Zatímco ve školce všudypřítomná paní učitelka zaváže tkaničku, zapne patentku, dohlédne na dojedení oběda, ve škole jsou učitelé od vzdělávání. Očekávají, že se dítě umí o sebe postarat.
O tom, že se doporučuje s dětmi hodně mluvit, číst jim pohádky, povídat si, kreslit kroužky a čárky, jste už určitě někde četli. Jistě také víte, že u zápisu se budou vašeho syna či dcery ptát na pohádkové postavy, barvy, tvary. Jenže zápis do školy je jen drobná formalita, projdou jím všechny děti a skoro všechny víceméně úspěšně. Pravá zkouška pro děti nastane až po 1. září. Tehdy se rozhoduje o tom, jak se dítě zařadí do kolektivu, jak se bude ve škole cítit, jak se s novým řádem a povinnostmi sžije a - jak ve výsledku bude jako školák úspěšné. Ale i na tuhle zatěžkávací zkoušku ho můžete připravit.
Rozvíjení školních znalostí a dovedností, na které učitelé budou moct později pohodlně navázat, není na škodu. Podnítíme-li rozvoj jemné motoriky, bude se dítě snáze učit psát. Když si budeme s dítětem hodně povídat a číst mu, usnadníme rozvoj jeho slovní zásoby a zvýšíme jeho motivaci naučit se číst. Ale vedle toho existuje sada dovedností, které se školní látky příliš netýkají - a přece rozhodují o tom, jak se dítě ve třídě "uchytí".
Zatímco ve školce všudypřítomná paní učitelka zaváže tkaničku, zapne patentku, dohlédne na dojedení oběda, ve škole jsou učitelé od vzdělávání. Očekávají, že se dítě umí o sebe postarat. Také děti se vzájemně sledují a hodnotí. V nové třídě začínají vznikat party kamarádů, těch, co "spolu mluví". Tato kamarádství nejsou ještě založena na ničem trvalém a zásadním, často se někdo vyřadí z party tím, že je ve všem poslední, všude se na něj čeká a získá si pověst nemotory. Někdy je takové dítě skutečně méně šikovné než ostatní, často za osud "vyděděnce" může to, že rodiče dítě nenaučili samo se o sebe postarat.
Vybírejte dítěti školní oblečení s rozmyslem. Košile a kalhoty s laclem budou synovi slušet, ale jen když si je nebude muset oblékat sám. Převléknout se na tělocvik mu bude pravděpodobně trvat dvakrát tak dlouho než ostatním dětem a ze školy domů přijde jak "utržený od šibenice", protože nechtěl zůstat v šatně poslední a knoflíčky zapnul, jak to zrovna vyšlo. Není-li dítě zvlášť šikovné, rezignujte na řady knoflíků a jiných zapínátek. Nakupte kalhoty na gumu a tričko.
Nekupujte dětem bundy s mnoha různými zapínáními, cvočky, zipy. Obvykle chtějí mít děti všechno pozapínané, jenže když to samy nezvládnou nebo jim to trvá dlouho, přináší jim to další problémy. Podobně to funguje s botami. Tkaničky jsou praktické, protože se dají pořádně utáhnout, ale jen když si je vaše dítě umí dobře zavázat. Jestli to ještě nezvládá, dejte přednost suchému zipu.
Ve školce paní učitelka dětem opakuje, že si mají mýt ruce, pomůže jim obsloužit se na toaletě, dohlídne na použití kapesníku. V základní škole už dítěti pravděpodobně nikdo nepomůže. Navíc hrozí, že se dítě stane terčem posměchu - dětská parta umí být krutá.
Naučte děti jíst velkým příborem. Spousta dětí má doma dětský příbor, ve školkách bývají také - a dětem v jídelně přibývá úkolů, které jsou na hranici jejich sil. Příbor pro dospěláky je těžší, větší, dětem se s ním hůř zachází. Situaci ve školní jídelně dětem ulehčíme, když je přimějeme trénovat s velkým příborem doma. Těžko na cvičišti…
Mnoho školních jídelen už nabízí možnost vybrat si z několika pokrmů. Děti zvyklé na to, že rodiče všechno rozhodují sami, může náhlá možnost volby vyvést z míry. Učte dítě rozhodovat se, co je pro něj vhodné nebo dobré, rychle si rozmyslet, na co má chuť a čemu dá přednost. A učte ho rozhodovat se i v jiných situacích. Ať si zvyká myslet samo za sebe - to je velký vklad do jeho budoucnosti.
