Cestování bez hranic

Coby tříleté škvrně jsem došla sama na nádraží a nastoupila do vlaku. Bohužel mé plány odjet za tátou do Bratislavy překazila průvodčí, které se nezdálo moje vyprávění o touze navštívit milovaného otce a z vlaku jsem putovala přímo do kanceláře přednosty, kde si mě pak vyzvedli rodiče. Čekala jsem, že mě nepochválí (vždyť jsem si nekoupila jízdenku a chtěla jet načerno:-), ale výprask jsem nečekala.

Stejně tak se jim nelíbilo, když jsem toužila poznat, jak to vypadá v mé budoucí školce a tak jsem se během procházky s babičkou nepozorovaně připojila ke "štrůdlu" dětí, aniž by si toho všimla učitelka i babička, která se zapovídala se sousedkou. Pak už mě zřejmě rodiče hlídali pečlivě, protože si na žádné další zážitky nevzpomínám:-)

Roky ubíhaly, vdala jsem se, porodila dvě dcery, ale láska k cestování mi zůstala. Už to ovšem přestalo být ono. Nemohla jsem se například ze dne na den sbalit a odjet do Brna či jinam, jak tomu bývalo za bezdětna.

S dětmi to byl trochu problém, ale stačila trocha improvizace, větší batoh, obalit nervy čokoládou a šlo to i s nimi. I s kočárkem. Někdy to bylo o nervy a říkala jsem si, jestli nebylo lepší zůstat doma před barákem, ale většinou to bylo fajn, čas neuvěřitelně rychle ubíhal, vracely jsme se večer uondané, špinavé, ale spokojené.

Pak jsem sice měla roční výpadek (od jednoho roku do dvou let, kdy bylo lepší držet se doma a v okolí, protože cestování bylo psychicky náročné), ale od dvou let to zase začalo být fajn.

Cíle a program výletů většinoou přizpůsobuju dětem (aby i je to bavilo). Takže ne žádné zámky s hodinovou prohlídkou (na to si počkám, až budou holky alespoň ve školním věku).

Dost často čerpám z těchto knih (teď asi udělám trochu reklamu:-) - Eva Obůrková -Výlety s dětmi

David a Soukup - Za strašidly na hrady a zámky

+ různá doporučení od známých, informace z netu apod...

Ale pořád nejvíc miluju moje "cestování bez hranic" - sama, bez dětí, nocleh sehnaný na poslední chvíli, naprostá sovboda...Když hlídají babičky, tak s manželem je to ještě lepší:-)

Proč vlastně o tom všem píšu ? Sama nevím...:-)

Možná proto, abych "naťukla" téma - Nejen z hřiště živ je člověk, neboli nejen na pískovišti se dá trávit mateřská dovolená:-) Pak jsou tu i procházky v okolí domu (100x prošlé, které už člověk zná nazpaměť). Tak co se dá jiného na té mateřské dělat? Chodit do MC? A není to skoro to samé jako sedět na hřitši? Někdy udělá MC pro maminky s dětmi zajímavý program, ale většinou je to o tom, že se tam "odloží" děti a drbe se:-)))

Ono vymyslet výlet pro děti, aby i je to bavilo, je náročnější, ale mě to baví. Samozřejmě je pohodlnější dojít před barák a "kecnout" na lavičku a tlachat "o ničem":-) Nevím, čím to je, ale při cestováním mi ten čas na MD ubíhá daleko rychleji.

Samozřejmě nejezdíme každý den - to by nás finančně zruinovalo, ale min. 1x týdně, někdy i 2x týdně.

Ještě poznámka na závěr: pro některé lidi z okolí jsem "ta divná" jen proto, že nemám "značku" na hřišti, prostě se nezúčastňuju "dýchánků" (tzn. drbání všeho a všech:-) a radši někde s dětma courám.

Zas máme spoustu zážitků a strkanice o bábovičky mým dětem zrovna nechybí. Např. nedávno nám ujel vlak téměř před nosem. Byly jsem nuceny čekat 1,5 hodiny na další spoj. To čekání nám zpříjemnila hodná paní výpravčí, která nás vzala do kanceláře a ukazovala holkám všechna možná tlačítka a páčky.

Nejraději jezdíme autem, ale vláček je zas pro děti lákavější.

Tak jo, končím a jdu balit na cestu. :-)