tisk-hlavicka

Nebýt nejlepší – NEVADÍ. Nebýt pochválen – VADÍ!

14.2.2006 Eva Rázgová Děti a my 65 názorů

Snad žádný rodič se neubrání, aby své dítě nesrovnával s vrstevníky. Někdo dokonce nahlédne do tabulek či testů, aby zjistil, jak si jeho potomek stojí vůči "průměru".

Srovnávání v extrémní podobě však může škodit. "Ty bábovko, proč pořád jen sedíš, no podívej, jak ostatní děti pěkně capají, no honem, zkus to taky - kdepak, to je náš pecivál…" Takové pobídky nejsou výjimkou v čekárnách dětských ordinací, na kurzech cvičení nebo plavání pro děti - zkrátka všude, kde se sejde víc stejně starých dětí s rodiči pohromadě. Jak to může dítě ovlivnit, o tom jsme si povídali s psycholožkou PhDr. Markétou Machkovou.

Proč si tolik rodičů zakládá na tom, kdy jejich dítě začne sedět, mluvit nebo chodit, a méně si všímají jeho pocitů či nálad?

Dnešní svět je hodně postavený na výkonech a rodiče zkrátka chtějí, aby v něm jejich děti uspěly. Na tom ještě není nic špatného: děti dokonce potřebují od rodičů určité očekávání, motivaci i zpětnou vazbu. Důležité však je, jakým způsobem se to děje, jaká jsou kritéria a jak vysoko je "nastavená laťka". Očekávání má být optimální, nikoliv maximální. Kde je optimum, to samozřejmě záleží na dítěti.

Co když dítě očekávání nenaplní?

Každopádně by mělo mít pocit, že je rodiče mají rádi a berou takové, jaké je. Neúprosného srovnávání výkonů si užije v životě ještě dost. Právě proto by si mělo z dětství a z rodiny odnést základní životní pocit - pocit absolutního přijetí. Je to asi jedna z mála jistot, které dítě má. Ze zkušenosti vím, že postižené děti na tom bývají v tomto ohledu lépe než zdravé - jejich rodiče i okolí je dokážou lépe podporovat, nemají ani takovou potřebu srovnávat je s vrstevníky.

I já jsem si všimla, že u postižených dětí většinou okolí ocení každou maličkost, pochválí každý drobný pokrok. Nezasloužily by si stejný přístup i zdravé děti? Někteří rodiče ovšem namítají: "Ve škole se s ním mazlit nebudou, tak jen ať si zvyká…"

S tím v žádném případě nesouhlasím. Jestliže je svět "drsný", proč by to mělo být stejné i doma? Naopak - ze školky či ze školy se má dítě vracet domů jako do útočiště, kde může znovu načerpat síly. V pubertě sice přijde období vymezení vůči rodičům, ale pokud si v sobě dospívající člověk nese základní pocit přijetí z dětství, mnohem snáze opět přijme své rodiče i přes četné výhrady (jsou zmatkáři, tlustí, líní…). Podobné to bude i při hledání a přijetí životního partnera.

Takže v optimálním případě si člověk ono útočiště odnáší z původní rodiny sám v sobě a v těžkých chvílích se pak "má kam vracet", i kdyby žil právě sám?

Dá se to tak říci. Je to otázka sebepřijetí, které člověku umožňuje nejen mít se rád, ale také vymezit se vůči ostatním. A to i v tak zásadních otázkách, jako je například odmítnutí drogy, kterou "zkusili všichni".

A nakonec z takového zdravě sebevědomého dítěte vyroste rodič, kterému nebude vadit, když jeho vlastní potomek začne sedět, chodit či mluvit o něco později?

Snad ano, i když to ovlivní i řada dalších faktorů. Také nelze popsanou souvislost fatalisticky obracet a tvrdit, že dítě, které mělo přísné rodiče, se nikdy nenaučí přijímat partnera nebo své děti. Rozhodně nechci někomu nabourávat dobře fungující vztah s dítětem a vytvářet další z mnoha tabulek, do které by se měli rodiče a děti za každou cenu vejít.

