Brouci žrouti a mandelinky

Když jsem poprvé uslyšela jméno japonský brouk (Japanese Beettle), hned jsem si vzpomněla na amerického brouka mandelinku bramborovou… a zda mu tak neříkají podle vzoru španělské vesnice a Boemisches Dorf, švábi a prusáci… Ale ne, je to jen podle toho, odkud pochází, a i jeho japonské jméno zní Popillia japonica.

Brouček je to krásný, jak jsem pravila, když jsem uviděla prvního. Patří do rodiny Scarabeů, je nádherně zbarvený, lesklý, skoro jako ozdoba. Líbil se mi, než jsem objevila na svých růžích dalšího a dalšího a zjistila, že mi žerou květy i listy a ničí celou růži. Pak je Clarisska objevila i na sakurách, kde se to jimi jen hemžilo a kterou devastovali podobně jako chrousti.

A tak jsem začalala hledat informace a odbornou pomoc. Ze svého zahradničení v Kalifornii jsem je neznala, tam totiž ještě nedošli. Takže v knihách z Kalifornie o nich nic nebylo. Ještě, že máme internet!

Jeho odborné české jméno se mi zjistit nepodařilo. Třeba je tak půvabné jako bázlivec kukuřičný, taky pěkný škůdce. Ale na "zatýkacích listinách" škůdců, které je třeba zastavit při vstupu do kterékoliv evropské země, figuruje pod svým japonským jménem. Je to skutečně obrovsky nebezpečný škůdce. Žere stromy, kytky, keře, ale snad největší škody působí v Americe jeho larvy na anglických trávnících za více než 40 milionů ročně. Napadá také kukuřici, ale tu neničí úplně, jen snižuje její kvalitu.

I svým rychlým šířením připomíná mandelinku bramborovou. A tak jsem si vzpomněla, jak jsme ji jako děti povinně sbíraly na vyzvání strany a ilustrátora dětských knih Ondřeje Sekory:

"Jest vlasteneckou povinností každého občana zúčastnit se této celokrajské hledačky, aby americký brouk-posel amerického imperialismu byl v našem kraji zničen a zabráněno mu jeho další šíření do východních krajů a k našim východním spojencům."

Existoval dokonce krajský zmocněnec pro potírání amerického brouka, který tuhle výzvu podepsal. Avšak nepodařilo se! Mandelinka se dostala až k Uralu!

Nebylo to poprvé, kdy se takového přírodní katastrofy zmocnila propaganda. Mandelinku už označili za zbraň proti německému národu nacisté v průběhu II. světové války. A pak v 50. letech jej jako mnohé převzala i východoněmecká komunistická propaganda a od nich pak asi i naše.

Mandelinka je skutečně zajímavý brouk, který původně vůbec nebyl brouk "bramborový", ale jen Coloradský. Žil si v Coloradu a částech Mexica a živil se především divokým lilkem, ale teprve v roce 1859 bylo zaznamenáno její první přemnožení a začala se specializovat víc na brambory.

Do Evropy byla zavlečena právě s nimi. Nejdříve se šířila velmi pomalu, ale kolem II. světové války, kdy vzrostla úroveň transportu brambor, se začala šířit velmi rychle. S dobrem přicházel i jeho škůdce. A tak postupně doputovala až k tomu Uralu...

A tak je to i s japonským broukem. Poprvé se objevil v Americe v New Jersey v polovině srpna 1916. Dostal se do zahradnictví u města Riverton nejspíš v balení cibulí kosatců ještě před rokem 1912. Od té doby jsou totiž veškeré dodávky přírodnin jakéhokoliv druhu do USA přísně kontrolovány. A také mezi jednotlivými státy. Na přechodech mezi nimi kontrolují nejen ilegální emigranty homo sapiens, ale především převážené rostliny, jídlo, zvířata.

Kolem roku 1930 už japonský brouk napadl 5.700 čtverečných mil ve třech státech: New Jersey, Pensylvanii a Delaware. V současné době už se rozmnožil do 48 sousedních států a pokračuje směrem na západ rychlostí 5-10 mílí ročně. Ohrožuje víc než 400 rostlin, prokazatelně se žíví už na 275 rostlinách. Patří k nim stromy, keře, květiny.

Mně sežrali, jak jsem už řekla, hlavně růže a japonské sakury, ale nepohrdli ani jiřinami a pár dalšími...

Bojovat s ním je velmi těžké, pokud nechcete používat pesticidy. Zemědělci a provozovatelé golfových hřišť bojují na velkých plochách s pomocí některých plísní ( Bacillus popilliae a druhů Steinernematidae a Heterorhabditida ), které ničí brouka ve stadiu vajíček a larvy.

V prodejnách se zahradnickými potřebami se prodávají pasti na japonského brouka. Jakési pytlíky, obsahující fermenty sexuálního hormonu, které produkují samičky a lákají tak další potencionální partnery. Dámy japonského brouka vytrubují do světa: "Je tu prima sex party!" Od pár broučků první den, jsem jich měla stovky hned ten další. Proto odborníci na brouka tvrdí, že pastmi sice nachytáte tisíce brouků (bez přehánění), ale nalákáte tak také víc brouků ke svým rostlinám, které chcete chránit. Pokud je chcete použít, mají se instalovat dál od rostlin, na kterých vám záleží.

Nadějí je, že někteří ptáci, jako můj oblíbený kardinál a např.sokol, už jej konečně uznali za vhodnou potravu, tak se snad nebude tak přemnožovat. Zemědělci se také pokoušejí dovézt z Japonska a Koreje pro brouka nepřátelské druhy hmyzu, ale zatím bez velkého úspěchu.

Jako milovnice květin a přírody jsem patřila k těm pošetilcům, kteří pašují rostliny, cibulky, kameny (a kdyby to šlo i zvířata) ze země do země a dokonce i přes kontinenty. Jako hrdina Čapkovy povídky o kaktusech jsem se nezastavila před ničím. Od té doby, co jsem se seznámila blíže s oběma brouky žrouty a jejich úspěšnou anabází, už to dělat nebudu. A moc prosím spřízněné zahradnické duše, aby to nedělaly také. Oni ti odborníci z biologické kontroly vědí, co dělají. A moc byste se podivili, jak dlouhá je listina "hledaných zločinců" ze světa hmyzu a co teprve všelijaké bakterie, plísně a také zvířata. Historii ondater nebo mývalů, či králíků v Austrálii přece znáte, ne?

Tak si rostliny raději kupte u odborníků nebo je alespoň nechte jimi zkontrolovat, než si je dáte do zahrádky. Abyste místo krásy nesklidili nějakou mandelinku či brouka japonského.