vychylovat do otočení vpřed a zase zpět. Pokud se dítě nechce otáčet, nepoužívejte hrazdičku.

Dále vzpřímení pokračuje v poloze na bříšku na natažené horní končetiny v loktech. Dítě se opírá o kořen dlaně (roztažené prstíky) a horní stehna - opora tvoří obdélník.

Opět mu k tomu pomůže hračka umístěná pod dítě, aby se za ní podívalo k zemi, pod sebe, a zvedlo se na rukou a později až na kolínka.

V tomto období se objevuje plavání/létání, které může být slepou uličkou. Dítě neumí jít na kolena, ale chce za hračkou dopředu a projevuje nevoli.

Dítě také dělá hodiny, točí se na pupku a přehmatává.

Předmět zájmu dáme dále za jeho rameno. Nevadí, když se za hračkou zprvu jen podívá, naopak. Protáhne krček a vzepře se na rukou. Hračku nezvedáme do výše, abychom dítě nenutili do záklonu, ale zapojíme flexory krku tak, aby se dítě dívalo za sebe směrem k zemi.

Na zádech aktivně zvedne nožky, chytá se za ně a dumlá si paleček. Při tomto chytání za nožky je dítě stabilní, má oporu mezi lopatkami a nepřepadává na jednu stranu.

Na trhu jsou různé ponožtičky s motýlky, které Vám mohou pomoci, ale nezapomínejte, že dítě si sahá na nožky, že poznává své tělo a také si sám nožky stimuluje v ten pravý čas.

Možná se umí otočit i na záda a propojuje se tak vývoj z polohy na břiše a na zádech. Dítě válí sudy. Právě jsme v období kdy pohybový vývoj akceleruje. Poloha na boku se postupně stává stabilní a dítě z ní může jít do šikmého sedu, což je první napřímení trupu ve směru nahoru - opora o loket a rozvinutou dlaň, sedací hrbol na zadečku, vrchní noha se krčí, nákrok (tulení) a loket se natahuje. Ze sedu šikmého může jít do sedu volného, ale některé děti ho nemusí dlouho zařadit. Sed je nejprve s infantilní kyfózou.

Tento dětský sed s nožkama rovně před sebou se snažme nepodporovat. Dítě navádíme do sedu šikmého. Ovšem záleží už hodně na dítěti a pokud si tuto polohu oblíbí nic moc s tím nenaděláme. My jsme dcerce pořídili velké album, které si ráda prohlížela. Při listování se hezky vytahovala z trupu a šikmé sedy plynule střídala. Zavčas dítěti ukážeme, že sedět se dá stejně tak i na druhé straně, něž kterou samo preferuje.

Dítě se dostává i na všechny čtyři - druhé vzpřímení - přesune těžiště vzad a houpe se na kolenou. Jde o další slepou uličku, ale samozřejmě i přípravu a posilování na lezení, jen v ní dítě nesmí zůstat. Můžeme pozorovat zpevňování svalového korzetu trupu. Do vzporu čtyřmo se dítě později dostává několika způsoby, podle toho co preferuje a z jaké startovací polohy začíná. Z polohy na břiše buď kaudálním posunem, přenesení váhy vzad (je to nezralý model, který později vidíme neradi) nebo rovnou nakročením do maximální flexe v kyčelním kloubu stojné dolní končetiny. Z polohy na zádech přetočením do šikmého sedu, a pak na čtyři (nebo plynule do lezení, nákrokem o plosku do stoje, chůze - to předbíhám).

Výše popisovaným kaudálním posunem se dítě může dostat až do sedu. Dopomocí za pánev mu ukážeme cestu přes šikmý sed, a to ve fázi, kdy je na kolínkách, ho plynule vedeme stranou do šikmého sedu. Pokud dítě používá šikmého sedu, aby se dostalo na všechny 4, zapojuje břišní svalstvo směrem od stydké spony nahoru - správná funkce břicha.

Je dobré nespěchat a i v kočárku nepoutat dítě do sedu. Můžeme využít kšíry a dítě necháme ještě na kolenou nebo necháme na něm, aby volilo, kdy půjde do sedu, a měnilo polohy podle potřeby. Nepřetěžujeme páteř dlouhým sezením či dokonce spaním v polosedu. To mi připomíná ještě jednu mou zkušenost, přišly na to samy děti. Máme doma nafukovací "čočku" (cv. pomůcka, nestabilní plocha) a dcerka i syn se o ni začali sami od sebe zajímat, opírat se o ni rukama a vyrovnávat její labilitu a pak i přelézat.

Zmíním ještě jednu možnost krmení dítěte, pokud už umí být na kolenou a chcete se vyhnout sedu. Sednu si bokem ke stolu, dejme tomu pravým. Nohu blíže stolu (pravou) si opřu kotníkem o koleno druhé nohy (levé) a koleno (pravé) o stůl. Dítě uvedu do kleku na stehno mé levé nohy a jeho trup podpírá vnitřní strana mé pokrčené pravé nohy. Levou rukou jistím polohu, pravou krmím. Rozhodne temperament dítěte, zda se tento způsob dá využít.

Platí, že lezení a sed jsou na stejné úrovni PMV, a co přijde dříve (třeba i současně), záleží na motivaci dítěte. Do hry stále více vstupuje cílená motorika.

