První letošní tropická bouře, která si vysloužila jméno

Neměl sílu ani formu typickou pro pravou tropickou cyklonu (vždycky mě překvapuje, že je to "ta" cyklóna), musel by mít nad 117 km za hodinu (73 mil) a nebyl to tedy ani hurikán či tajfun... Ale byl už dostatečně silný, aby mu dali první letošní jméno. A tak si v Americe všichni oddechli a vzali to jako trénink na tuhle novou, podle předpokladů tvrdou, sezónu. Atlantická sezóna tropických cyklon začíná oficiálně 1.června a končí posledního listopadu.

Jak řekl jeden z meteorologů, který cestu Alberta komentoval: " Když nemáte pořádnou střechu nad hlavou (a to mnoho lidí, které v loňském roce navštívila Katrina či Rita) v Luisianě, v Mississippi či na Floridě dosud nemají), je vám jedno jestli je síla větru jen 117 km za hodinu nebo už má 118 a je to hurikán 1.kategorie. Škoda, kterou napáchají, se asi tak moc lišit nebudou."

Ono to na první pohled velmi přesné přehledné řazení podle Saffirovy-Simpsonovy stupnice na cyklony kategorie 1.-5. může být v konkrétní situaci velmi zrádné, protože i hurikán 1.kategorie může někdy stát víc životů než hurikán vyšší kategorie s menším přílivem vody či s úderem v míň zalidněném území.

Pacifická, tedy tichomořská sezóna je mnohem delší, trvá téměř po celý rok, ale její vrchol je stejný jako na atlantické straně. Proto je také připravený seznam jmen pro Tichomoří o něco delší. Atlantický má připravených 20, tichomořský 23 jmen pro tuto sezónu. V Atlantiku přijdou ted´na řadu Beryl, Chris a Debby...

Jména mívala původně tropické bouře podle jména svatého, který měl v ten den svátek. Sv. Anna, Sv. Filip. Později se dávala jména libovolně, třeba podle neoblíbeného panovníka či politika, či místa kam udeřily. V průběhu 2. světové války se dávala krátká jména podle hláskovací abecedy. Dnes je celosvětově standardizovaný systém jmen. Podle něj se původně dávala jména jen ženská. V rámci politické správnosti se od roku 1978 střídají mužská a ženská jména a mohou se i opakovat. Pokud ovšem Camille, Ivan nebo Katrina způsobí velké škody, jsou se seznamu vyřazeny. Zařádí si jen jednou a vejdou do dějin. A lidé, kteří žijí v jejich dosahu, o nich mluví, jakoby to byli příbuzní. Vyjmenují vám všechny, kterými prošli. A mají je pod kůží.

My jsme letos na jaře, ještě před sezónou, projeli místa dvou "vyřazených ze seznamu", ale zapsaných do historie nejen států, kterými se přehnaly, ale do historie celých USA. Jako šok nejen o síle a nevypočitatelnosti přírody, ale i neschopnosti a nepřipravenosti státní správy, dna lidskosti, selhání organizace na všech úrovních.

Na druhé straně vyvolal šok, jak už to v Americe bývá, neuvěřitelnou vlnu solidarity a pomoci. Dobrovolníky z celé Ameriky tam můžete potkat na Hlubokém Jihu všude. I když se tu opravuje a staví snad na každém rohu, zdá se na mnohých místech, že se ničivá síla přehnala včera. A někde se na pobřeží Luisiany a Mississippi řítí jiná ničivá síla, která se ale tváří jako "pokrok" a pomoc: síla stavebních spekulantů, majitelů kasin a hotelových korporací. "A tak člověk neví", jak řekla moje snacha, která tu na Hlubokém Jihu vyrostla, "co je smutnější: Vidět tuhle devastaci, která vypadá jako po ničivé válce, nebo to, co z toho tito podnikatelé udělají za pár let." Džungli výškových hotelů a kasin kam oko dohlédne, jako je to na Floridě. Už teď se zdvihá i na pobřeží Alabamy, kde řádil před dvěma lety Ivan. Na Cukrovém pobřeží a Oranžovém pobřeží, kde před pár lety byly jen soukromé domy na vysokých "chůdách" a pár hotelů nanejvýš s dvěma patry a také chráněná hnízdiště ptáků, se dnes zdvihají 12 až 20 podlažní hotelové domy, kam oko dohlédne. Ivan pomohl ironicky "vyklidit" pro spekulanty nepohodlné majitele malých rodinných podniků. A pak stačil jeden "přičinlivý" starosta, který "zmenšil" chráněné přírodní reservace a to tam je romantické kouzlo alabamských pláží.

A něco podobného asi čeká i moji milovanou Mississippi. Dneska to tam vypadá, jakoby tam proška krutá válka. Mému Vaškovi to připomíná válkou zničenou krajinu v Bosnii. Jen tušíte, kde stály domy. Po Katrině všichni mluvili, psali a fotografovali hlavně New Orleans. Ale New Orleans utrpěl škody hlavně protržením hrází a katastrofální záplavou. Katrina sebou praštila o zem až o kus dál u Slidel a v zátoce St.Luis a nádherném ospalém městečku Pass Christian, o kterém jsem vám psala už několikrát psala...

Říct, že nezůstal kámen na kameni je jen slabé slovo. Nezůstal tam někde ani kámen...NIC!

