Aktivní dítě toho stihne více

Průzkum se uskutečnil v rámci projektu Není nám to jedno, a to pomocí dotazníkového šetření ve spolupráci s dětskými psychology a pedagogy z dětských volnočasových sdružení.

Dotazník vyplňovaly děti mezi 6. - 15. rokem a na otázky odpovědělo téměř 2 000 českých školáků. Cílem průzkumu bylo zjistit, jaké mají v současnosti zájmy, do jakých kroužků chodí, jaký je jejich „recept na nudu“, kolik času tráví u počítače, u televize či četbou knih.

Velká většina dětí si přečte nanejvýš jednu knihu měsíčně, zato tráví průměrně 4,5 hodiny týdně přípravou do školy. Překvapivým zjištěním je, že nejvíce času domácí přípravě věnují děti z neúplných rodin. Předpokládá se totiž, že jejich matky se jim mohou více věnovat, protože tolik času netráví se svým partnerem. Čtvrtina dětí si denně prohlíží webové stránky. Více času u počítače tráví jedináčkové, což může být dáno i možností lepšího počítačového vybavení jejich rodin, a kupodivu i naopak děti z mnohočetných rodin, kde mají čtyři a více dětí.

Asi tolik nepřekvapí zjištění, že konkurentem pro knihu je dnes televizní obrazovka. Děti před ní průměrně tráví 1,6 hodiny denně. Přitom množství času stráveného u televize roste přímo úměrně s věkem dítěte a kulminuje kolem 14. roku školáka. Výrazně méně času tráví u televize děti z vesnice a nejméně času tráví sledováním televize jedináčci žijící s jedním rodičem. Potěšující je zjištění, že až 90 % školních dětí navštěvuje nějaký zájmový kroužek, nejčastěji umělecký nebo sportovní.

V bludném kruhu kroužků

Jak ovšem upozorňuje psycholožka Jana Kocourková z Dětské psychiatrické kliniky v Motole, neměly by se děti zájmovými kroužky přetěžovat: „Rodiče si často přejí, aby dítě dosáhlo toho, čeho oni sami nedosáhli. Promítají do svých dětí své vlastní nenaplněné sny a ambice. Jenže pokud přitom nerespektují individualitu dítěte, jeho nadání a zájem, málokdy to vede ke skutečnému úspěchu. Výběr kroužku by měl být otázkou vzájemné dohody. Není vhodné počtem kroužků dítě přetěžovat, ani když ono samo chce stíhat všechny. Je dobré s dítětem probrat všechna pro a proti, stanovit priority.“

Nejvíce ze všeho děti usilují o sociální kontakt se svými vrstevníky. Dávají tedy přednost společnému pobytu s ostatními dětmi na hřišti nebo na ulici, kde se mohou nerušeně bavit. Nejvíce vyhledávají běžné „povídání si spolu“. Bohužel zhruba 10 % dětí zažívá denně velkou nudu, a když přijdou ze školy domů, nedělají prostě nic. Dětská psycholožka Jana Kocourková radí: „Rodiče by neměli zodpovědnost za vývoj dítěte svalovat výhradně na školu. Vždy je důležitý dialog mezi rodinou a školou. Rodiče často chtějí, aby jejich dítě bylo výborné ve škole, a tak ho někdy školními povinnostmi přetěžují. S dítětem se učí i ve věku, kdy už je to neadekvátní, ,třesou‘ se spolu s ním o výborné známky, vidí své dítě na gymnáziu, na vysoké škole. Takový životní scénář se může stát pro dítě neúnosný.“

Nuda jak v televizi

Nepotvrdil se předpoklad, že „nudící se děti“ se budou více dívat na televizi než děti aktivní, činorodé. Nebyla prokázána úměrnost mezi pocitem nudy a touhou sledovat televizi. Pasivní děti se v průměru mnohem méně učí a nenavštěvují zájmové kroužky. Aktivní děti toho stihnou mnohem více - nejen ve škole, ale i doma. Více čtou a mají celkově více aktivit. Ukazuje se, že dnešní děti mají nový model trávení volného času. Dnes víc než dříve tráví čas u počítače a návštěvou různých kroužků. Co zůstává i nadále, je touha být se svými vrstevníky.