Vědci: děti se vzdalují přírodě

A prý jsou k přírodě lhostejnější. Tvrdí to alespoň čeští odborníci.

Na semináři v ekologickém centru hlavního města Prahy Toulcův dvůr se loni v listopadu sešli sociologové, psychologové, ekologové, pedagogové i zástupci státní správy, aby představili své poznatky a zkušenosti. A aby diskutovali o tom, zda se nejmladší generace odcizuje přírodě a jaké jsou možnosti ji pozitivně ovlivnit ve vztahu k přírodě. Ačkoli se asi většina dospělých shodne, že dnešní děti tráví svůj volný čas jinak než jej trávili v dětství oni sami, příliš mnoho exaktních výzkumů či sociologických průzkumů na toto téma se zatím neobjevilo.

Osamělými vlaštovkami v této oblasti jsou právě výzkumy prezentované na zmíněné konferenci. Například socioložka Helena Vostradovská a bioložka Hana Klonfarová zjistily, že kromě problému nadváhy a snížené imunity vyplývají z omezeného pobytu v přírodě i další důsledky. Zejména městské děti prý mají špatný odhad vzdálenosti a špatnou orientaci v terénu, nedokážou odhadnout počasí a špatně se proto obléknou, nedovedou si věci v přírodě dát do souvislostí (např. že borová šiška bude pod borovicí).

Varovné podle vědkyň je, že dětem chybí odpovědnost za přírodu, naopak jsou k ní spíš lhostejné. Takoví ekologičtí deprivanti mohou v budoucnu napáchat spoustu "zločinů" na přírodě, pokud budou mít v rukou moc. Na druhou stranu, obě odbornice hned na úvod své přednášky zdůraznily, že naše romantická představa, že člověk byl v minulosti s přírodou úzce spjatý se ve světle historických nálezů ukazuje jako mylná.

Zahrada les nenahradí

Výzkumný pracovník Josef Zelenka zkoumal dětské představy o světě, kde dnešní děti žijí, pomocí metody takzvaných kognitivních map. Nejprve měly děti kreslit svět, kde žijí, a poté svět, v němž by chtěly žít. On poté hodnotil, jaký podíl na kresbách představuje prvky přírodní a jak jsou zastoupeny prvky antropogenní, člověkem vytvořené. Mnoho kreseb se světy, kde by děti chtěly žít, úplně postrádalo přírodní prvky, některé dokonce představovaly svět technický, plný domácích kin a počítačů. "Odhadoval bych to tak na 7 až 10 procent," říká Josef Zelenka. Převažovaly však obrázky smíšené, na nichž se objevovaly domy, slunce, stromy, někdy les, ale také exotické končiny, ostrovy s palmami či hotely u písčitých pláží.

Sociální psycholog Jan Krajhanzl zase prováděl výzkum emočních reakcí na přírodu mezi školáky z Prahy a Hradce Králové. V dotazníku se dětí ze třetí, páté, sedmé a deváté třídy základních škol ptal, jestli by vzaly do ruky velkého brouka, jestli by se při bojové hře zahrabaly do listí či zda by se v horku vykoupaly v bahnitém rybníku, apod. Z odpovědí vyplynuly zajímavé informace. Například se ukázalo, že ve strachu z přírody se vůbec neliší děti z rodinných domků se zahradou a děti z paneláků. Jedna z účastnic semináře to vysvětlovala tak, že je to změnou funkcí zahrad - slouží jen pro bazény nebo letní posezení, grilování masa atd., nebývá na nich kromě anglického trávníku a pár keřů či skalniček vůbec nic. Děti se tak nesetkají s přírodním koloběhem prostřednictvím pěstování zeleniny či chovu drobných hospodářských zvířat.

Na chatu, na kola, akčně

Také se z výzkumu nepotvrdilo, že by děti z hlavního města měly méně zkušeností s přírodou než děti z krajského města. Ukázalo se však, že strach z přírody je spíš než pudový založený na předsudcích. Čím starší děti na dotazník odpovídaly, tím více se přírody bály. "Domnívám se, že je to způsobeno ovlivňování dětí médii, třeba filmy, v nichž jsou zvířata zobrazována v negativním světle, jako jsou hororové filmy o pavoucích a podobně," řekl Jan Krajhanzl.

Socioložka Květa Jechová, jež zkoumala chování starších školáků v hlavním městě ve volném čase před 30 lety a nyní, vidí problém v tom, že chybí místa, kde by děti mohly trávit svůj volný čas, aby neseděly doma u počítače. Školní hřiště jsou odpoledne a o víkendech zavřená, školy nemají peníze na jejich hlídače. Prostor ke hrám je minimální. Dvě třetiny dětí mají možnost jezdit s rodiči na chatu, ale ve srovnání se stavem před 30 lety výrazně ubylo dětem příbuzných na venkově. Proto nemají možnost vidět skutečný venkovský život, poznat zblízka zemědělství. Většina dětí prý ani nepovažuje život na venkově za kvalitní, spíše je nudí. Pod pojmem pobyt v přírodě si představují nějaké aktivity, třeba návštěvu ZOO, výlet na kole nebo na bruslích, nikoliv obyčejnou procházku.

Jak mnozí z vědců, tak hlavní pořadatelka semináře a zakladatelka Toulcova dvora Emilie Strejčková, se shodli, že pozitivní vliv kromě rodičů může mít ekologická výchova ve volném čase - třeba turistické a skautské oddíly. "Bohužel finance ze strukturálních fondů EU na ekologickou výchovu lze čerpat až pro mládež od patnácti let, což je podle nás už pozdě," stěžuje si Emilie Strejčková. Pomoc při podpoře ekologických projektů ve městech hned slíbila ředitelka odboru ekologie lidských sídel a člověka z Ministerstva životního prostředí Martina Pásková. "Musíme spojit své síly, protože i člověk je svým způsobem ohrožený druh," říká Martina Pásková.

Autorka je redaktorka časopisu EkoList (www.ekolist.cz)