Můj syn propadl ve školce

Přiznám se, že tato ne zrovna povzbudivá informace mě ani tak nepřekvapila. Něco takového jsem více méně čekala, jelikož mě učitelky ve školce již delší dobu vítaly se slovy: "Váš syn se neumí a nechce oblékat, je pomalý v jídle a co je nejhorší, je mu to všechno úplně jedno".

Ano, musím připustit, že je to pravda. Lukášek je opravdu unikát v tom, že určité činnosti (hlavně to oblékání) vykonává s rychlostí hlemýždě a nikdo a nic ho nepřiměje k tomu, aby se zvládnul obléknout v kratším časovém intervalu (nakonec se mu to ale povede!). Je to určitě částečně tím, že má problémy s jemnou motorikou, takže například zapínání knoflíků nebo zavazování tkaniček je pro syna velkým problémem.

Ale co je nejdůležitější: Lukáš je jinak moc šikovný kluk. Už umí abecedu a čísla do 10, vyniká ve sportovních aktivitách, dokáže se třeba i hodinu soustředit na skládání puzzle a stavění kolejí pro vláček... a ani nezlobí (o nic víc než děti jeho věku). Zkrátka a dobře si myslím, že je pro něho škoda (když už ne ztráta času) první "školkovský" rok opakovat.

Ano, dokážu pochopit, že to učitelky ve školce nemají jednoduché. Obdivuju je za trpělivost a nadšení, sama bych tuto práci rozhodně dělat nemohla (i když i já pracuju jako učitelka na gymnáziu). Vzhledem k tomu, že v jedné třídě mají učitelky na starost okolo dvaceti dětí, je rozhodně na místě, že od svých žáčků vyžadují samostatnost a samo-obsluhu. Každé dítě, kterému trvá půl hodiny, než se oblékne, je pro pedagožky zátěží a takové dítko je nutno buďto sladit s ostatními, nebo se ho jednoduše nějakým způsobem zbavit. Trochu mi to připomíná minulost: všichni musí zapadat. Na individuální zvláštnosti dětí ve školce opravdu není čas. Nejoblíbenějším žáčkem je dítko, o kterém se ve školce pokud možno vůbec neví.

Rozhodně nechci tvrdit, že je to chybou jednotlivých učitelek, spíše celého systému předškolního vzdělávání v naší republice. Dvě učitelky na dvacet dětí (které se navíc střídají, takže obě dvě jsou ve třídě přítomny jen v době oběda), to je skutečně málo. A málo je i samotných školek. Ve většině z nich dostane ředitelka daleko více přihlášek, než kolik dětí skutečně může přijmout. Školky si tedy mohou své budoucí žáčky vybírat. Jednou mi dokonce bylo řečeno: "Jestli se vám tahle školka nelíbí, Lukášek sem chodit nemusí, na jeho místo čeká dalších patnáct dětí". Takže vlastně pro mě neexistuje možnost, že by Lukáška příští školní rok přijali v jiné školce, kam by chodil do třídy se stejně starými dětmi. A školku soukromou si z finančního hlediska dovolit nemůžeme.

Mám několik kamarádek ve státech na západ od nás a vím, že to může být i jiné. Šikovnost a inteligence školkou povinných dětí se tam neposuzuje jen podle toho, jak rychle se dítě dokáže obléci, ale dají mu možnost ukázat, co v něm skutečně je a jaké má přednosti, které mu pomohou rozvíjet. A že je kluk nebo holčička v něčem pomalejší? Je opravdu třeba to dítěti stále připomínat? Je ale pravda, že je zde podstatně více učitelek, takže když se dítko rychle neobleče, prostě je oblečou. Však se to stejně jednou naučí, nebo ne?

Někteří z vás možná namítnou: vždyť vlastně o nic nejde. Ano, máte pravdu. Mám krásného zdravého kluka a čekají nás dva měsíce prázdnin. Takže než přemýšlet o nepovedeném roce ve školce by určitě bylo lepší snažit se prožít naše čtvrté společné léto co možná nejpříjemněji. A kdo ví: třeba se i to oblékání přes léto naučíme! Takže - krásné prádniny!