Rub a líc vánoční

Už od malička má můj život dvě konstanty: dovolenou a Vánoce, takže se vlastně pořád na něco těším. Asi je vám všem jasné, ve které fázi těšení se nacházím právě nyní, kdy do vánočních svátků nezbývají ani dva měsíce. A co máme holky (Tereza 3,5 roku a Michalka 10 měsíců), je to ještě o moc krásnější. Už teď si s Terezkou povídáme o tom, jak spolu budeme péct cukroví a perníčky. Kolikrát, když jsem večer unavená, si jen tak představuju, jak bude všude venku jiskřivě bílo, doma vanilkovo-sladké teplo, budeme spolu celá rodina, na stole bude plápolat svícen a v jeho světle se budou na stole lesknout jablíčka. A děti, jak natěšeně nahlížejí pod stromeček, vždyť, co kdyby?! Alespoň naše Terezka už má hlavičku plnou přání. Díky loňské zkušenosti, kdy se její přání co týden měnily, jsme dosud Ježíškovi nepsali…..

A tady se dostávám k tomu, co k Vánocům bohužel taky patří, marketingové tahy prodejců. V sobotu ráno v pásmu pohádek Walta Disneye běží reklamy firem vyrábějících hračky EPEE, Simba Toys, Mattel, Lego apod. Což o to, hračky jsou hezké, ale ty ceny jsou výsměchem, naprostým výsměchem normálním lidem. A děti, které mají patřičně zmasírovaný mozek krásnou reklamou si samozřejmě nepřejí nic jiného, než panenku Chou Chou (na kterou pět plínek stojí 120,-Kč) nebo palác pro vodní vílu Ariel. Procházeli jsme se teď s manželem hračkami v Tescu (ozdobeném ošklivými nafukovacími megabaňkami) a viděla jsem, že to není jen náš problém. Že vlastně všechny děti touží po hračce z reklamy, která už bohužel naživo tak nádherně nevypadá. Nějaký chlapeček se tam vztekal nad autodráhou Hot Wheels – Hadí pomsta (doufám, že je to správně, přece jen mám větší přehled v holčičích hračkách). V televizi vypadá autodráha opravdu robustně, ale nepředpokládám, že by se do takové krabičky toho vešlo zase až tolik. A teď babo raď! Co koupit a co nekoupit, samozřejmě, že chci, aby moje dítě nadšeně pod stromečkem výskalo, což bude zase dárek pro nás, ale nemusím za to přece jenom utratit desetitisíce. To by se mi taky mohlo v patnácti stát, že bude chtít na Vánoce zájezd do Ameriky, že. Zatím jsem to vyřešila tak, že jsem proběhla úplně normální hračkářství a zjistila jsem, že zcela funkční panenka, která jen není Chou Chou, se dá koupit i za polovinu, že se dostanou koupit i moc krásné dřevěné hračky, že je doopravdy i velký výběr stavebnic, které nás jako rodinu nezruinují. Jenže!!!! Nebudou očka pod stromečkem smutné právě proto, že to není přesně ta hračka, kterou si vyhlédla v reklamě? Takže se i vás ptám, kde je ta správná míra?