Už asi tušíte co bude dál. Lezení. Nejprve nezralé, o kolínkách s nožkami ve "fajfkách", pak se dostanou nárty na zem. Ruka je rozvinutá. Prsty směřují vpřed nebo se mohou lehce stáčet ve směru za palcem. Asi jste už milionkrát slyšeli, jak je lezení prospěšné. Jde o to, aby bylo prováděno zkříženým vzorem. Na kvalitě lezení je závislá kvalita chůze. Pokud dítě leze zkříženým vzorem, můžeme s klidem říci, že jednou chodit bude.

Snažíme se tedy tuto fázi vývoje podporovat. A to tak, že dáme dítěti prostor. Neomezujeme ho ohrádkou apod. Malý ohraničený prostor nemotivuje k výletům, a pokud se přesto dítko touží dostat dál, nezbývá mu, než překonat překážku, tedy si u ní stoupat. To samé platí i u postýlek... dítě si zbytečně brzy stoupá, a na zem ho pak už jen těžko dostanete, respektive brzy okusí pocit dvounožce a žene nahoru. Takové děti i brzo chodí, i když k tomu není tělíčko připravené. Některé děti ovšem nezadržíte, i když chodítka a jiné pomocníky nepoužíváte. Pak se alespoň ve hře snažíme dítě dostat zase na všechny čtyři a k lezení. Snažíme si hrát s dítětem hry na pejsky a kočičky, honíme se po čtyřech, prolézáme pod stolem. Můžeme vyrobit prolézačky z velkých papírových krabic nebo jsou na trhu k dostání tunely z textilu.

Pro vzpřímení do podporu čtyřmo a první lezení je dobré přizpůsobit i povrch herní plochy. Na kluzkých parketách a plovoucích podlahách se děti snadno plazí, a některé pak mohou lezení vynechat. Ne, že by ten model neměli, pokud dosud vše probíhalo jak má, ale neprocvičí (neprolezou) ho dostatečně. Plazení jim stačí, aby se dostali tam kam potřebují. Při plazení se často přitahují jen jednou ručkou a stejně tak se odráží jen o jedno kolínko. Můžeme zkusit pokrčit i nepoužívanou nožku.

Upozornila bych i na to, že pokud dítě již tak brzy obouváte (při pohybu na zemi), omezujete mu rozsah pohybů nožky. Můžete jej třeba zabrzdit v nezralé formě lezení, protože botičky mu stěžují položit nožky nártem na zem. Další vývoj je pak tímto ovlivněn.

V tomto období dítě umí klíšťový úchop. Je zajištěný flexí posledních prstních článků.

Trénink obratnosti prstíků se může stát pěknými nervy pro maminku. Nejlepší na to jsou totiž drobné předměty. Můžeme ale třeba korálky navléci na pevné lanko a dopřejeme stimuly v hojnosti. Délku volíme takovou, aby si dítě šperk neomotalo kolem krku. Dobré jsou také sáčky naplněné kamínky nebo čím Vás napadne, ale válení jednotlivých korálků mezi prsty to nenahradí.

Přechodnou fází je vzpřímený klek, ze kterého dítě nakročí (vzor rytíře) při plném zatížení plosky (patička na zemi) a postupně se dostává do stoje u překážky. Překážku obchází. Ve stoji zprvu dítě vystrkuje bříško.

Pokud se dítě začíná stavit dříve, může tak provádět bez nákroku jakoby z dřepu a spíše se vytahuje rukama. Vůbec by se nám nelíbil stoj o špičkách. Když vidíme, že se chystá nahoru, můžeme mu nastavit jednu nohu do nákroku a podržet za kolínko. Střídáme nožky.

Kroky stranou jsou důležité pro posílení svalstva pánve, její stabilitu. Jsou nutné ke kvalitní chůzi, proto nespěchejte, nechte dítě obcházet a nevoďte jej, i když je to tak lákavé. Nemějte strach, pokud je dítě ve vývoji už tak daleko, chodit bude.

První krůčky v prostoru jsou ze široka, drobné, dítě se kolébá. Postupně vidíme odvíjení plosky nohy, zpomalení a prodloužení kroku. V chůzi se umí zastavit a pokračovat, otočit a vrátit se zpět. Dítě si jinak samostatnou chůzi užívá. Potřebuje zpravidla další půlrok k dozrání chůze a až do 6-ti let je čas na její koordinační zdokonalení v souvislosti s dozráváním mozečku.

Při chůzi je důležité, aby se dítě naučilo pracovat s těžištěm, a k tomu je potřeba se oprostit od vodění za ruku. V tomto ohledu jsou neužitečná různá odrážedla (doporučují se ale u dětí, které vtáčí nožky dovnitř) i třeba dětské kočárky, o které se dítě opírá, přenáší těžiště směrem vpřed nikoli do oblasti své pánve. Trup při chůzi rotuje kolem své osy (v sedu v chodítku, na odrážedle nebo pokud dítě tlačí kočárek nikoli).

Zde bych výčet z PMV ukončila, i když ještě je co vyvíjet. Zdaleka jsem nepopsala vše, ale snad to základní. Popisovala jsem hrubou motoriku, té jemné (snad trošku) a komunikační jsem se nevěnovala. Jak jsem zmínila ze začátku, jsou závislé na motorice hrubé.

Snad tyto řádky pomohou. Budu ráda za každé doplnění a připomínky.