Jak má ale rodič poznat, zda přistupuje k výkonům dítěte rozumně?

Problém nastává například v momentě, kdy rodič úzce spojuje svůj vlastní úspěch s výkony dítěte. U malých dětí se to častěji stává maminkám - a není divu, vždyť miminko je najednou celý jejich svět, zejména je-li to první dítě. Něco není v pořádku také v případě, kdy má rodič dojem, že musí své dítě hodně usměrňovat, aby obstálo před okolím. Někdy bych to označila dokonce za manipulaci s dítětem či drezúru. S tím souvisí také rychlá oscilace příjemných a nepříjemných pocitů rodiče, které závisejí na výkonech dítěte. Například nastrojená holčička, která způsobně kráčí v bílém kožíšku, je pro maminku úžasná princezna, ale když vzápětí zakopne a spadne do louže, je to najednou nemehlo, jaké svět ještě neviděl. Dobrými výkony ostatních dětí se také často znepokojují přehnaně ambiciózní rodiče. Chci ale zdůraznit, že ani opačný extrém není dobrý. Na jedné straně je drezúra hraničící třeba i s psychickým týráním, ale na druhé straně je podobně škodlivý nezájem o úspěchy dítěte. To, co dobře funguje, je někde uprostřed.

Já jsem já, dítě je dítě…
Maminka malého dítěte má jeden zásadní úkol. Přežít v sobě "úžasnou emancipovanou ženu", která zvládá všechno na jedničku, a pokud možno zapomenout na kategorie typu ideální matka nebo třeba jen dobrá matka. Nic takového neexistuje. Zato existují rodiče, kteří jsou se svými dětmi šťastní, přičemž toto štěstí nespojují se splněním konkrétních ambicí. Užitečné je uvědomit si: já jsem já, dítě je dítě. Mohu do něj vložit maximum toho dobrého, ale musím vědět, že jednoho dne dítě odejde a bude zase samo sebou a já budu sama sebou. Rodiče by se měli zamyslet nad tím, co pro svoje dítě opravdu chtějí. Záleží jim na tom, aby bylo šťastné, nebo aby mělo doktorát? Dítě není automat, který můžeme naprogramovat. Nejvíce mu pomůžeme, když je budeme hodně chválit, dovolíme mu dělat chyby a také odlišovat se od ostatních. Přitom tyto odlišnosti mohou znamenat i "horší výkony". Navíc musíme počítat s tím, že řada původně drobných rozdílů se s věkem dětí zvětšuje - například jedno dítě začne jezdit na kole ve čtyřech letech, kdežto jiné v sedmi.

Jako ve všem, i tady platí, že důležitý není výkon, ale cesta. Kdo se soustředí hlavně na výkony, tomu utíkají ty nejkrásnější chvíle života s dětmi.

PhDr. Markéta Machková

Autorka působí v Iris, o.p.s. - obecně prospěšné společnosti pro osvětu a vzdělávání.

