Vztah k práci získá náš potomek hlavně doma

Dítě může pracovat od nejútlejšího věku. Uklidit si kostičky, utřít svůj hrníček, vyrovnat polštářek na gauči. Všechna práce však vyžaduje přítomnost rodiče. I roční dítě pozoruje maminku, jak stele a pak ručičkami uhladí peřinu. Pochvalte je, jak vám pomohlo. Děti od dvou, tří let můžou pomáhat v kuchyni. Připravit hrnečky, talířky, utřít rozlité mléko, zalít květinu, utřít prach, naleštit skleněnou desku stolku, vyplít pár rostlinek. Samozřejmě to nebude dobře odvedená práce, jen jakási činnost za vedení či pomoci dospělého.

Čím starší dítě, tím větší paleta možných prací. Pusťte svou fantazii z uzdy, dítě dokáže víc, než bychom čekali. Dopřejte mu vlastní aktivitu - chce-li něco zkusit, nebraňte mu. Nikdy neříkejte:"Na to jseš malej, tonedokážeš." Avšak podle potřeby pomozte.

Práce musí bavit

Doporučuji, abychom menším dětem do 8 až 10 let dávali práci, která je baví, je důležitá, má smysl a je vidět. Nejčastěji mi maminky na otázku, jaké má dítě doma povinnosti, odpovídají: "Utírá nádobí." A moc se diví,když jim poradím: "Tak na to zapomeňte." Utírání nádobí je práce nudná, netvůrčí, stereotypní a každodenní. Ruku na srdce - baví vás to? Nenutíte děti do této práce i proto, že vám je protivná? Předškolní dítě utírání baví, ale tam to končí. Radši si nádobí zvládněte sami a dítě požádejte, aby uklidilo nákup, zalilo květiny, umylo umyvadlo. Předškolní dítě nadšeně zamete a umyje schody. Budou asi dost mokré, nemá sílu na vyždímání hadru, ale co je to proti jeho radosti, že dostalo takovou důvěru. Vyžehlit kapesníky, utěrky, ručníky, to už je něco. Pomoci tátovi při mytí auta, otřít přístrojovou desku, naleštit okénka - děti jsou na sebe pyšné. Nakrájíme chleba a dítě ho namaže, nalije mléko, připraví stůl. Že by to váš předškoláček zvládl?

Školnímu dítěti můžeme nabídnout ještě náročnější činnost. Připravit večeři a nejen to. Může ji i vymyslet a nakoupit na ni. Žádné gruntování neděláme sami. Je nepřípustné dát dítě při velkém úklidu k babičce či posadit k televizi, aby nepřekáželo. Jen ať naleští skleničky, srovná knihy či zásuvky, uklidí botník, osprchuje květiny.

Domácnost bez ženských a mužských zón

Nemám ráda větu maminek: "Pojď mi pomoct!"V bytě bydlíme všichni, všichni se musíme snažit, aby nám spolu bylo dobře. Matka není v rodině služka, a i když největší podíl na práci doma má ona, domácnost je naše společná. Klidně a s chutí vyčistím celé rodině boty - vím, že syn vyžehlí a dcera chystá oběd. Jestliže kluci umyjí auto, překvapím je jejich uklizeným pokojem. Šiju dcerce šatičky? Ona uklidí koupelnu.

Další moje zásada je, že nedělím práci na mužskou a ženskou. Dnešní žena je schopna zajet do autoservisu - ať ji syn doma uvítá bábovkou. Děvče může malovat byt, kluk nakoupí a přesadí květiny. Dívá se syn rád na televizi? Proč by u toho nemohl žehlit? Mamča to přece dělá taky tak. Prostě ve věku dospívání dělá každý, co je potřeba, na co je šikovnější, čím udělá druhému radost. A ta radost, když se děti ujmou práce bez říkání, bez žádosti, bez upozornění.

Práce by nikdy neměla být za trest. A stále platí poděkovat, pochválit. Každý začátek je těžký a nikdo učený z nebe nespadl. Promíjejte proto nedokonalosti, pomozte úkol opravit, příště to bude lepší. Rozbitý talíř není nic proti tomu, že nám dítě chtělo udělat radost. A když už je dílo velmi nedokonalé, pochválíme snahu a poradíme, jak příště lépe.

Co je zásadní, pokud možno netolerovat práci nedokončenou. Pokud byl úkol přiměřený věku a schopnostem dítěte, neměli bychom brát argumenty jako "už se mi nechce" nebo"přišli kamarádi". A také odbytou práci ("takhle to stačí, hlavně že to mám z krku").

Jestli se mnou v těchto zásadách souhlasíte, začněte je uplatňovat ihned. K práci nevedeme děti proto, aby nám usnadnily život, ale aby byly na život dobře připravené.

Autorka je psycholožka, vedoucí výchovně léčebného oddělení při DDŠ Přestavlky u Chrudimi a v neposlední řadě maminka pěti dětí.