Přesto, že ta místa známe tak dobře, jezdili jsme tam mnoho let, víme, kde co stálo, museli jsme mnohde hledat, kde přesně to bylo. I BEAUVOIR, dům presidenta Confederace Jeffersona Davise, který už stojí v Biloxi víc než 250 let a přežil do teď všechny ty hurikány se strašnými jmény jako Andrew, Camille, Ivan, Katrinu nepřežil. Část zůstala a budou ho opravovat, ale musela jsem se otočit, abych Clarissku nevyděsila svým pláčem(můžete se podívat na jejich web). Stejně tak campus University Jižní Alabamy vypadá jako po vybombardování. Naše oblíbená restaurace s pianistou a šampaňským o nedělním brunchi už neexistuje. Katrina smetla nákupní střediska, malé hospůdky, i po McDonaldovi zůstal jen nápis na vysoké tyči...

I naše místo, kde Clarisska s tátou rybařila, kde jsme vítali rok 2005, už není. Zbyly po něm jen základy...Zmizely domy, kostely, silnice...

Můžete vidět fotky a dokumentární záběry, které vám berou dech, ale když stojíte na místě, které jste důvěrně znali a není tam NIC, jen jakýsi stín té živé minulosti, ani si nechcete představovat tu ničivou sílu, která tudy prošla.

Na missisipiském pobřeží ještě v dubnu lidé žili ve stanech a provizorních útulcích. Teplá jídla se také vydávala ve stanech. Co budou všichni dělat, jestli přijde plánovaný Beryl nebo Chris, si neumím představit

Všichni slibují, že letos jsou lépe připraveni, že se poučili...Nevěřím tomu. A asi ani lidé na pobřeží tomu moc nevěří. Ale mnozí se skutečně poučili... Nikdy se do svých domovů nevrátí. Ale jiní se vracejí. A s nimi i turisté. Mnozí i z Čech. A tak vám tu pro informaci přikládám mapku, kde se v USA dají očekávat tropické cyklony, tedy hurikány.

Jak vidíte, nejvíc je ohrožená právě tak oblíbená Florida. Obvykle to dostane z obou stran... Z 92 hurikánů síly od 3. do 5. (superhurikány), od té doby co se zaznamenávají, jich 35 udeřilo na Floridu.

Letos se předpokládá, že budou víc než Mexický záliv ohrožena místa na Atlantickém pobřeží tedy Floridy přes Jižní Karolinu až nejen k New Yorku, ale až úplně nahoru k Main....Zažila jsem jednu takovou bouři v New Yorku v roce 86, kdy se život ve městě téměř zastavil a náš 18ti patrový věžák se pěkně pohupoval v nárazech větru.

Pokud se tedy chystáte na dovolenou do některých z těch červených míst, sledujte určitě předpověď počasí v rozhlase nebo místních televizních kanálech nebo se dívejte na speciální kanál o počasí.

Náš děda se na něj vždycky rád díval, protože mu lehce porozuměl a ukazovali tam i velmi zajímavé reportáže.

Pokud uvidíte TROPICAL STORM WATCH (tedy sledování rodící se tropické bouře), dá se předpokládat, že ve vaší oblasti mohou být větry o síle až do už jmenovaných 117 km za hodinu v průběhu příštích 36 hodin. A silné deště.

Pokud uvidíte či uslyšíte TROPICAL STORM WARNING (varování před tropickou bouří), bude u vás bouře do 24 hodin. A je třeba se informovat, co doporučují ve vašem hotelu či obci v takovém případě.

Pokud půjde o HURICAN WATCH (to znamená že síla větru překročí oněch 117 km v hodině směrem nahoru a podle hurikánové stupnice až 241 km, kdy je to 3. pak už je to superhurikán), může být u vás do 36 hodin.

HURRICANE WARNING znamená, že k vám hurikán dorazí téměř jistě do 24 hodin.

Pokud bydlíte přímo na pobřeží, je třeba také dávat pozor na varování před záplavami COSTAL FLOOD WATCH.

Neberte varování hotelového personálu či místních úřadů na lehkou váhu. Mají obvykle plány pro takové situace a vědí, co dělat, kam jít atd. Nečekejte na poslední chvíli. Na to doplatila řada turistů v New Orleans při Katrině. Skončili v pověstném fotbalovém dómu bez jídla a pití s těmi, kteří neměli kam jít a s městskou spodinou.

Záplavy způsobené dešti, které s sebou tropické cyklony přinášejí, mohou zasahovat i stovky kilometrů do vnitrozemí. Sledujte proto předpověď počasí i za těmi červenými zónami. A nepouštějte se na cesty, které neznáte, když se schyluje k bouřce. Normální silnice se může během několika minut změnit v dravou řeku plnou vody.

Nepodceňujte sílu a nevypočitatelnost americké přírody. Ani tady neporoučejí větru a dešti...Mohou vás varovat, upozornit na blížící se nebezpečí, ale správné rozhodnutí, jak mu čelit, musíte udělat vy sami.

Jinak nám všem zbývá jen doufat, že třeba to tak hrozné nebude, jak meteorologové slibují...Jak víte, mám na těch červených značkách děti. Na Texaském území udeřilo z oněch 92 superhurikánů 19, v Alabamě trochu míň...