Zjistěte, jak moc je vaše dítě schopné se soustředit a rozvíjejte jeho schopnost v tomto směru.
Čtěte mu pohádku a stopněte si, jak dlouho vydrží poslouchat. Povídejte si o dopravních značkách nebo o přírodě a pozorujte, jestli se po třech minutách ještě soustředí. Sledujte, jak dlouho si vydrží kreslit, listovat v knížce. Dobu soustředění si zapište a cíleně ji protahujte.
Není dáno, kolik minut soustředění máme po budoucím prvňákovi chtít. Někdo vydrží tři minuty, druhý pět, každému ale můžeme pomoct dělat pokroky. Budete-li si s dítětem číst, kreslit, povídat, stříhat či skládat z papíru pravidelně, doba soustředění se bude zvyšovat. Porovnávat samozřejmě můžete jen stejné typy činností. Televizní pohádka děti přiková k bedně na půl hodiny, zatímco předčítání stejné pohádky ho zaujme na podstatně kratší dobu.
Nesrovnávejte jednotlivé děti se sourozenci nebo sousedy a všímejte si i jiných nadání a talentů, než těch, které oceňuje škola. Chvalte dítě a učte ho objevovat, na co všechno je šikovné. Učte ho, že úspěch sestává hlavně z píle a snahy, nejen z přirozeného nadání. Snažte se eliminovat situace, z kterých by si dítě odneslo komplex méněcennosti nebo které by mu snižovaly sebevědomí. Můžete mu například pomoct tím, že ho naučíte uklízet si po sobě, mít přehled o svých věcech a udržovat pořádek. Pak ve škole pravděpodobně nebude mezi těmi, kteří jsou "zas poslední", "neumí se pořádně podívat", "mají chaos ve svých věcech".
Kde mám šálu? Ona tam prostě není! Někdo mi ji ukradl! Děti se neumí a nechtějí pořádně podívat, šálu na věšáku hledají ze čtyř metrů, pero v tašce není, když není na první pohled vidět… Přimějte děti, aby si i v tomhle vybudovaly určitou samostatnost. Nechte je, ať se podívají znovu a pořádně, ať zaloví v tašce, nestresujte je, i když to takhle bude trvat o mnoho déle, než kdybyste mu všechno připravili sami. Vysvětlujte, proč má taška různé kapsy a přihrádky. Vyhraďte místo na penál, na svačinu, na sešity. Dítě samotné nenapadne vkládat sešity do desek, ale když mu to ukážete a vysvětlíte, k čemu je to dobré, pravděpodobně to tak bude dělat následujících deset let automaticky.
Podobné je to s úklidem. Dítě bezradně sedí v záplavě hraček a věcí uprostřed pokoje a neví, odkud začít. Zkuste mu pomoci - ne přímo, vlastníma rukama, ale radou: oslíka na poličku, kde budou sedat všichni plyšáci, kam by se hodilo tohle? Co třeba pověsit do skříně? Naučte dítě, že každá věc má své místo a je smutná, když se musí povalovat jinde.
Zápis do školy je půlhodinový zážitek. Může být příjemný i stresující, zajímavý i nudný - to záleží na rodičích i na škole. Rozhodující okamžiky ale nastanou o půlroku později, ve chvíli, kdy dítě překročí práh neznámé budovy a stane se z něj školák. Bude mít dítě chuť se učit? Bude se mu ve škole líbit? Bude ráno vstávat rád nebo ho budeme muset do školy tlačit násilím? Budou ho ostatní brát a nebo se stane otloukánkem? O vztahu dítěte ke škole a vzdělávání vůbec nakonec téměř vůbec nerozhoduje to, kolik písmenek před vstupem do školy zná nebo do kolika umí počítat. Nestresujme dítě znalostmi, které mu škola dá. Učme ho dovednostem, které mu usnadní pobyt nejen ve škole, ale v každé lidské společnosti.
Autorka je učitelka MŠ a vůdkyně skautů.
Těhotenství |
Dítě |