Názory k článku (65 názorů)
chválit Veronika, Martínek 3,5, Tomášek 14m 14.2.2006 9:36
Chválit ano, ale také přiměřeně Lenka 14.2.2006 11:1
*Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Mirina 14.2.2006 11:24
**Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Bob 14.2.2006 12:45
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... Šárka, Anička 30.8.05 14.2.2006 13:21
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Kamča 14.2.2006 13:53
*****?? vladka 14.2.2006 14:35
*****Re: Chválit ano, ale také přim... Valkýra 14.2.2006 15:4
******Re: Chválit ano, ale také př... Gabi+3 14.2.2006 18:51
******Re: Chválit ano, ale také př... Eva K 15.2.2006 8:20
*******Re: Chválit ano, ale také ... LU,2děti 15.2.2006 8:37
********Re: Chválit ano, ale tak... Valkýra 15.2.2006 9:33
*********Re: Chválit ano, ale t... LU,2děti 15.2.2006 10:1
*********Re: Chválit ano, ale t... Eva K 16.2.2006 15:12
******Re: Chválit ano, ale také př... Lorina 15.2.2006 18:29
*****Re: Chválit ano, ale také přim... Bob 14.2.2006 15:8
*****Re: Chválit ano, ale také přim... aknelop 15.2.2006 10:11
*****Re: Chválit ano, ale také přim... kiarina 17.2.2006 16:44
*****KAMČO Petra 19.2.2006 14:0
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... MirkaEyrová 14.2.2006 13:51
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... Špendlík 16.2.2006 9:18
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Marie, 1 syn 17.2.2006 6:46
*****Pro Marii Berka 17.2.2006 7:25
******Re: Pro Marii Kamča 17.2.2006 7:28
*******Re: Pro Marii Lilka, 2 děti 17.2.2006 7:35
**MOJE DĚTI JSOU NEJ... Lenka, Anetka 7r, Matýsek 15m 15.2.2006 14:52
***Re: MOJE DĚTI JSOU NEJ... Kamča 16.2.2006 14:7
****Re: MOJE DĚTI JSOU NEJ... Lenka 17.2.2006 10:51
*Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Mirina 14.2.2006 11:24
**Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Annaj 14.2.2006 15:4
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... Veronika 22.2.2006 11:52
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Veronika 22.2.2006 11:55
*Re: Chválit ano, ale také přiměřeně markéta 14.2.2006 15:0
**Re: Chválit ano, ale také přiměřeně ...neviditelná... 14.2.2006 15:17
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... markéta, Tereza 7/03 14.2.2006 15:26
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... ...neviditelná... 14.2.2006 15:50
*****Re: Chválit ano, ale také přim... markéta, Tereza 7/03 14.2.2006 16:0
*****Re: Chválit ano, ale také přim... ´Trubka 14.2.2006 16:1
*****O čtení Dona,2 děti+ 38tt. 14.2.2006 16:13
******Re: O čtení ...neviditelná... 14.2.2006 16:54
******Re: O čtení ...neviditelná... 14.2.2006 17:4
******Re: O čtení Marie, syn 17.2.2006 6:53
*******Re: O čtení Berka 17.2.2006 7:39
********Re: O čtení PajaMM 17.2.2006 7:49
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Líza 14.2.2006 17:2
*****Re: Chválit ano, ale také přim... ...neviditelná... 14.2.2006 17:7
******Re: Chválit ano, ale také př... Líza 14.2.2006 17:9
**Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Mirina 14.2.2006 16:16
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... markéta 15.2.2006 9:30
**Re: Chválit ano, ale také přiměřeně Marcela 14.2.2006 20:11
***Re: Chválit ano, ale také přiměřen... Erika a Peťko 15.2.2006 0:32
****O sebedůvěře Daja** 15.2.2006 8:2
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... ...neviditelná... 15.2.2006 9:34
*****Re: Chválit ano, ale také přim... markéta 15.2.2006 9:45
******Re: Chválit ano, ale také př... ...neviditelná... 15.2.2006 10:5
******Re: Chválit ano, ale také př... LU,2děti 15.2.2006 10:13
*******Re: Chválit ano, ale také ... Lorina 15.2.2006 18:38
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Špendlík 16.2.2006 9:5
****Re: Chválit ano, ale také přiměř... Valkýra 16.2.2006 9:19
**K dětskému čtení LU,2děti 15.2.2006 8:32
***Re: K dětskému čtení Lorina 15.2.2006 18:22
SROVNAVANI caira (Vojta1/03,Mates11/04) 15.2.2006 20:14
*Re: SROVNAVANI stres na celý život Jitka 21.2.2006 21:49
Chválit Zuzana a Anežka 06/05 15.2.2006 21:31
vědět x chovat se tak... Petra, 2 malé holky 22.2.2006 21:41




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.